Němci a uzený...

7. 5. 2010 / Ladislav Žák

S Němci nebo lépe řečeno s Germány se proplétáme na území nyní české kotliny a ponejprv podle ptolemaiovské mapy vlastně kotliny mezi Sudéta Ore a Gabreta Silva už od pradávna. Pokud bychom se prohlásili za Slovany, tak tu už byli Germáni už dávno a dávno před námi a my jsme pro ně něco jako východní nájezdníci. Nevíme vlastně úplně přesně, kdo jsme, jestli jsme více potomky Keltů, Germánů nebo Slovanů, ale bezpečně se identifikujeme svým vymezováním se vůči druhým. Tu nemáme rádi ty či ony, ale Němci jsou takový docela spolehlivý vymezovací pojem. Nemít rád Němce patří v určitých kruzích prostě k dobrému tónu. Je celkem charakteristické, že Němci si nejsou také tak úplně jistí tím, co že jsou vlastně zač, a tak bychom si společně jako Češi i Němci mohli společně zazpívat: "...z národů ač jsme různých..."

Mám to štěstí nebo smůlu, že jsem se nikdy necítil být Čechem, protože mi národní identita připadala v Československu vždycky trochu zbytečná a taková roztomile jiráskovsky archaická. Ve světě jsem vždy tvrdil a tvrdím doposud, že jsem čechoslovák, protože to je můj niterný pocit a nechci si ho nechat vzít, stejně jako nechci brát komukoliv ten jeho pocit, kým vlastně je nebo není. Jen bych rád řekl jediné. Jsme lidé a lidé by se neměli vzájemně zabíjet. Tím nechci říci, že neexistuje řada více nebo méně dobrých důvodů, proč se lidé navzájem zabíjejí. Ale žádný z těchto důvodů nemůže zabíjení ospravedlnit a nedokáže to ani onen legendární vyšší princip mravní. Každý, kdo ospravedlňuje zabíjení lidí lidmi, je podle mého názoru s morálkou trochu na štíru.

Pocházím z rodiny, jejíž příslušníci zabíjeli a byli zabíjeni. Vyrůstal jsem mimo jiné i na skutečných příbězích o skutečném zabíjení a i proto se mi zabíjení hnusí, jakkoliv od útlého dětství vím, že někdy to prostě jinak nejde. Vzít život jiného člověka do vlastních rukou v jakémkoliv ohledu je ta největší odpovědnost, která nás může v životě potkat. Proto mě děsí, že někteří z nás dokážou tak lehkovážně veřejně zdůvodňovat, omlouvat a dokonce oslavovat zabíjení kohokoliv kýmkoliv. Je to ta nejlepší cesta k tomu, aby někdo bezstarostně, s veselou myslí a s nadějí na metál nebo trafiku zabil i nás...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.5. 2010