Vážená paní
Babora Osvaldová,
předsedkyně Komise pro etiku
Syndikátu novinářů ČR

V Praze dne 12. října 2009

Vážená paní předsedkyně,

dovolte mi, abych Vaším prostřednictvím podal Komisi pro etiku Syndikátu novinářů České republiky podnět podle článku III, odst. 2, písm. d, Stanov Komise pro etiku. Jsem přesvědčen, že článek paní Silvie Lauder Hreha zas a znovu, publikovaný v týdeníku Respekt č. 36/2009, str. 24-25, vydaném dne 31. srpna 2009, hrubým způsobem porušil Etický kodex novináře, přijatý valnou hromadou Syndikátu novinářů České republiky dne 18. června 1998 a aktualizovaný správní radou Syndikátu dne 25. listopadu 1999. Považuji za prokazatelné, že citovaný článek je v přímé kontradikci se zásadami, obsaženými v Etickém kodexu novináře, konkrétně v článku 1.f, který novináři ukládá povinnost „nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat,“ dále v článku 3.a, který stanovuje, že „nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,“ a v článku 3.e., který po novinářích žádá splnění požadavku „považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů a lži za nejzávažnější profesionální chyby.“

K porušení výše citovaných zásad novinářské práce v článku paní Silvie Lauder musím předeslat jednu podstatnou věc: vždy jsem respektoval a respektuji právo novináře na chybu, učiněnou v dobré vůli a za okolností, kdy si nelze pravdivost jednotlivých tvrzení v krátké době a bez mimořádného úsilí ověřit. Neobracel bych se proto na Vaši komisi, kdybych se domníval, že se autorka dopustila věcných chyb v dobrém úmyslu a v situaci, v níž si pravdivost svých tvrzení nemohla snadno ověřit. Jsem však bohužel přesvědčen, že v tomto případě autorka porušila zásady Etického kodexu novináře zcela vědomě a s cílem manipulovat veřejné mínění za pomoci nepravdivých údajů. Z toho důvodu žádám Vaši komisi, aby k této věci přijala své stanovisko.

Proč se domnívám, že v tomto případě nešlo o nedbalost či omyl? Vyplývá to z jednoduché chronologické rekapitulace a z vyjádření šéfredaktora Respektu, pana Erika Taberyho, pro Lidové noviny dne 8. září 2009. Když jsem byl dne 20. srpna 2009 v řádném výběrovém řízení zvolen generálním ředitelem České tiskové kanceláře (dále jen ČTK), glosoval to týdeník Respekt č. 35/2009 dne 24. srpna 2009 anonymním sloupkem Hreha v čele ČTK v rubrice Despekt na str. 6. Bral jsem tento novinový útok jako obvyklou součást komentářů Respektu a necítil jsem se jím nijak dotčen. Považoval jsem však za nutné na něj reagovat, protože obsahoval nejen nepravdivá, ale dokonce zcela nesmyslná tvrzení, a nechtěl jsem, aby se tato tvrzení šířila dál. Proto jsem ještě téhož dne ve večerních hodinách napsal šéfredaktorovi Respektu osobní e-mail, v němž jsem některé skutečnosti uváděl na pravou míru. V tomto e-mailu, zaslaném na adresy dopisy@respekt.cz a redakce@respekt.cz, jsem upozornil na čtyři podstatné body:

• že „dluh“ (ve skutečnosti účetní deficit) Slovenské televize (dále jen STV), kterou jsem řídil v roce 2007, zdaleka nedosáhl v článku uváděných 300 mil. Sk; k tomu jsem podal podrobné vysvětlení principů hospodaření STV včetně odkazu na další veřejně dostupné zdroje;
• že jsem prokazatelně nikdy nebyl „člověkem spojeným s Mečiarovým HZDS“, z čehož mne anonymní sloupkař obvinil;
• že jsem v době svého působení v STV prosadil do slovenské legislativy DVB-T multiplex veřejné služby a ochranu veřejného prostoru pro rozvoj dalších služeb STV v době digitalizace a že jsem učinil vše, aby můj projekt nového programu STV mohl být úspěšně realizován v mnou stanoveném termínu, což poněkud relativizuje tvrzení autora sloupku o „neúspěšném řediteli“
• a naznačil jsem skutečné příčiny, pro které jsem byl odvolán z pozice generálního ředitele STV a porovnal je se srovnatelnými podmínkami v České republice.

Poměřováno dikcí sloupku Hreha v čele ČTK v Respektu č. 35/2009 byla moje odpověď věcná a smířlivá. Pokud by měla redakce Respektu zájem o jakékoliv informace, týkající se mých představ o budoucnosti ČTK či naopak mé profesní minulosti, mohla se na mne snadno obrátit. Konstatuji, že mou e-mailovou adresu měla redakce k dispozici už 24. srpna 2009 večer. Na svůj e-mail jsem však obdržel žádnou odpověď. Domníval jsem se proto logicky, že se zájem Respektu o mne alespoň na čas vyčerpal. O to větším překvapením pro mne byl článek paní Silvie Lauder Hreha zas a znovu, publikovaný o týden později.

