Botanická zahrada má za úkol pěstovat ohrožený plevel !

5. 11. 2009 / Pavel Sekerka

Pan Štěpán Kotrba ve své polemice, která se týká mého článku o sloučení ZOO Praha a Botanické zahrady hl.m. Prahy vůbec nepochopil, či spíše nechce chápat smysl a fungování příspěvkových organizací přírodovědného zaměření. Jeho osobní útoky mne nenaštvaly a neurazily (což bylo zřejmě záměrem) ale pobavily. Bohužel jeho názory přesně zapadají do obrazu, ve které jsou přírodovědci hlavním nepřítelem, který brzdí veškerý, nejen technický, pokrok. Protože je nemůžeme fyzicky zlikvidovat a někdy je i třeba potřebujeme, tak jim vytvoříme ghetta, kde si budou moci nesvéprávně hrát se svými pivoňkami, samozřejmě pod dohledem silného ošetřovatele a pokud možno jim zabráníme zaujmout jakýkoliv názor a takékoliv postavení, kde by mohli o svých pivoňkách rozhodovat. Koneckonců ředitelem zoologické zahrady může být veterinář, ekonom či manažer ale nikoliv zoolog, tedy absolvent přírodovědecké fakulty (viz. inzerát na výběrové řízení ředitele ZOO).

Ve svém článku pan Kotrba nastínil, aniž si to nejspíše uvědomil, jeden velký a zásadní problém příspěvkových organizací.

"Omezenost úzce fachidiotského pohledu a neloajalitu k zaměstnavateli považuji za nejhorší prohřešky ze všech. Zvláště u přírodovědců."

Pro začátek musím pana Kotrbu uklidnit, že stejně cítil i management botanické zahrady. Za mé články z minulého roku, ve kterých jsem upozorňoval na ohrožení sbírek botanické zahrady jsem byl citelně finančně postižen -- odebráním osobního příplatku na rok. V něčem se však pan Kotrba mýlí. Ve všech mých článcích jsou pouze shrnuta či doplněna veřejně přístupná fakta.

Botanická zahrada (ale i jiné příspěvkové organizace) jsou zřízeny politickou reprezentací a placeny z veřejných prostředků (a tedy i z mých daní). Proto by měla mít veřejnost možnost být seznámena s jejich činnností a tuto činnost také ovlivňovat a tím zachovat kontinuitu. Osobně si myslím, že by měly být veřejně přístupné a diskutované všechny otázky činnosti těchto organizací. Ale situace je zcela jiná a je až nepochopitelné, kolik informací je neveřejných.

Souhlasím, že vedení podniku není demokracie. Na druhou stranu mají zaměstnanci i své povinnosti a (ač to pan Kotrba nerad slyší) práva. Bohužel strach o obživu a praktická nemožnost se dovolat práva soudní cestou ze zaměstnanců stádo bez vlastního názoru. A pokud tento názor mají, tak tajně diskutují, aby se o tom nikdo nedověděl.

Pro mě je osobně nepochopitelné, jak je možné, že celé výsledky perzonální auditu je tajný neveřejný dokument. Že zaměstnanec nemá možnost se seznámit s pasážemi, které se ho týkají a tyto pasáže rozporovat. Připomíná mi to kádrování za nejhlubší totality. Jak je možné, že ve všech auditech, které proběhly (ZOO, Botanická zahrada, Galerie hl.m. P.), je postižená stejná skupina zaměstnanců -- vysoce odborní zaměstnanci v důchodovém či předdůchodovém věku. Už jenom toto vzbuzuje podezření ze spáchání několika trestných činů (antidiskriminační zákon). Jak je možné, že si všechny organizace vybraly stejnou nekvalitní agenturu? Není to porušení hospodářské soutěže? Sám jsem tento dokument neviděl, ale protože jsem perzonální audit zažil, tak vím, z jakých informací vychází, vím, že s některými odbornými pracovníky se vůbec auditoři nesetkali a znám jeho důsledky. A tudíž ve mně vzbuzuje krajní nedůvěru.

