Kdo nechce slyšet, neslyší

4. 11. 2009

Nikdo, a tím myslím opravdu nikdo, tuto údajnou pozici nezastává. Pozice zastávaná keynesiány --- mimochodem, pokud byla keynesiánská ekonomika "na makroúrovni takřka zapomenuta", někdo by měl říci Gregu Mankiwovi, že neexistuje --- je taková, že fiskální stimulus je nezbytný pouze za určitých zvláštních podmínek. Jmenovitě, když krátkodobý nominální úrok je nulový a konvenční monetární politika je nepoužitelná, fiskální stimulus může být nejlepší volbou.

A právě v takové situaci se zrovna nacházíme, poprvé po 70 letech. Proto je fiskální stimulus v agendě --- ne proto, že keynesiáni věří, že deficitní financování je vždycky a všude tou nejlepší politikou.

Ale to Phelpsovo naprosté překroucení --- nedotáhl to ani na úroveň karikatury, protože to vůbec nepřipomíná, co lidé jako já říkají --- je charakteristické. Největší část oponentů stimulu prostě neposlouchá; mají v hlavě tak hluboce vtištěn obraz idiotického keynesiána, že je nelze přimět k tomu, aby věnovali nějakou pozornost aktuálním argumentům.

Možná jste si mysleli, že nejhorší ekonomická krize od 30. let, krize, k níž podle nekeynesiánských modelů vůbec nemělo dojít, by si mohla vynutit přinejmenším jistou úroveň intelektuální zvědavosti. Ale kdepak.

Celý článek v angličtině: ZDE