Z národů ač jsme různých

6. 11. 2009 / Bohumír Tichánek

Český národ sám sebe podceňuje. Před několika lety se zmínil mezinárodní průzkum, že právě Češi jsou lidem přátelským (Respekt 42/2005). Vždyť i hašteřivost bere politický Západ jako důležitou demokratickou vlastnost. Kdepak táhnout za jeden provaz, nýbrž parlamentní potýkání se, to má být to správné. Hašteříme dál.

Mnozí Češi, ve svém hanění sebe, svým jednoduchým, poněkud čistým myšlením, se domnívají, že ne oni, nýbrž druzí jsou ti správní.

Český voják před lety nasedal do transportního letadla, které ho přeneslo do Iráku. Přiznal reportérovi na jeho přímý dotaz, že přitom není beze strachu. Pak byl voják novinovým komentářem pohaněn. Jenže vztah k pravdě lze mít za důležitější, než nějakou vychloubačnou nafoukanost.

Je známo, jak v 90. letech "Evropa" české úředníky ošulila. Ti často přikyvovali na zaváděné souvislosti hospodářských vztahů, a nečekali, že demokratické země si hrají sobecky do kapsy. Z Rady vzájemné hospodářské pomoci, spolku tehdejších socialistických zemí, byly zkušenosti opačné. Na efektivnost, na zisky, se ke škodě výsledků příliš nehledělo.

Unie mi připomněla osmiletého chlapce, který sbíral známky. Navštívil kamaráda a do výměn se zapojil i mladý otec té domácnosti. Kdepak by dítě chápalo, že má při výměnách s dospělým být stejně ostražité, jako bývá se spolužákem. Na druhý den kamarád s úsměvem sděloval, co pak řekl jeho otec. Že se chlapec při výměnách pěkně ošidil.

Soužití národů a států v EU je místně podmíněné. Bydlíte v jednom společném činžovním domě, pak se spojte! Jenže v životě víme, že se sbližujeme podle společného zaměření a nikoliv podle místa bydliště. Jen někdy nacházíme dobré přátele právě ve svém panelovém domě.

Jsou národy, jako Litevci a Češi, kteří mají jiné vlastnosti, než odedávna bojovní Francouzi a další. Je snad růst ušlechtilosti v plánu vývoje světa? Možná budou bývalé koloniální mocnosti napravovat, co způsobily svou výbojnou politikou. Pak ostatní země EU se připojí, budou připojeny k nápravám i náhradám vzniklých škod. Ovšem, jak napravit rozpad asijského subkontinentu na tři rozhádané státy?

Spojení Česka, Polska, Slovenska, Finska s bývalými mocnostmi se může i vzpříčit, ke škodě všem zúčastněným. Jinou obhajitelnou možností, vůči propojování zemí podle územních kritérií, je sbližování podle vlastností jejich obyvatel. Lepší spolupráce na sever by nebyla ani jemu na škodu.

Slovensko bylo spojené s českými zeměmi. Rozpory nebyly velké, možná právě pro odlišnosti: klidní - s temperamentnějšími, zprůmyslnění - s chudšími, na velké dějiny bohatí - s přírodnějšími. Češi chápali, že má-li trvale Československo prosperovat, musí oba národy být na tom stejně. Proto neprotestovali, když se investicemi protežovalo potřebnější Slovensko.

Zásadním rozporem bylo řízení celé země z hlavního města federace, které však bylo současně hlavním městem České republiky. Jednomu z národů to prospívalo výrazně víc než druhému, méně známému. Rovnováha nebyla. I EU je nyní řízená právě ze západu Evropy.

Nyní se hledá šéf EU, prezidentem prý nazývaný nebude, avšak o kandidátech je slyšet jen z části Evropy. Svět pokračuje stále do válečného krachu; Čína nyní přiznala nutnost zbrojení v kosmickém prostoru, přiznává tento postoj. Ale postupy by nemuseli dodávat nadále ti samí, kteří svět do těchto konců přivedli. Kdo na nás udělá dlouhý nos?

Vytisknout