Proč tolik hnědého křiku?

4. 11. 2009 / Pavel Pečínka

Kritika v médiích, monitorování projevů, jindy sledování, trestní oznámení a soudní spory, domovní prohlídky, při nichž ze šuflat vypadnou boxery, obušky a nože, jindy pistole a výbušniny, občas zákaz činnosti, v některých případech i pár let "natvrdo" v lochu. Tak se brání nacistické recidivě parlamentní demokratické systémy. Nechávají ultrapravici žít či živořit a garantují jí určitá práva a svobody, protože jde přece jen o "menší zlo" než okamžité zahánění do ilegality, udeří ji však přes prsty, pokud sahá od slovních výhrůžek po násilných činech.

Také u nás si policie v těchto dnech přímo doma vyzvedla několik hochů i drsnějších děvčat proslavených z výletů do Janova, z webových stránek či koncertů, kde, slovy jedné punkové kapely, "místo reflektorů svítí lysina". Někteří možná skončí před soudem, budou tam asi pokuty a podmínky, Dělnickou stranu ochromí zákaz a zanedlouho vstanou "Dělníci II.". A tak pořád dokola, v demokracii nelze jinak.

K pousmání jsou však reakce řady potrefených. Proti "tvrdé represi" "totalitního státu", proti "zatýkání přítelkyň pravicových aktivistů", "policejním raziím", "smyšleným obviněním" se vyslovují lidé, kteří opěvují jako jedinou alternativu "národní socialismus", aby nemuseli říci "nacismus", lidé, co si nyní dali do znaku velké "Véčko". Takové, co ho povinně musely mít za Protektorátu namalované na kotli všechny lokomotivy. "Véčko" jako "Vítězství", je jasné koho a čeho... "Pusťte naše přítelkyně a kamarády domů, nemáte právo nás takto nelidsky šikanovat", "zastavte politické procesy", volají týpci, kteří místo slova "instrukce" používají pojem "direktiv" a na svém webu Planeta opic diskutují o textech "Čtyři vývojové cesty lidstva podle Adolfa Hitlera -- objevit, obsadit, zúrodnit, ubránit".

Těžko porozumět tomu, proč na tak maličké ústrky jsou tak choulostiví lidé, kteří pro své odpůrce chystají finální zúčtování, kde se na nějakou tu hromadu lebek už zase moc hledět nebude. Kde prostě slabší a méně schopní zákonitě musejí podlehnout, kdy ke světlu může prorazit jen to zdravé a dostatečně agresivní, jak to prý říkají železné zákony přírody. Nebude to třeba tím, že místo elity národa, ocelových nadlidí se svatým posláním, je ve skutečnosti ten houfec Dělnické strany a Národního odporu tím, čemu se klasicky říkalo deklasovaný lumpenproletariát?

(Brněnský deník Rovnost, 23. 10. 2009)

Extremismus
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.11. 2009