Botanická zahrada není jen konzumentem peněz, také vytváří určitou hodnotu, za kterou nese odpovědnost. Protože jsou v textu několikrát zmiňovány sbírky pivoněk, tak se na jejím příkladě pokusím vysvětlit, co moje hraní s kytičkama přináší. Sbírka s přibližně 500 kultony je součástí expozice Pivoňkové louky. Velkou část sbírky jsem získal díky darům, či výměnou. Botanická zahrada do vlastní sbírky investovala něco kolem 100 tisíc korun a do stavby expozice částku řádově stejnou. Spočítá-li se cena sbírky a expozice podle vyhlášky č. 3/2008 (oceňovací vyhláška), dojdeme k částce 9,5 mil. Kč. I pokud bychom započítali veškeré náklady na údržbu expozice, tak se její hodnota "hraním" několikanásobně zvýšila.

A kurátor, jako zaměstnanec, má povinnost tento majetek chránit. V rámci živých sbírek dojde ke znehodnocení velice snadno a to především nekompetentním rozhodnutím managementu. Vůči čemu má být tedy odborný pracovník loajální? Vůči sbírce, za kterou zodpovídá, vůči řediteli, zřizovateli či vůči daňovým poplatníkům? Opomíjím zde fakt, že pivoňky mám rád a pokud by na ně někdo šáhnul, tak ho pokoušu. To se ale nestalo a dokonce se nikde

v textu o ohrožení této sbírky nezmiňuji. Loajalita k zaměstnavateli či zřizovateli pak končí v okamžiku, kdy povrchním a neuváženým rozhodnutím tyto hodnoty chcete zrušit. Pan radní Richter nikdy nebyl v botanické zahradě a svůj plán na sloučení organizací před volbami připravil, aniž by jednal s managementem zahrady či s jejími odbornými pracovníky. Proto si nejspíše, podobně jako pan Kotrba, myslí, že obě organizace jsou typově schodné. Z laického pohledu možná. Ve stejném prostoru se nachází také Nemocnice na Bulovce, čistička odpadních vod a výcvikové středisko jízdní městské policie. Všechny tyto organizace se zabývají živými organismy, alespoň z části patří magistrátu a proto by se ušetřilo, kdyby vznikl Trojský koncern. A proč nesloučit všechny městské organizace a nezrušit magistrát?

Na závěr bych si dovolil ještě několik nesourodých poznámek:

1) Botanické zahrady jsou non profit organizace. Vychází to z úmluvy CBD, ke které přistoupila i Česká republika. . Botanická zahrada nesmí s rostlinným materiálem obchodovat. Tím se liší od organizací, provádějících rozličná garden-show, jako jsou různá výstaviště.

2) Finanční prostředky určené pro botanickou zahradu jsou určené především " pro zachování ohroženého genofondu plevele", pro vytvoření a udržování sbírek pivoněk (a samozřejmě i dalších rostlin). viz ZDE . Souhlasím s Vámi, že důležitá je i funkce vzdělávací a rekreační. To jsem nikdy nezpochybňoval. Pouze upozorňuji na to, že finanční prostředky, a toto není pouze případ botanické zahrady, určené primárně na ekologickou výchovu jsou často využívány tak, že nepřinášejí potřebný efekt. Co je ekologického na akcích typu "Staročeské posvícení", ve kterých se peče prase, duje folková či jiná hudba a není tam jediný panel informující o ekologii či přírodě.