Vzhledem k výše uvedené skutečnosti je evidentně nesmyslné tvrzení Silvie Lauder, že se mne „Respektu nepodařilo zastihnout.“ Vzhledem k tomu, že Respekt č. 36 měl uzávěrku 29. srpna 2009 a že se o mne mohla autorka začít zajímat nejdříve po 20. srpnu 2009, měla nejméně čtyři dny na to, aby mě kontaktovala, což neučinila. V redakci Respektu tedy buď nečtou redakční poštu, nebo byla moje odpověď potlačena záměrně; indicie svědčí spíše pro druhou verzi. Komentář k mému profesnímu působení byl potom založen dílem na zcela nepravdivých a dílem na jednostranných a zkreslených informacích. Po pořádku:

• Nebyl jsem šéfredaktorem internetového serveru Česká média, jak uvádí Silvie Lauder, ale byl jsem v letech 1999-2005 jeho ředitelem a vybudoval jsem jej.
• Není pravda, že generální ředitel České televize (dále jen ČT) Jiří Janeček pro mne „zřídil funkci ředitele svého sekretariátu.“ Tato funkce byla v Organizačním řádu ČT od roku 1998 a v letech 1998-2003 ji úspěšně vykonával pan Jiří Kučera. Po jeho odchodu na podzim 2003 zůstala neobsazena; do kompetence tohoto ředitele spadalo řízení útvarů, které později přešly do gesce personálního ředitele České televize, tj. funkce, která v té době v Organizačním řádu České televize nebyla.
• Není pravda, že jsem tuto funkci opustil „po pouhém měsíci.“ Tuto funkci jsem vykonával od 1.března 2006 do 30.května 2006 a výsledkem mé práce byla mimo jiné v mnohém dosud platná změna Podpisového řádu ČT. V této souvislosti je nepochopitelné, proč se autorka na mé působení vyptávala bývalého člena Rady ČT Jiřího Voráče, s nímž jsem neměl profesně co do činění, a naopak se nezeptala na mé hodnocení tehdejšího i současného generálního ředitele ČT Jiřího Janečka, který byl mým přímým nadřízeným.
• Jako jediného člena Rady STV z doby mého působení v STV cituje autorka pana Miroslava Kollára. Zamlčuje přitom zásadní fakt z hlediska jejího článku podstatný: pan Miroslav Kollár byl mým neúspěšným protikandidátem ve výběrovém řízení na pozici generálního ředitele STV v létě 2006, a to i jako člen Rady STV – mezera v zákoně o STV mu umožňovala kandidovat;
• Není pravdivé tvrzení autorky, že „po dvou předchozích letech s vyrovnanými rozpočty za Hrehy ztráta (STV v roce 2007) nabobtnala na bezmála 300 miliónů korun.“ Toto tvrzení je nepravdivé hned ve dvou bodech:
  • Hospodaření STV nebylo ziskové jen v letech 2005 a 2006, ale také v letech 2003 a 2004. S touto informací v minulosti běžně pracoval český i slovenský denní tisk. Proč tedy autorka článku uvádí jen dva roky „vyrovnaných rozpočtů“ místo čtyř? Paradoxně jsem to byl až já, kdo letos v létě upozornil v deníku SME v polemice s Richardem Rybníčkem, že hospodářský výsledek STV byl v letech 2003 a 2004 umožněn pouze enormními státními dotacemi a v letech 2005 a 2006 prodejem nemovitostí STV, tedy na úkor základního jmění STV. Odkaz na svou polemiku s panem Rybníčkem jsem vložil dne 24. srpna 2009 do e-mailu šéfredaktorovi Respektu. Zdá se, že autorka považovala zapojení výnosů z prodeje nemovitostí do provozního hospodaření STV za jaksi „čistší“ způsob zakrývání účetní ztráty než kladný výsledek hospodaření, dosažený za pomoci státní dotace. Patrně právě z toho důvodu zmínila jen „dva předchozí roky.“ Tuto informaci však mohla snadno získat ze zveřejněných výsledků hospodaření STV (zřejmě bylo by to poměrně pracné a z dalších autorčiných tvrzení vyplývá, že tyto výsledky před napsáním článku neviděla). Jediným veřejným zdrojem, z něhož mohla tuto informaci čerpat, tak zůstává můj článek v deníku SME. Lze tedy považovat za prokazatelné, že přinejmenším můj článek v deníku SME autorka znala; vzhledem k tomu, že neopakovala evidentně nesmyslné obvinění Respektu zveřejněné o týden dříve, že jsem „člověkem spojeným s Mečiarovým HZDS,“ se pak domnívám, že znala celý můj e-mail šéfredaktorovi Respektu, ale tuto skutečnost v textu záměrně zamlčela.
  • Účetní ztrátu STV „bezmála 300 milionů korun“ jsem nedosáhl, ale ani jsem se jí nepřiblížil. Toto číslo vychází z návrhu rozpočtu na rok 2007, který před mým příchodem do STV předložili ještě statutární zástupci Richarda Rybníčka Ĺubor Košút a Branislav Zahradník, kteří v té době STV řídili. Já jsem tento návrh snížil na účetní ztrátu 196 mil. Sk a skutečný výsledek hospodaření STV v roce 2007 skončil ztrátou 161 mil. Sk. Tuto informaci bylo snadné zjistit buď dotazem v STV, nebo nahlédnutím do výroční zprávy STV o činnosti a hospodaření STV v roce 2007, vyvěšené od září 2008 na internetových stránkách www.stv.sk.

