Majorův postoj k mučení, které prováděly Spojené státy, je směsicí morálního rozhořčení a profesionálního pohrdání. "Hraje to do rukou al Kajdy v Iráku, protože nás to ukazuje jako pokrytce, když hovoříme o lidských právech," zdůraznil. Konstatuje, že mučení je neefektivní a kontraproduktivní. "Lidé vám řeknou jen minimum informací, aby se zastavila bolest," řekl. "Sdělí vám například, v kterém době jsou povstalci, ale už vám neřeknou, že tam jsou nastraženy miny."

Ve své napínavé knize How to Break a Terrorist, Jak zlomit teroristu vysvětluje "major Alexander", že vězni, kteří jsou podrobováni mučení, obvykle přestanou hovořit, neříkají nic, anebo poskytují zavádějící informace. V rozhovoru zejména odmítl častý argument o "časované bombě", který se používá k ospravedlnění mučení. Podle tohoto argumentu se předpokládá, že kdesi na ulici či v autobuse byla umístěna časovaná bomba, která hrozí explodovat. Úřady mají vězně, který ví, kde ta bomba je. Neměly by ho mučit, aby to zjistily, než bomba vybuchne?

"Major Alexander" uvádí, že této situaci čelil v Iráku každý den. Argumentuje však, že mučení nefunguje. "Vězni se zatvrdí. Začnou mlčet. Poukazuje na to, že FBI používá normální metody výslechu, jejich cílem je vyvolat u vyslýchaného důvěru, i když jde o únos a jde o čas. Je nesprávné se domnívat, že mučení je nejrychlejší způsob jak získat informace.

Major Alexander strávil 14 let v americkém letectvu, účastnil se bojů v Bosně a v Kosovu, byl leteckým protišpionážním agentem a trestním vyšetřovatelem a během americké invaze do Iráku pracoval v Saúdské Arábii jako agent proti terorismu.

Když přijel do Iráku jako vyšetřovatel začátkem roku 2006, zjistil, že většina vyšetřovatelů byli mladíci ve věku 18 až 24 let. "Většina z nich dosud nikdy nebyla mimo Spojené státy a když někoho začali vyšetřovat, často to byl jejich první kontakt s muslimem." "Stará garda" vyšetřovatelů používala metod z Guantánama a Alexander naznačil, že vyslýchaní byli běžně mučeni.

Major Alexander svým podřízeným zakázal mučení a namísto toho používal normální americké policejní vyšetřovací techniky, které jsou založeny na "vybudování vztahu s vězněm a na určité míře lhaní. Toto lhaní bylo často velmi jednoduché, jako když například vyšetřovatel vězni nepravdivě řekl, že jiný vězeň už přiznal všechno.

Než začal Alexander vyšetřovat povstalecké vězně v Iráku, bylo mu řečeno, že to jsou vysoce doktrinářsky ideologičtí jedinci, kteří chtějí vytvořit v Iráku islámský kalifát. Major Alexander svědčil, že během stovek výslechů, které sám prováděl, i při více než 1000 výsleších, na které dohlížel, zjistil, že motivace zahraničních bojovníků, kteří se přidali na stranu al Kajdu v Iráku i jejích iráckých členů byla naprosto odlišná od oficiálních stereotypů.

V případě zahraničních bojovníků, kteří přišli většinou ze Saúdské Arábie, z Egyptu, ze Sýrie, z Jemenu a ze severní Afriky - bylo většinou důvodem, že slyšeli o mučení v Guantánamo a v Abu Ghraib. V důsledku tohoto mučení, nikoliv v důsledku fundamentalistického islámu, se mnoho zahraničních bojovníků rozhodlo stát se sebevražednými atentátníky.

Pro irácké sunnitské Araby, kteří se stali členy al Kajdy, hrálo mučení určitou roli, ale nejčastěji byl důvod, že se nechali al Kajdou naverbovat, politický, nikoliv náboženský. Začali bojovat, protože moc v Iráku ovládli šiitští Arabové. Zákaz strany Baas marginalizoval sunnity a zlikvidoval jejich pracovní příležitosti. Některé vyšší americké šarže na varování vyšetřovatelů, že motivace povstalců není ideologická a je daleko složitější, než se oficiálně tvrdí, nereagovaly.

Major Alexnder zjistil, že mnoho sunnitských bojovníků se stalo členy al Kajda z nutnosti. Nesdíleli její extremní, puritánskou sunnitskou víru ani nenávist šiitské většiny.

Major Alexander dospěl k přesvědčení, že úsilí zabránit tomu, aby Spojené státy užívaly mučení, je důležitější než válka v Iráku. Zdůrazňuje, že Obamova deklarace proti mučení je "historické vítězství", i když ho znepokojují právní mezery, v jejichž důsledku se zřejmě vysocí státní činitelé za mučení nebudou zodpovídat u soudu.

Při výsleších si vždycky kladl otázku: "Kdyby tohle dělal nepřítel jednomu z mých vojáků, považoval bych to za mučení?" Argumentuje, že Američané nemusejí volit mezi mučením a terorismem.

Podrobnosti v angličtině ZDE