Dějiny jako nástroj předvolební propagandy

6. 5. 2010 / Miloslav Štěrba

Dokument bude vysílat i veřejnoprávní televize ČT 2 ve čtvrtek ve 20 hod. Pod názvem "Zabíjení po česku" nám žijicí čeští a němečtí svědci masakrů připomenou divoké odsuny Němců z ČSR.

Na Radiožurnálu už režisér pořadu D. Dvořáček obhajoval nutnost neskrývat historii. Lidé mají právo znát svoji historii.

Zvláště v zájmu mravní vyspělosti budoucích generací, dodal bych, pro něž život ve sjednocené Evropě musí být přirozenou samozřejmostí. Teprve seznámením se s bestialitami války ocení úsilí zakladatelů Evropské unie o nastolení míru v této části světa, ze které vzešly obě světové války. Možná se časem doberou poznání, že EU není jen jakýsi nepochopitelný byrokratický apendix vnucený Bruselem a nepřijímaný Hradem. Že v této půvabné evropské krajině docházelo ještě docela nedávno ke genocidám celých národů. O tom však česká mládež ví málo a někdy vůbec nic. Stačí se zaposlouchat do anket se školáky, které čas od času odhalují tuto doslova tragickou realitu.

Prakticky dvacet let se zde vymývají mozky celé generaci našich mladých spoluobčanů. Veřejnoprávní média, která jsou placena z daní celé produktivní populace, posluhují vládnoucím strukturám, a s promyšlenou systematičností se zmocňují historie v duchu klasika totality George Orwella. Stačí si otevřít program televizních kanálů v týdnu, kdy si připomínáme květnové dny roku 1945. Běžné zpravodajství opět směřuje jednosměrnou silnicí do Plzně, jakoby zkušenosti z bývalého režimu, který nevnímal podíl západních spojenců na osvobození naší vlasti, měly být překonány jen změnou znaménka plus za mínus. To je snad možné provozovat dva, pět let, ale ne dvacet. Až absurdně se jeví skutečnost, že v květnových dnech se na obrazovce nevyskytne jediný film s válečnou tématikou z produkce země, která pochovala v naší zemi nejvíce svých občanů ve válečných hrobech.

Projev vděčnosti svědčí o kulturnosti národa, opak je barbarství. To pak může mít nejrůznější formy: od nárůstu nacistické ideologie, přes rasismus, až po generační netoleranci. V předvolebním sprosťáctví jsou všechny prostředky dobré, vedou-li k možnosti dostat se k moci. Je naší specifikou, že segment voličů komunistické strany se deklaruje za nepřijatelný, a je proti smyslu demokracie vytlačen mimo rámec politické praxe. Systematický antikomunismus využívají strany bez ohledu na programové průniky. O to horší v případě levicově se maskujících politických stran. Opět se tu rozdělují lidé na ty správné, uvědomělé, mladé a progresivní, zatímco jako třídní nepřítel zde zavazí voliči levice, spíše málo vzdělaní, žijící kdesi na venkově, staří, bez internetu. Bez nenávisti vůči své minulosti.

I pro ně bude šokem poznání, že na konci války zde byli zabíjeni lidé jako dobytek. Ale měli povědomí a i osobní zkušenosti se zvěrstvy německých okupantů, poznali na vlastní kůži realitu pokoření národa. I následnou osvobozující explozi svobody. Tento vědomostní deficit je však osudový pro mladé lidi. Bohužel, ani blížící se volby neslibují nápravu.

Vytisknout