DAR vydává Kereku za podpory ministerstva kultury od roku 1997. Časopis má hlavně funkci zábavnou, vzdělávací, ale i poučnou a motivační. Může pomáhat učitelům základních, zvláštních i středních škol při výuce romských dětí. Prezentuje romskou kulturu a tradice.

Nenazývala bych to přímo problémem. Samozřejmě jsou situace, události, které si žádají okamžitou odezvu a pak ona dálka může být překážkou. Ale nebývá to rozhodně pravidlem a myslím si, že mnohaletou prací a komunikací s Romy jsme si celkem získali důvěru čtenářů.

Kereka je jediné celostátní romské měsíční periodikum pro děti a mládež, snažíme se oslovit věkovou skupinu od 5 do 26 let. Čísel je celkem 11, o prázdninových se čtenářům do rukou dostává dvojčíslo. Distribuci pro předplatitele provádí v zastoupení vydavatele společnost, která se touto činností zabývá. V rámci jednotlivých akcí zvyšujeme jeho publicitu, tvoříme public relations strategii, která zvyšuje zájem o periodikum na veřejnosti.

Profesní tým tvoří lidé, jež se podílejí na celkové přípravě časopisu. V současnosti má redakce šéfredaktora, zástupce šéfredaktora, dva fotografy a šest externích redaktorů. Každý z nich přenáší do redakční práce svou osobitost, která ve výsledku časopisu vtiskne zábavný, vzdělávací, naučný i motivační okruh, ze kterého si pak čtenáři vyberou to své. Redaktoři Kereky jsou výrazné osobnosti, buď studují, či pracují, někteří obojí.

Jsme časopis pro děti, spadáme spíš do kategorie zábavně -- vzdělávací. Kereku čtou a odebírají víc děti, maminky, učitelky, a ti si ji chválí. S výtkou kterou uvádíte jsme se zatím nesetkali. Samozřejmě, je stále co vylepšovat a kritika by nám v tomto případě neuškodila. Čtenáře téměř v každém čísle vyzýváme, ať nám sdělí své postřehy, výtky i námitky, a oni reagují, někdy i negativně, což je také dobře.

Spíše Neromové. V prvé řadě jsou překvapeni vysokou úrovní časopisu, chválí vzhled, ptají se na redaktory. Často také volávají a jsou ochotni s vámi dlouho mluvit o redakční práci. Reagují na aktuálnosti, mají potřebu vyjádřit svůj názor a také se zajímají o další výrazné romské osobnosti. Romové jsou převážně vysokoškoláci, poslední dobou zaznamenáváme více romských maminek, které se z časopisu něco zajímavého dozvědí.

V každém čísle časopisu najdou čtenáři krátký dotazník, kde mohou přednést své připomínky. Ptáme se jich, co v časopise postrádají, čeho je pro ně více, čeho méně. Pobízíme je, že svým míněním mohou ovlivnit obsahovou stránku časopisu. Vzpomínám si na případ, kdy jsme váhali nad dlouhými příběhy na pokračování a čtenáři si je vyžádali. Ohlasy máme spíš kladné.

Texty v romštině si čtenáři vyžádali a vyžadují. Poukazují na to, že se romština pomalu vytrácí a my se snažíme zprostředkovávat romský jazyk přes články a texty. Kereka má tři redaktory, rodilé mluvčí, kteří romštinu užívají v běžném životě. Mám tu zkušenost, že více mezi sebou Romové mluví svým mateřským jazykem na Moravě, méně v Čechách.

Ano, naši redaktoři honoráře dostávají, nicméně se nebráníme dalším zájemcům.

Samozřejmě, rádi.

Romano vodi i Romano hangos považuji za tiskoviny dost na úrovni a ve svém okolí se setkávám s jejich ohlasem. Dokonce máme několik "stálých odběratelů", kteří si k nám do redakce pro zmiňovaný časopis a noviny chodí.

Recept? Kdyby existoval, nemuseli bychom řešit právě takový problém. Děláme v podstatě totéž co vy -- snažíme se, pracujeme jak nejlépe umíme. Já si troufám říct, že budoucnost se jeví nadějně. Když pomineme, jak jste zmiňoval, internet, romský tisk všeobecně zpřístupňuje široké veřejnosti určitou směs zábavy i nauky. Já myslím, že má zkrátka co nabídnout. Mediální nabídka trhu na romské tiskoviny se stále bude modernizovat v souladu s víceletým předstihem plánů zaměstnanosti minority -- do společnosti se zařadí více vysokoškolsky vzdělaných Romů a v oblasti vzdělávání nebudeme pomalu pociťovat poskytování přechodné a kolísavé podpory. Je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že onu podporu Romové v budoucnu nebudou potřebovat. Když většinová společnost zaznamená úspěšnost Romů v rozvoji vzdělání, romské tiskoviny pak nebude majorita shledávat jako novum. Bude to běžná, samozřejmá záležitost.

Naše organizace, Demokratická aliance Romů ČR, spolupracuje s představiteli komunální politiky Valašského Meziříčí a okresního města Vsetín a se zainteresovanými ministerstvy. Zmíním Úřad vlády ČR a Mezirezortní komisi pro lidská práva. Obava v tomto případě není to správné slovo pro vyjádření nesouhlasu například s nedostačující podporou našich záměrů a aktivit. Volili bychom politickou stranu, která by program měla postavený na sociálních hodnotách a usilovala o emancipaci Romů ve společnosti. Politici si ale musí uvědomit, že Romové nejsou vyhraněnou skupinou voličů.