3) Zcela s panem Kotrbou souhlasím v otázce nevyřešené dopravní situace v Troji. Chybí stanice metra v Trojské, chybí záchytná parkoviště mimo intravilán Troje. Ale tyto problémy nevyřeší ani ZOO, ani botanická zahrada a ani Trojský zámek a nejspíše ani vzniklá superorganizace. To je plně v pravomoci města. A pro jejich řešení nejsou třeba organizační změny ve zmíněných organizacích. Všechny tři zmíněné organizace totiž patří pod jeden odbor magistrátu a pokud by magistrát opravdu chtěl situaci řešit, bylo by logické, aby je řešil právě pomocí tohoto nadřízeného odboru. Plán, který pan radní předestřel -- totiž vytvoření generálního ředitelství, které bude řídit podřízené podorganizace nepřináší nic nového. Osobně pochybuji, že vytvořením generálního ředitelství dojde k úspoře pracovních míst. Práce zahradníků vychází z plochy o kterou se starají, finančních úředníků z celkového toku peněz a lidí starajících se o akce z počtu a kvality akcí. Tudíž jediná místa, která by se mohla sloučením organizací ušetřit jsou místa magistrátního odboru, který má zmíněné organizace na starosti a má jejich činnost koordinovat. Pokud byste chtěl ušetřit v rámci sloučených organizací, musíte omezit jejich činnost.

4) Veřejnost (a tedy i daňoví poplatníci) vnímá sloučení obou zahrad spíše negativně. O tom se snadno přesvědčíte v anketě na ZDE .

5) Součástí ZOO již botanická zahrada byla v 80 tých a 90-tých letech. Poměrně velké zahradnické oddělení splňovalo některé standardy botanických zahrad. Návštěvníci můžou vidět zpustlé zbytky výsadeb při cestě mezi bránou a Indonéským pavilonem. Protože šéf zahradníků nesouhlasil s panem doktorem Fejkem (např. v otázce zda kvůli stánkům se suvenýry pokácet vzrostlé stromy), ze zahrady odešel a činnost zahradníků se změnila na nedostatečnou údržbu areálu. Všechny výsadby kolem nových pavilonů jsou (tedy činnost alespoň trochu odborná) dělány dodavatelsky.

6) Botanická, Zoologická a Trojský zámek nežijí v isolaci, dlouhodobě a na všech úrovních spolu spolupracují. ZOO získává větve z botanické zahrady jako krmivo, botanická naopak kvalitní hnůj. Dělají se společné akce pro některé cílové skupiny návštěvníků (zrakově postižené apod.), koordinují se velké akce, aby se alespoň trochu pomohlo dopravně přetížené Troji. A to vše bez koordinace generálního ředitelství.

Všechny tři trojské magistrátní organizace mají také společnou zlevněnou vztupenku -- Trojskou kartu. Ačkoliv na ni proběhla masivní reklamní kampaň a její existence je připomínána na pokladnách, trojská karta oslovila za méně než 1 % návštěvníků. Cílová skupina společných návštěvníků je opravdu zanedbatelná.

7) Zkostnatělost a bránění se změnám některých zahradnických botanicků vychází z toho, že zahrada dosáhne požadovaného vzhledu až za poměrně dlouhou dobu. Dřeviny se vysazují jako relativně malé a mladé a než dorostou do dospělosti a architektonicky významné a zamýšlené podoby trvá řádově desítky let. U trvalek roky a u letniček týdny. Každá změna koncepce a výsadeb tak vrací expozice zpět. Během krátké doby existence má zahrada čtvrtý generel (a po sloučení se ZOO se dá očekávat generel pátý). Prakticky žádný z nich nerespektoval generely předcházející. Domníváte se, že je to tak správně?

8) Za středověku o botanických zahradách rozhodovali obvykle bohatí donátoři z řad šlechty. Zahrady byly umístěny v klášterech či poblíž univerzit, sloužily jako zdroj léčivých a dalších užitkových bylin i k výuce zahradnických oborů (viz např. zaniklá botanická zahrada v klášteře Zlatá koruna) a společnost je chápala velice pozitivně.

V devatenáctém století sloužily nové zahrady koloniálním vládám. Staly se centrem botanického výzkumu a introdukcí užitkových a okrasných rostlin. Byly vládami neobyčejně štědře dotovány. Vznikly tak nejvýznamější zahrady v Holandsku, Belgii, Rusku, Británi. A to i v koloniích.

Koncem 19. a začátkem 20. století se objevují okrašlovací a zahradnické spolky, obvykle s mocnými mecenáši. Tyto spolky chtějí zpřístupnit své sbírky a proto spolupracují obvykle s univerzitami a zakládají jak botanické zahrady tak i arboreta.

