|
27. 4. 2009
Talibán údajně získal přenosné protivzdušné střely čínské výrobyJak pro Gazetu Wyborczu informovali Marcin Górka a Wojciech Jagielski, polské, americké, ale i další spojenecké bezpečnostní zdroje disponují poznatky o tom, že příslušníci afghánského hnutí Talibán od podzimu 2008 údajně dostávají čínské přenosné systémy protivzdušné obrany (MANPADS) Hong Ying 5A. Tyto zbraně jim prý poskytují příslušníci pákistánské vojenské zpravodajské služby ISI. Zbraně zatím nebyly operačně nasazeny, protože dosud probíhá výcvik obsluh, který vyžaduje zhruba šest měsíců. V obtížném afghánském terénu hraje letectvo klíčovou roli - ať už při dopravě jednotek nebo při poskytování palebné podpory. V 80. letech minulého století představovaly americké dodávky protileteckých střel Stinger zlom ve válce, protože neúnosně vzrostly ztráty sovětského letectva a SSSR byl nakonec přinucen se z Afghánistánu stáhnout. |
|
Informace ovšem není natolik podrobná, aby umožňovala určit, zda jde skutečně o dosti zastaralé střely čínské výroby vzniklé kopírováním technologických vzorků sovětské výzbroje získaných v 70. letech ze Severního Vietnamu výměnou za jiné zbraňové dodávky (konkrétním vzorem systému Hong Ying 5 byl sovětský 9K32M Strela-2 v kódu NATO označovaný jako SA-7), nebo (pravděpodobněji) o pákistánský systém Anza Mk.I založený na výkonnější čínské verzi Hong Ying 5B. Některé zprávy hovoří o tom, že verze 5B je upravenou kopií sovětského systému 9K34 Strela-3/SA-14 Gremlin s chlazeným infračerveným senzorem, který ČLR získala od angolského hnutí UNITA v 80. letech. Pákistán v licenci vyrobil zhruba tisíc kusů systému Anza Mk. I. Zdánlivý technický detail není bez významu, protože zatímco SA-7 s nechlazeným senzorem vykazoval velkou citlivost i vůči nejprimitivnějším metodám rušení a klamným cílům, v případě SA-14 tomu tak již není. Jednotky NATO v Afghánistánu se v zásadě pokoušejí vést v obtížném terénu manévrový boj, pohyb po řídkých pozemních komunikacích však povstalcům poskytuje četné příležitosti k léčkám a přepadům ze zálohy. Kromě toho (podle zpráv bloggerů amerických jednotek) při střetech poměrně často dochází k přečíslení západních sil. K tomu ostatně typicky docházelo již v dobách sovětské intervence. V takovém případě však hraje rozhodující roli rychlá pomoc ze vzduchu, ať už ji zajišťují bojové letouny (ty mají ale v horském terénu omezenou účinnost), bitevní vrtulníky nebo vzdušné výsadky posil. Pokud by taková pomoc nemohla dorazit včas, hrozí obklíčení a likvidace přečísleného uskupení. Nyní lze v brzké době kromě útoků na vrtulníky v nízkých výškách očekávat také použití přenosných systémů proti dopravním letounům, což by ve svých důsledcích mohlo vést až k rozdělení afghánského bojiště na vzájemně prakticky nepropojené enklávy pod kontrolou Aliance a provládních sil. Dodávky amerických a (v menším měřítku) britských přenosných protivzdušných systémů afghánským povstalcům jsou všeobecně považovány za rozhodující zlom v průběhu někdejší sovětské intervence. NATO se teď pochopitelně obává, že by mohlo v důsledku technologického skoku ve výzbroji Talibánu přijít o absolutní vzdušnou nadvládu a ocitnout se v podobné situaci jako Sovětská armáda, jejíž taktický systém se díky protivníkovým MANPADS fakticky rozpadl a nakonec jí nezbylo než Afghánistán evakuovat.
|
