Vole, či nevole? A volíc, i nevolíce, neztrácíme jasné líce?

7. 5. 2010 / Miloš Dokulil

*****

Nejdřív přitlumme to "volání" z nadpisu, ať už to důvěrně něžné "vole!", či ne zrovna vrlé doprovodné (a alternativní) vyjádření zjevné nevole. Především si vzpomeňme, že před posledními parlamentními volbami v ČR (roku 2006) snad jen třetina všech možných (a "potenciálních") voličů podle průzkumů prý nevěděla, koho volit. Ten stav se zřejmě valně v mezičase nezměnil. Nevalně se nás asi dotkly přímé exhibice z úst klíčových politiků jak před čtyřmi roky, tak letos. S díky bylo ovšem možné uvítat, že se také na některých předvolebních setkáních politiků s voliči zcela inovačně šenkovalo pivo za 2 Kč, málem jako před dávnými lety. (Staromilci by ovšem bývali uvítali cenu 1,70, byť v Kčs, že?) Samozřejmě že vždycky je důležité mít zároveň na scéně nemálo vděčně již okoukané a mediálně známé tváře z televize nebo filmové produkce. Pochopitelně k úspěšné prezentaci také automaticky patří sugestivně se vtírající a optimisticky prezentovaný rytmus hudby, která melodicky může zanikat spolu se slovy písní, ale dunění bicích nástrojů určitě ne. Jako kdyby bylo před rozhodující bitvou. A zřejmě i je.

Nezaujatý divák by se ovšem mohl hned ptát, proč to velkolepé divadlo pro oči, uši, ba i jazyk (ne-li pro celý zažívací a trávicí traktus; a nerýmovat prosím s "kaktus"!). Oni by totiž na těch veřejných setkáních či shromážděních s voliči ani politikové být nemuseli! Stačilo by poslat zpěvačky, herce, královny krásy, baviče a kouzelníky všemožných dalších iluzí spolu s ryčnými kapelami; a politikové by mohli zůstat klidně doma (či jinde). Pardon! Nezapomenout přibalit levnou krmi a ještě větší přitažlivostí obdařené ceny poskytovaných nápojů. Samozřejmě s včasnou inzercí, kdy takový "cirkus dobré zábavy" přijede!

Jak známo, už když se člověk narodí, má normálně jisté předpoklady k postupnému získávání poznatků jak o vnějším světě, tak i o sobě. Přichází ovšem nejdřív už k nějak "hotovému" životnímu prostředí a k již nějak navozeným mezilidským vztahům, jež se pokouší pro sebe postupně v mezích svých možností asimilovat. Každý člověk přitom plně přejímá jazyk svého společenství. Se slovní zásobou si osvojujeme jaksi relativně zakonzervované významy jednotlivých výrazů. Ty pak slouží víceméně jen jako signalizační zařízení, jež si uživatelé jazyka vědomě (a racionálně) již nerozbírají. S většinou slov je to pak jako s kuchyňským příborem; o něm taky nepřemýšlíme, jakou má funkci. Máme za to, že víme, "o čem to je".

Pak když člověk dospívá málem ve voliče, nabízejí se mu již hotové formulky, že něco je politicky "vlevo", "vpravo", anebo "uprostřed"; ne-li údajně "vpravo od středu", či naopak "od středu vlevo". V našem slovním katalogu máme navíc "krajní pravici" a "krajní levici". Co by to mělo znamenat konkrétně, o tom běžně nebývá ani výuka ve školách, ani přesvědčivé poučení aspoň v letácích jednotlivých nějak veřejně deklarovaných politických stran. V ČR se nám v tomto směru život zjednodušil. Místo nějakých programových nabídek a korektních jejich analýz nám stačí ikony; často tak, že je jedna velká, a kolem jako kuřátka kolem kvočny je pak pár optimismem sršících ikonek menších. Má to jednu zcela nespornou výhodu: je to jednoduché, ani přemýšlet se při tom nemusí, a navíc už se samotným obrázkem lze spojit vlastní averzi, anebo konverzi; přitakání, anebo netokání.

Obrázky pochopitelně mohou mít určitou vypovídací hodnotu. Zástupně se stávají za úplatu úspěšní lidé mezi námi prostřednictvím bombastických reklamních signálů specialisty na cokoliv, co je mimo jejich běžnou kompetenci. Sugestivním spojením známé tváře s nějakým produktem vzniká málem podvědomě naléhavá výzva jednat obdobně, jak údajně vybízí populární a úspěšný, a všem známý vzor. Jinak působí reklama na ženy, jinak na muže, jinak na nezkušené mládí, a zase odlišně na unavené důchodce, jinak na intelektuála, jinak na lidi jen průměrného vzdělání Přitom průměr běžné populace je pod průměrem, k čemuž by se hodilo přihlédnout. (Pak ovšem žádné detailní rozbory nebo složitě vypadající tabulky!) Také nám v populaci stále přibývá penzistů. Je-li jich v populaci už víc jak čtvrtina (a víme-li, že z předchozího režimu si zvykli -- už z existenční nutnosti -- volit), stojí za to v předvolebních slibech s nimi počítat. (Než uvádět nějaké procento zvýšení důchodových sazeb nemálo pak musí oslovit, je-li slíben třeba aspoň jeden důchod navíc.)

