Liberalizace poštovního trhu v roce 2013: bruselská hloupost v rukách českých hujerů...

5. 5. 2010 / Ladislav Žák

Poslouchal jsem velice pozorně jednotlivé diskutující, snad pozorněji, než kdykoliv předtím, protože jsem měl zejména prvních vystoupení pocit, že liberalizace poštovního trhu je něco, co má přinést do zaostalých českých zemí nový svěží vítr pokroku a civilizace. Čím déle jsem poslouchal, tím více jsem měl pocit, že se někde musel někdo zákonitě zbláznit. Radostné představování další devastace důležité společenské infrastruktury, kterou bezesporu komunikační síť stávajícího českého poštovního trhu je, mne uváděla v němý úžas.

Vyvrcholením bylo v tomto smyslu vystoupení pana Eberta, který neviděl v liberalizaci šanci ani hrozbu, ale výzvu, a radostně popisoval, jak se k tomu ČTÚ postaví čelem a výsledek jistě bude ještě liberálnější než liberalizace sama.

Celkově první tři vystoupení ujistila přítomné o tom, že cílem liberalizace není nic jiného než další útok na nervovou soustavu a peněženky obyčejných lidí, kteří až dosud měli relativně vysokou jistotu, spočívající v tom, že vědí jak naložit s poštovní zásilkou a že dokonce mohou spravedlivě očekávat, že dorazí na místo určení.

Na druhé straně vzroste byrokracie i výdělky soukromých firem a dokonce prý není problém ani to, že bude vedle sebe více poštovních schránek různých pošt, do kterých budeme moci házet psaníčka. Jen se prý nesmíme splést. Na Novém Zélandu je to přece normální. Až vystoupení Marcely Hrdé a Karla Koukala mě poněkud uklidnila, protože z nich bylo patrno, že se od nás zdravý rozum neodstěhoval definitivně.

Generální ředitelka České pošty jasně vystihla, že pošta je o trochu víc než jen byznys posílání zásilek. Že je to významné místo, kde se občan potkává se svým státem a má i řadu jiných funkcí, utvářejících významný společenský kapitál. V tomto smyslu má mít Česká pošta více než 10 miliónů klientů a to bez ohledu na to, jaké je její postavení na trhu poštovních služeb. Karel Koukal na závěr vystoupení panelistů potom velmi jasně a bez obvyklé odborářské agitky ukázal, v čem je celý záměr liberalizace mylný a proč nemůže být úspěšný, přestože byl ve svých formulacích velmi uměřený.

Nedávné vzbouření na vsi kolem likvidace poštovních úřadoven na méně lukrativních místech v České republice se sice podařilo zažehnat odvoláním generálního ředitele a počet poboček snad má i mírně vzrůst, ale z Bruselu se již valí další, tentokrát systémová pohroma. Položil jsem v diskusi otázku, kde se bere v Bruselu ta obsese, že se vše, co funguje, musí liberalizovat, transformovat, a tedy i zničit.

Nepochopil jsem, proč se ti radostní diletanti v europarlamentu nesoustředí třeba na to, aby se vytvořil nějaký jednotný evropský poštovní prostor s národními a regionálními sítěmi a namísto toho se soustředí na to, jak fungující národní systémy rozvalit a potom je dávat obtížně dohromady. Skutečně, v Bruselu už neumí řešit ani ty problémy, které sami generují, a to je opravdu smutné.

Evropští i domácí politici se rozčilují, že schází větší generační soudržnost a jsou zděšeni z klipu Issové a Mádla, ale přitom neustále diskriminují nejen starší generaci a venkov, třeba i tím, že jim berou poštovní styk s argumentem, že jsou přece elektronická média...

Takže milí čeští politici, když jste se tak hezky a aktivně přihlásili k liberalizaci a tím i likvidaci poštovního trhu, jeďte přesvědčit bábu a dědu, ať posílají smsky a mejlujou. A možná byste mohli jako sociální prevenci proti případné kritice přestat učit děti psát vůbec...

Vytisknout