Podstatu shrnu jen velmi stručně a pokud možno bez čísel. Průměrná teplota na Zemi by byla o několik desítek stupňů nižší bez tzv. skleníkových plynů, které zabraňují úniku tepla zářením. Kromě vodní páry, jejíž celkový vliv na teplotu je vzhledem k odrážení slunečního záření oblačností nejednoznačný, jde především o oxid uhličitý (CO2), dále (z hlediska celkového podílu na skleníkovém efektu) s velkým odstupem methan a oxid dusný. V posledních desetiletích dochází především vlivem lidské činnosti k nárůstu obsahů oxidu uhličitého, ale i methanu a oxidu dusného v atmosféře. Přesněji řečeno - vzestup koncentrací je pozorován tak dlouho, jak dlouho jsou sledovány. Je tedy logické, že se nárůst obsahu skleníkových plynů aspoň zčásti podílí na probíhajícím globálním oteplování. Protože existují dost přesná čísla např. o množství fosilních paliv spálených za určitou dobu, je nezpochybnitelné i to, že zesílení skleníkového efektu způsobuje především lidská činnost. Zatím však nelze dost přesně odpovědět, nakolik se na oteplování podílí zesilování skleníkového efektu a nakolik jde o "přirozený" vývoj.

Že se podnebí výrazně mění i bez lidské činnosti, není skutečně žádným objevem. Jen za poslední dva milióny let se vystřídalo několik ledových dob, a rekordní rozšíření kontinentálního ledovce ze severní Evropy zasáhlo až okraje České vysočiny, kde také vznikly menší horské ledovce. Naopak uprostřed dob meziledových bylo ještě o trochu tepleji než v současnosti. Hlavní příčinou této proměnlivosti byly zřejmě změny v oslunění rozhodující plochy pevnin na pomezí severního mírného a polárního pásu, dané několika astronomickými periodami, tzv. Milankovičovými cykly. Tyto znalosti umožňují docela přesně "předpovědět" ledové doby necelý milión let nazpět, ale nevysvětlují plně starší období, a už vůbec neumožňují předpověď v tak krátkém měřítku, jako jsou desítky nebo i stovky let. Protože poslední ledová doba definitivně skončila poměrně nedávno - před 10 300 lety - je dost možné, že by se klima v měřítku tisíců až desetitisíců let samovolně oteplovalo i bez lidského přispění, což ovšem nijak nevylučuje kratší výkyvy na obě strany.

Jak může malé pootočení zeměkoule vůči dopadajícímu slunečnímu záření způsobit drastické ochlazení celé planety? Když se na pevnině ochladí tak, že se může udržet sněhová pokrývka, odráží se mnohem více slunečního záření zpět do vesmíru a povrch i ovzduší jsou tak zahřívány mnohem méně. Jde tedy o silnou pozitivní zpětnou vazbu. Pokud se ocitne pod sněhem obrovská plocha pevnin, je již účinek celosvětový neboli globální. Platí to samozřejmě i obráceně: když tají ledovce v polárních a horských oblastech, pozitivní zpětná vazba přispívá k oteplování i na globální úrovni.

Existují ovšem i negativní zpětné vazby. Nejzajímavější z nich je zatím jen předpokládaná možnost zastavení nebo aspoň značného oslabení Golfského proudu vlivem tání ledovců. To by způsobilo značné ochlazení právě v těch oblastech, odkud by se mohly ledovce brzy opět rozšířit na velká území severoamerické i eurasijské pevniny. Především zpětné vazby a poměrně krátká doba, po kterou člověk podnebí sleduje, velmi komplikují jakékoliv kvantitativní předpovědi. Toho se chytají lobbisté a jimi ovládaní politici a publicisté ve svých demagogických kampaních, v nichž se objevují i tak nehorázná tvrzení, jako že člověk ke klimatickým změnám vůbec nepřispívá. Existence přirozených změn klimatu je přitom často prezentována jako nějaký revoluční objev (je nutno přiznat, že k tomu přispívají i neseriózní kampaně z druhé strany). Právě proto, že podnebí představuje velmi složitý a citlivý systém, je snad samozřejmostí, že by člověk měl zasahovat do složení atmosféry co nejméně. Tedy především nezvyšovat obsah skleníkových plynů, i když někomu se třeba může oteplení jevit jako výhodné, ale může se stát i to, že se dožije jen opačného účinku. Lze také pochybovat o tom, že obyvatelé velkoměst a zemědělských oblastí ohrožených zatopením se smíří s osudem s odůvodněním, že v historii Země už byly i drastičtější změny. Má to háček, že v té historii neexistovalo 7 miliard lidí.

