Golgo argumentuje nefér, Klause nikdo "neutlačuje"

6. 11. 2009 / Hynek Bíla

Je zajímavé, že podobnou automatickou reakci nevyvolává jiný příklad "argumentace", který sice nepůsobí tak prvoplánově destruktivním dojmem jako užití invektiv, ale má úplně stejnou schopnost zavést doposud věcnou debatu na scestí nekončících výměn subjektivních dojmů. Mám na mysli situaci, kdy jedna z debatujících stran začne kritiku svých názorů označovat za cenzorství, útlak, neoprávněné potlačování svobody slova a tak podobně. Standardně se potom rozvine výměna názorů o povaze svobody slova, podstatě cenzury a vnitřní konsistenci argumentů té které strany, přičemž původní předmět debaty je elegantně odsunut do pozadí.

Jak tak sleduji BL, nabývám dojmu, že Fabiano Golgo má k tomuto druhu argumentace zvláštní afinitu. Jeho článek "Komplex "malé" země: Přestaňte nařizovat Klausovi, aby neobtěžoval Evropskou unii" je ale zajímavým příkladem výše popsané debatní strategie, protože cílem "útoku" je pravděpodobně jeho vlastní strana. Posuďte sami: Golgo říká o Václavu Klausovi následující:

Těžko z toho usoudit cokoli jiného než to, že Golgo o Klausovi smýšlí, mírně řečeno, poněkud nelichotivě. A přesto, ve stejném článku vzkazuje Klausovým kritikům: No a co? Klaus má na své názory právo, tak mu konečně přestaňte nařizovat, co má říkat.

Aby bylo jasno. Velmi stojím za Voltairovým "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat." Právo říkat i to, co třeba úplně každému dalšímu člověku připadá odporné, je základem svobodné společnosti. Toto právo ale neznamená, opakuji, neznamená, imunitu vůči kritice. Ani v nejmenším. Svoboda projevu platí pro disidenty i většinovou společnost, platí pro prezidenta i jeho kritiky. Copak lze projevy nesouhlasu s Klausovým chováním vykládat jako omezování prezidentovy svobody se vyjadřovat?

Člověk má právo říkat, co si myslí. Má právo vyjařovat nesouhlas s chováním politiků, stejně tak má právo je hájit. Toto právo jej chrání (či mělo chránit) před pronásledováním, násilným útokům a na názorech založené diskriminaci v oblastech, které s vyjádřenými názory nijak nesouvisí. Články kritické k prezidentovi uveřejněné zde v BL nejsou ničím z toho. Jsou kritikou, na kterou má každý stejné nezadatelné právo, jaké má prezident na své názory.

Také je dobré rozlišovat právo občana projevit vlastní názor a právo politika dělat si co chce nezávisle na mínění voličů. Volený politik je v zastupitelské demokracii z logiky věci především reprezentantem vůle svých voličů. Jeho mandát čerpá legitimitu z důvěry voličů a považuji za krajně nevhodné takový mandát chápat jako bianco šek, který politik od voličů dostane ve volbách, a do jehož výkonu voličům po volbách nic není. (Jsem si vědom toho, že náš ústavní pořádek je konstruován tak, že mandát efektivně bianco šekem je. Mluvím o tom, co je legitimní spíš než o tom, co je legální. Stejně tak si uvědomuji, že jsou chvíle, kdy je správné, postaví-li se politik přání voličů. Tyto chvíle jsou ale mnohem vzácnější, než se většina "poslaneckých disidentů", jak by se snad dali nazvat politici ignorující vůli voličů, domnívá.)

Takže shrnutí: Chceme-li Fabiano Golgo diskutovat, nechť tak činí. Ať předkládá argumenty pro Lisabonskou smlouvu či proti ní, argumenty říkající, že prezident má či nemá právo smlouvu nepodepsat, doklady o tom, že je Václav Klaus populista, který také miluje konspirační teorie či naopak standardní prezident demokratické země, ale ať proboha nespouští pře o tom, kdo má a kdo nemá právo kritizovat. Mohl by se totiž dočkat reakce s nadpisem: Komplex "nezávislého" komentátora: Přestaňte nařizovat občanům, aby neobtěžovali prezidenta.