Kromě uvedení nepravdivých informací, z nichž jsem vybral jen ty nejpodstatnější, však autorka také zcela pominula výsledky mé práce v STV, ačkoliv o nich paní Silvii Lauder podle vlastního vyjádření informoval i pan Miroslav Kollár, jediný člen Rady STV, na kterého se jmenovitě odvolává. Tendenční vyznění článku, založeného místo informací na nahodile posbíraných pomluvách o mé osobě a naopak na zcela nekritické adoraci mého neúspěšného protikandidáta, pana Jiřího Majstra, je za těchto okolností nasnadě. Celá kauza však měla další pokračování.

Po své předchozí zkušenosti s e-mailem panu Eriku Taberymu jsem nepokládal za účelné reagovat znovu osobně. Nebylo to ani třeba, neboť panu Taberymu vzápětí po vydání článku paní Lauder napsal současný generální ředitel STV, pan Štefan Nižňanský. Očekával bych v takové situaci, že se Respekt přinejmenším za uvedení zjevně nepravdivých informací omluví a uvede je na pravou míru.

Nic takového se však nestalo. Když nepravdivost mnohých tvrzení obsažených v článku paní Lauder vyšla veřejně najevo, odpověděl pan Tabery na dotaz Lidových novin, co v této věci učiní, takto: „Vůbec nevím, co bychom v tuto chvíli měnili.“ V článku Nového šéfa ČTK Hrehy se zastal i Nižňanský, jeho nástupce v STV, publikovaném na www.lidovky.cz dne 8. září 2009, je pak dále shrnuto jeho stanovisko takto: (Tabery) „míní, že dopis je primárně směřován právě Radě ČTK, aby i navzdory tlaku místních mediálních odborářů na svém nedávném rozhodnutí udělat Hrehu ředitelem agentury nic neměnila.“

Toto sdělení je velmi zvláštní. Zákonný rámec činnosti ČTK totiž Radě ČTK žádnou změnu uzavřené a právoplatné volby generálního ředitele nedává. Ve dnech 7. a 8. září 2009 se navíc veřejně ani nespekulovalo o tom, že by Rada ČTK chtěla nebo mohla nějakým způsobem toto svoje rozhodnutí měnit. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se domnívat, že pan Tabery byl již v té chvíli informován o připravovaném pokusu Rady ČTK zákon obejít a výběrové řízení jakýmkoliv způsobem anulovat. Z jeho vyjádření pak vyplývá, že nechtěl ohrozit výsledek tohoto zákonem nepředvídaného jednání Rady ČTK tím, že by připustil podstatné věcné chyby v citovaném článku paní Silvie Lauder.

Vážená paní předsedkyně, jsem zastáncem názoru, že soudní spory se sdělovacími prostředky jsou až tou poslední možností, kterou by měl člověk použít, pokud byl poškozen nepravdivými informacemi médií. Pohybuji se v elektronických médiích déle než deset let. Na základě zkušenosti se domnívám, že prestiž novinářů je neodmyslitelně spjata s jejich důvěryhodností a tu že nelze vynucovat soudními procesy. Jsem přesvědčen, že mechanismy samoregulace novinářů jsou mnohem vhodnějším nástrojem ke zvyšování profesních standardů a předcházení podobnému účelovému zneužívání médií, k jakému – jak soudím – došlo v tomto případě. Proto se nyní se svým podnětem obracím v první řadě na Komisi pro etiku Syndikátu novinářů ČR. Věřím, že její stanovisko v této věci bude dostatečně silným argumentem k tomu, aby podobné praktiky byly přinejmenším v seriózním tisku omezeny na minimum.

Přílohy:

• 24.8.2009 Respekt uveřejňuje „úvodní“ materiál Hreha v čele ČTK Respekt č. 35/2009, str. 6.
• 24.8.2009 Reakce R.Hrehy zaslaná redakci emailem
• 31.8.2009 Respekt vydává článek Silvie Lauder, Hreha zas a znovu, Respekt č. 36/2009, str. 24-25.
• 3.9.2009 Na článek Hreha zas a znovu dopisem reaguje GŘ Slovenské televize, který současně zasílá emailem na adresy: redakce@respekt.cz a ctk@ctk.cz
• Nového šéfa ČTK Hrehy se zastal i Nižňanský, jeho nástupce v STV, www.lidovky.cz 8. září 2009.

Na vědomí členové Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR: Petr Bílek, Marta Bystrovová, Adam Černý , Jan Jůn, Milan Kruml, Jan Lipold, Jan Jandourek, Zdeněk Velíšek