Karel Hvížďala: Politici mají právo se postavit mínění většiny

7. 5. 2010 / Daniel Veselý

Karel Hvížďala svou afinitu k mocenskému aparátu dokazuje například v článku Dopis Obamovi: střet dvou zkušeností a nesplněný domácí úkol z 22. července minulého roku, kde píše: "...nejsme-li ochotní a schopní důrazněji Američanům pomoci v Afghánistánu a zajistit si doma podporu pro radar či v Polsku pro rakety, tedy neplníme-li domácí úkoly, nemůžeme vyžadovat od Američanů mimořádné vztahy." Hvížďala přirozeně musel vědět, že většina české společnosti se na možnost vybudování radarové základny na území České republiky dívala s nevolí, její nezanedbatelná část vycházeje z historické zkušenosti. Zajišťování podpory pro radar však bylo díky mediální a vládní kampani nejen masivní, ale i mnohdy lživé, jak dokazuje řada studií a článků, publikovaných především na BL. Hvížďala tyto nedemokratické postupy chápe jako legitimní a vůbec se nad nimi nepozastavuje. Autor uvedeného textu má samozřejmě právo svůj názor vyjádřit a kritizovat prezidenta Obamu, že od instalace radaru na našem území odstoupil, ale pokud chápe úlitbu politickým elitám ve "splnění domácího úkolu" uloženého supervelmocí navzdory vůli většiny obyvatel této země, tak jako novinář naprosto selhává a zjevně nechápe svou úlohu. Později se ještě k tomuto Hvížďalově postoji vrátím a uvedu konkrétní příklad. Autor v tomtéž článku také píše: "Na Blízkém východě pak má dojít k destrukci Izraele atomovým útokem z Íránu a redukci židovského státu ve prospěch Palestinců na zanedbatelné území neschopné vlastní obrany." Pan Hvížďala by jako přední žurnalista, u něhož se předpokládá, že čerpá i ze zahraničních zdrojů, měl vědět celkem známou věc (nehledě na skutečnost, že je zastáncem politiky židovského státu) - totiž, že íránský prezident nikdy nic takového neřekl. Pokud má autor citovaného výroku k dispozici důkazy, že "má dojít k destrukci Izraele atomovým útokem z Íránu" sem s nimi, jinak jde o hrubou manipulaci, hodnou jamajského paparazziho.

V článku Druhá Katyň z 11. dubna letošního roku pan Hvížďala dokonce spekuluje, že v pádu letadla s polskou delegací mířící do Smolenska mohou mít prsty Rusové a tvrdí: "Všechny tyto skutečnosti budou v případě této tragédie hrát roli, protože a priori podporují vznik nejrůznějších konspiračních teorií. Jak se Rusové a hlavně sám premiér Putin k této události postaví, ukáže, jestli může být Rusko partnerem pro náš civilizační okruh nebo ne." Pominu-li paranoidní smyšlenky, jimiž se v tomto článku Hvížďala zaobírá, musím konstatovat, že se jako většina novinářů-dinosaurů nedokáže zbavit studenoválečného kaleidoskopu. Tím ale naprosto pozbývá kritický odstup a nadhled a nemůže působit jako objektivní či "přední" představitel českého novinářského stavu. Hvížďala dokonce nepovažuje Ruskou federaci za součást našeho civilizačního okruhu. Sám také vymezuje jisté podmínky, podle nichž se pro "nás" má Rusko stát důvěryhodným partnerem. Pravděpodobně bude vždy přikloněn na jednu stranu, již považuje za garanta světového uspořádání, za velebný chrám demokracie, aniž by ji alespoň symbolicky konfrontoval. Pro novináře je však dle mého soudu tento postoj profesní gilotinou, zvláště když se staví na stranu konformního mocenského konsenzu jak v rámci domácí politiky, tak zahraniční. Hvížďala zůstává slepý vůči objektivním zvěrstvům páchaným "naším civilizačním okruhem", jehož je horlivým apologetou, a upozorňuje na zločiny "těch druhých", přestože ty naše jsou daleko závažnější. Tento postoj zastává drtivá většina českých sdělovacích prostředků a nejde o nic nového pod sluncem.

Poslední ukázkou myšlenkového schématu tohoto novináře-dinosaura je jeho nedávné vystoupení v pořadu Interview ČT 24, kde Hvížďala s kamennou tváří divákům sděluje, že "vláda většiny má končit volbami a dále se politik nemá řídit průzkumy veřejného mínění. To, že se mluví o politicích jako o elitě národa znamená, že politik má to elitní právo se v pozici toho vůdce potom rozhodnout i proti mínění většiny, když to považuje za velice prospěšné," s tím, že by se to týkalo například "vyslání našich vojáků do zahraničí, aby se naučili bránit svou zem (sic!), nebo našeho zapojení do nějakého obranného systému." Zde se Karel Hvížďala s odzbrojující upřímností projevil jako zastánce diktátorského myšlení. Opět, v souvislosti s výše řečeným, Hvížďala odnímá právo většině obyvatel rozhodovat o tak závažných záležitostech, které by nejen platila z vlastních daní, ale které by vážně mohly ohrozit její bezpečnost. Kde autor slyšel, že se politik nemá řídit průzkumy veřejného mínění? Odkud má podle něj politik jakési elitní právo? Jak tento politik sám ví, co je velice prospěšné? Toto prohlášení považuji za velice pobuřující o to více, že nepochází z hlavy osvíceného despoty, ale konzervativního novináře.

Nemohu Karlu Hvížďalovi upírat kupříkladu jistou komunikační zdatnost, píli či nekonfliktní vystupování, ale vnímám tyto jeho názory jako krajně extrémistické. Smutné na tom je, že jsou považovány za naprosto přijatelné a žádoucí.

Vytisknout