Během komunismu je snaha vytvořit velké národní zahrady imperiálního (ruského) typu. O cílech těchto zahrad se můžete dovědět z neúplně a tendenčně citovaného dopisu prvního ředitele a zakladatele Pražské botanické zahrady ing. Jana Jagera též ZDE . O těchto zahradách rozhodavala odborná komise složená z městských architektů, zahradních architektů, botaniků a zahradníků.

V současnosti o botanických zahradách rozhodují politici a manažeři pokud možno bez účasti odborné veřejnosti. Je toto opravdu společenský pokrok?

6) Jsem panu Kotrbovi vděčný, protože je první novinář, který se nad problémem zamyslel. Britským listům děkuji za to, že se tématu věnují. Protože jeho text je krajně urážlivý, dovolil bych si i já několik osobních poznámek. Z článku mám pocit, že pan Kotrba sice umí číst, ale má problémy s celkovým porozuměním textu. V "koncepčním" článku "Co je botanická zahrada" ... jsem se snažil zamyslet nad obecnými problémy, se kterými se botanické zahrady potýkají. Článek byl určen lidem, kteří mají k botanice a zahradnictví vztah a proto také vyšel na botany.cz a v časopise Zahradnictví. Chápu, že jste ho nepochopil.

Rozhodně jsem netvrdil, že "popularizující a rekreační funkce zkoumání krás flóry spíše rozptyluje a ruší". Tuto větu jsem použil vzhledem k neadekvátní architektuře a uměleckým dílům, což si čtenář snadno ověří. Vzdělávací a výchovnou funkci zahrad naopak vyzdvihuji, což jste ale mohl pochopit z článku, který celou polemiku vyvolal. Bohužel řada akcí a výstav tuto funkci neplní a jsou pouze laciným a podbízejícím se lákadlem, které ve své podstatě odčerpávají finanční prostředky, které měly být určeny na propagaci botaniky, ekologie či ochrany přírody. Co má pohyblivý, svítící a hýkající model dinosaura (který navíc neodpovídá skutečnosti) společného s botanickou zahradou. Nebylo by lepší vytvořit velký model květu či myrmekofilní rostliny? Má něco společného přehlídka modelek Nej-reportu s činností botanické zahrady a opravdu se budou návštěvníci přilákaní touto akcí alespoň částečně zajímat o krásy flóry? Je rekreační funkcí to, že si dám párek a pivo a vyvalim se na trávník? Ano občerstvení v zahradě musí být (a jistě by bylo zajímavé ochutnat různé pokrmy z netradičních zelenin apod.), ale rekreační funkce nesmí znehodnocovat architekturu expozic a odhánět či rušit návštěvníky cílové skupiny.

Docela by mi zajímalo, jak by pan Kotrba, jako zaměstnanec, reagoval, na místě odborníka, kterému berou jeho hračku -- tedy institucionálním, nepodloženým a hloupým rozhodnutím ohrozí či zruší jeho dlouholetou práci. Zda by našel odvahu a odpovědnost se tomuto zásahu vzepřít?

Koneckonců, co byste udělal se zaměstnanci rozhlasu, pokud by se vzbouřili proti sloučení s Českou televizí? Vždyť rozhlas je televize s vypnutým obrazem a má v názvu slovo Český (toto je jen příklad, ne můj názor). Při sloučení by se mohl zvýšit koncesionářský poplatek, ale veřejnosti by to šlo prezentovat že se vlastně ušetří, protože se bude provádět jen jeden platební příkaz...

Možná by také stálo za to, abyste vysvětlil čtenářům co je svoboda slova a občanská společnost...

7) Přírodovědci, kteří pracují v botanických, zoologických zahradách a muzejích, jsou nejen fachidioti, ale také fakt-idioti. Pracují za velice nevýhodných platových podmínek (horších než u kolegů ve výzkumu a mnohem horší než u absolventů jiných fakult), kdekdo je považuje za nekompetentní a dokonce mají vztah ke své práci.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 5.11. 2009