Drahá válka s rostlinnou hmotou

7. 5. 2010 / Lukáš Zádrapa

Jakmile doroste deseti centimetrů, opět se vynoří skupina mimozemšťanů ve vestách a se sluchátky na uších a dlouhé hodiny motorovými kosami zkracuje trávník na centimetrovou výšku. Ve vyspělejších městech, jako je Praha, je nyní každá fáze bitvy proti rostlinám přirozených rozměrů, tvarů a umístění rozdělena na dva dny. V prvém, nejlépe v sobotu, kdy trochu opadl hluk z dopravy, krouží po větších plochách malý kombajn se třemi rotujícími čepelemi, a teprve následně jsou povolány kosy, aby usekly i ta stébla trávy a pampelišek, která zůstala drze vztyčena v méně přístupných koutech, na lemech chodníků či kolem stromů. A už je zaděláno na další výpad -- posekanou trávu je nutno odfoukat fukary, nandat do pytlů a odvést pryč, nejlépe rovnou na skládku! Zatímco na jedné straně města motorizovaná četa dokončuje svou bohulibou práci, na druhé už znovu tráva začíná nebezpečně dosahovat výšky několika centimetrů (pokud ovšem není léto a golfový pažit poněkud nepřischnul) a je nutno se tam přemístit a začít další kolo. Válečným polem přitom nejsou jen reprezentativní plochy na exponovaných místech, ale leckdy všechny dostupné travnaté pásy, například i okraje řek a potoků. Ještě, že během vegetační doby povětšinou drží listy na stromech, protože v opačném případě by se boj rozhořel na dvou frontách. O tom však, že ani tehdy nejsou lidé v úplném bezpečí před přírodou, jsem měl příležitost se přesvědčit, když na začátku léta podobně uniformovaný muž s motorovou pilou musel zkrotit keře u zastávky autobusu, které si dovolily na jaře obrazit a přerůst dvacet čísel přes zábradlí. Koneckonců, vytvořily přibližně kulovitý tvar, a tak potřebovaly aspoň jednu stranu zarovnat, aby hřejivě připomínala plazmovou obrazovku. Podzim je potom nejzáludnější roční období, neboť listy už začínají padat, leč tráva ještě nepřestala růst. Tady je zapotřebí přidat v úsilí. Mezi jednotlivými fázemi sfukování listí na hromady a jejich odvozu a zneškodnění tu a tam musí zaburácet i sbor motorových kos. Před zimou se tak můžeme těšit z nádherně holé země, připravené na příchod mrazů, jež konečně dají na pár měsíců oddechnout armádě ostrých strojů. Místo nich se na výjezd připravují solicí vozy.

Co na tom, že tato "údržba" spolkne většinu peněz určených na zeleň, které by měly jít i na nové výsadby i na naprosto nedostatečné náhradní výsadby dřevin, a zároveň za sucha přinese víc škody než užitku i pro samotný trávník (podrobněji ZDE). Co na tom, že takový sídlištní trávník je mrtvou a ekologicky nefunkční plochou, na jejíž sekání a vyfukování přitom padnou litry benzínu, že výsledkem jsou hodiny dalšího silného hluku navíc a oblaka spodin z nekvalitních motorů (mluvím samozřejmě jen o pokročilé současnosti, pamatuji si ony kruté starodávné časy, kdy se ještě listí hrabalo ručně). Na závlahu, která se začíná prosazovat i u nás a která je z velké části nutná právě kvůli častému a krajně krátkém sestřihu, se vyplýtvají neskutečné objemy pitné vody, pocházející často z vrtů, které dlouhodobě odčerpávají zásoby podzemní vody. Chemie, která by zničila všechny jiné rostliny než trávu, se snad zatím nepoužívá, i když uvážíme-li, jak rychle spějeme v některých ohledech k americkému vzoru, můžeme její příchod očekávat každým rokem (pár neuvěřitelných čísel ohledně údržby trávníků golfového typu ZDE a jeden tragikomický vtip ZDE). Co na tom, že taková půda přichází o svůj přirozený kryt a o veškerou biomasu, která z jejích zdrojů vznikne na jejím povrchu, a že není naděje, že by za takových podmínek přežila v dotyčném prostoru drobná zvířata nebo že by zde nedejbože včely či čmeláci mohly nacházet obživu (srov. ZDE). Zdaleka nejdůležitější zdá se je, že se krásně vyrovnané čistočisté lány táhnou, kam oko dohlédne, a lidi nejsou otravováni takovými neslýchanostmi, jako jsou listy, tráva, květiny, hmyz a zvířata, nota bene v negeometrických konfiguracích. Vše úhledno, skoro jako v obýváku nebo na satelitní zahrádce, snad až na nějaký ten oharek či psí výkal. Řekněte, koho by ten pohled neblažil?

Vytisknout