Není možná hned nutné rozvádět, proč asi mladá generace v tom nedávno zvoleném vzorku volila nepřehlédnutelně možnou "třetí sílu" mezi stávajícími nejsilnějšími konkurenty v boji o moc. Je ovšem také zajímavé, že v těch opakovaných televizních záběrech byla na té "volební" krabici nakreslena česká vlajka s opačně umístěnými pruhy, než je pod modrým klínem náležité. Ne že by to nutně málo nebo mnoho vypovídalo o povšechné úrovni žactva z předvolebního vzorku k symbolům státu. Nemálo to ovšem naznačuje jak o úrovni těch, kteří tuto akci připravovali, tak následně těch, kteří ji pak podle výchozích pokynů realizovali.

*****

Také cítíte, že jsme málem úplně "mimo mísu"? (O nějakých programech a o tom, jak a za jakých okolností zajistit jejich možné splnění ani slovo!) --- Mezi dospělou voličskou populací se začaly -- ne poprvé (ale teď naléhavěji a formálně určitěji) -- šířit rozmanité léky na stávající a předem determinované menu kandidátů do Parlamentu ČR. Někdy dokonce tak, jako kdyby bylo možné korupci ve státě a nezodpovědnost veřejných činitelů eliminovat jakýmsi podkopem kandidátek zdola nebo tou vždycky předem nejistou volbou malých a zatím neparlamentních stran. Na jedné straně jsou instituce zárukou, že bude možné prosazovat konkrétní akce s přiměřeným úspěchem. (Ale také se setrvalým rizikem recidiv, ne-li zhoršení stávajícího stavu!) Zároveň ne vždy se může volič spolehnout na amatérský přístup k politice. (Nezapomeňme na to, jak se po listopadu 1989 vytvářely nové struktury s nemalým podílem lidí z těch struktur dosavadních!)

*****

Je rovněž teď zbytečné poukazovat na to, co kdekdo soudný (a kdo z n ás soudný není!) už z dřívějška vidí. Manipulace veřejným míněním, nedostatečná účinnost administrativy, korupce, tunelářství, nedostatečný (ne-li lehkomyslný) zřetel k některým prioritám ve státě, to jsou trvalky, o které stále zakopává nejen tento stát, ČR.

Je zajímavé, že zatím z toho, jak je vedena předvolební kampaň málem od všech subjektů, jako kdyby vyplývalo, že k volbám dojde v ekonomicko-politickém vzduchoprázdnu. Přitom zrovna teď dochází k celkově nemálo riskantní situaci s poklesem kurzu eura; ale i s dalšími možnými následky, v erozi politické soudržnosti EU. O tom se neztrácí na našem politickém kolbišti ani slovíčko. Teď už nejde jen o nějaké dluhy bank, ale navíc již o riskantní zadlužování vlád (a kupodivu i v ČR se slibují nemalé sumy na účet připsání následných dluhů "na futro"!). Jako bychom se nemuseli v ČR bát žádných finančně nafouklých bublin, o těch ideových nemluvě!

Žádný záchranný balíček (třeba nejen pro Řecko!) není ještě zárukou, že projekt bude opravdu spásonosný. A ČR je závislá se svou případnou prosperitou na prosperitě eurozóny a EU (také v napojení na tu ošidnou řeckou ekonomickou situaci). O tom zatím v předvolební atmosféře ani muk. (Že by přece jen aspoň "muk"? Nevěřím.)

*****

Ti "nahoře" už taky nějaký čas počítají s mlžně nasazenou perspektivou, s nezávaznými sliby před volbami; a s představou, že

a) po volbách se uvidí,

b) vždycky se lze odvolat na "nedostatek politické vůle" u konkurence, c) lze pokaždé ještě doufat, že se náhle mohou objevit jiné zcela nečekané a neodkladné priority, které umožní, aby bylo možné se spolehnout na krátkou paměť voličstva a vybubnovat mobilizaci za nové cíle (a vše ostatní uklidit pod "koberec").

*****

Zbývá asi cudně (a s rozpaky) připojit, že tvar "volíc" v nadpisu je přechodník přítomný ženského rodu v jednotném čísle, "volíce" se týká všech rodů v množném čísle, a "vole" je buďto příslušný jako týž přechodník pro mužský rod v jednotném čísle, anebo v podobě "vole!" jím vřele nebo vztekle voláme na své bližní (bez ohledu na jejich "rod"). Že bychom do této kategorie -- zrovna teď před volbami -.snad ani nepatřili? (To jen ti druzí, na něž takto voláme?)

Vytisknout