POZNÁMKA NA OKRAJ:

O lidech, artefaktech, konstruktech a o vědomém jednání, neboli Stručný příspěvek k dalšímu obveselení českých studentů ekonomie

6. 11. 2009 / Uwe Ladwig

V mém článku s titulkem 'O křesťanech, nacistech a selhání trhu, neboli O manipulativním užití jazyka' šlo o to, že čtenáři či posluchači mohou být vědomě, nebo taky nevědomě manipulováni, a to v důsledku nezvyklého používání jazyka nebo jazykových obrazů. Z korespondence s Karlem Dolejším jsem poznal, že on zastává názor, že trh může selhat (zákon nezamýšleného účinku), což já popírám. Základem selhání totiž musí být možnost jednání, a trh podle mého názoru nemůže jednat. Abych to trochu osvětlil, stručně něco o artefaktech, o konstruktech a o vědomém jednání (německy "handeln") a jednání nevědomém (německy "tun").

Artefakty v téhle souvislosti jsou výrobky nebo jevy, které existují na základě lidského nebo technického působení, na rozdíl od neovlivnitelných a přírodních jevů (například uměleckých děl nebo taky strojů). Konstrukty jsou empiricky nepoznatelné myšlenkové nebo teoretické objekty (například inteligence nebo věda).

Jinou základní ne každému člověku známou věcí je to, že alespoň někteří filozofové rozlišují mezi vědomou a nevědomou akcí a reakcí. V němčině se v té souvislosti mluví o rozdílech mezi slovesy "tun" a "handeln". V téhle poznámce proto rozlišuji mezi nevědomým "děláním" a vědomým "jednáním".

Tak krátce, a nejen k obveselení: Je jasné, že lidé můžou něco "dělat", artefakty a konstrukty ale nemůžou vědomě "jednat". Je samozřejmě známo, že některé počítačové programy umožňují strojům reagovat na měnící se prostředí, málokdo si ale zatím myslí, že to dělají už s tím, co se dost dlouho připisovalo omylem jen člověku, a to je "vědomí". A abych to zkrátil, nechám na vás, které artefakty něco úmyslně "dělají" a jestli konstrukty vůbec mohou něco vědomě dělat. Také si sami rozhodněte, zda je "trh" neovlivnitelným přírodním jevem, konstruktem, nebo v důsledku existujících zákonů artefaktem. Píšu to jako člověk, který nejen ekonomii vystudoval, ale také dlouhá léta pracoval jako manažer a obchodník.

Někteří teoretikové ovšem dodnes zastávají názor, že o ceně mléka rozhoduje trh. Obchodník v mlékárně ale ví, že o cenách v sousedním krámu nerozhoduje žádná "neviditelná ruka trhu", ale právě majitel toho obchodu. A na změnu cen mléka on musí reagovat nikoliv kvůli trhu, ale kvůli tomu (a někdy si to jen myslí), že usoudí, že by jeho zákazníci začali kupovat mléko u souseda.

Představa jednajícího trhu byla ovšem obdivuhodná myšlenka, která ovlivnila ekonomické myšlení a umožnila rozvinout poznání ekonomů. Bohužel, s realitou neměla nikdy nic společného. A mně by to ani nevadilo, kdyby ekonomové dodnes nepoužívali ten krásný obraz "neviditelné ruky trhu" a nemanipulovali tím čtenáře, posluchače, politiky a někdy i studenty na ekonomických školách. A co vy, myslíte si, že o ceně mléka rozhoduje prodejce, anebo nějaký anonymní trh?

Vytisknout