Že skleníkový efekt funguje, je známo každému: při zatažené obloze je v noci tepleji, než když je jasno. Zatím kupodivu nikdo tento projev skleníkového efektu nepopíral. Oxid uhličitý je ovšem mnohem účinnější než vodní pára a také neodráží tolik slunečního záření zpět do vesmíru. Již ve třicátých letech se zjistilo, že na povrchu Venuše je velmi vysoká teplota, a to i v noci (střídání dne a noci je přitom na Venuši velmi pomalé). Průzkum kosmickými sondami určil téměř stálou teplotu povrchu přes 470 °C. Velmi hustá atmosféra tvořená převážně CO2 je již dlouhá desetiletí obecně přijímaným vysvětlením těchto extrémních podmínek. I když se hned objevily a možná dosud existují i jiné teorie, zatím není známo, že by někdo označoval skleníkový efekt na Venuši za výmysl imperialistické či bolševické propagandy. Nebo snad čeká i výzkum jiných planet na to, až jej nejmenovaný politický profesor spasí před bludy?

Jedna důležitá souvislost však většinou není zmiňována ani těmi, kdo se jinak o problematice globálního oteplování vyjadřují velmi seriózně. K tomu, aby množství skleníkových plynů v atmosféře přestalo stoupat, zdaleka není nutné snižovat umělé emise skleníkových plynů až k nule. Platí to především pro oxid uhličitý, jehož obsah v ovzduší pravděpodobně až do průmyslové revoluce dlouhodobě klesal. Příčinou je pohřbívání určitého podílu uhlíku v podobě organické hmoty a vápenců - tento uhlík byl odebrán ze vzdušného CO2, ale do atmosféry se již nevrací. Podle dosti hrubého odhadu by byla koncentrace CO2 přibližně stálá, kdyby člověk omezil pálení fosilních paliv asi o polovinu. Existují četné důkazy o tom, že v geologické historii se atmosféra vyvíjela od zcela nepatrných obsahů kyslíku, přes pouhou desetinu dnešní úrovně v době výstupu života na souš; současně s přibýváním kyslíku O2 ubývalo CO2. Zajímavá je otázka, jak by to dopadlo, nebýt nevědomého zásahu člověka. Rostliny by pravděpodobně měly s úbytkem oxidu uhličitého čím dál větší problém a jejich růst by se přinejmenším zpomaloval. To vše ale v geologickém čase, zatímco teď se řeší problémy velice akutní. Horší je situace v případě methanu a oxidu dusného: většina jejich "umělých" emisí souvisí se zemědělskou činností a jejich výrazné snížení je obtížné.

K dostatečné kontrole nad zatím nejdůležitějším skleníkovým plynem tedy nejsou potřeba zvlášť drastická opatření. Ke snížení emisí zhruba o 50 % i v krátké době by mělo stačit postupné nahrazování fosilních paliv čistšími formami získávání energie a racionalizace dopravy; bez ohledu na to, zda bude i automobilová oprava elektrizována za 10 let či za 20, představuje ve své přebujelé podobě snad vůbec největší plýtvání energií, k němuž ještě zkorumpovaní politici přispívají velice výhodnými daňovými odpisy, nesmyslnou dotační politikou a návrhy typu "šrotovné" k novému autu. Jiným příkladem úspěšného lobbismu je masová podpora tzv. biopaliv v současné EU. Jde o využití neinformovanosti většiny lidí na odpovědných místech a paniky vyvolávané fundamentalistickými zastánci tzv. obnovitelných zdrojů, kteří se ohánějí mimo jiné i globálním oteplováním. Ekologický přínos biopaliv pro Evropu i globální klima je velmi sporný, zatímco dopady na výrobu potravin i na pralesy v rozvojových zemích, odkud je část biopaliv dovážena, jsou zcela zřejmé.

Není tedy třeba podnikat ani křečovité pokusy, jako např. umělé odčerpávání CO2 ze vzduchu. Přitom již byly uvolněny značné prostředky na výzkum geologického ukládání CO2. V nejracionálnější podobě jde o vypuštění emisí do vytěženého ložiska zemního plynu, případně i ropy. To by mohlo mít smysl lokálně, tam, kde je plyn blízko místa těžby i spalován. Pokud by však mělo jít o řešení globální situace, musela by se mj. vybudovat velmi náročná infrastruktura. Vlastně by se tak v době ropného zlomu pod záminkou geologického ukládání CO2 jen prohloubila závislost na těžařích ropy a plynu. Bizarnější je návrh uměle obnažovat horniny bohaté křemičitany hořčíku, např. hadce (a tím urychlovat erozi a nevratné změny krajiny), aby oxid uhličitý reagoval na magnezit a tím se odčerpával z ovzduší. Pozitivem by mohlo být, že jako vedlejší produkt by měl vznikat opál, ale drahý kámen vyráběný po statisících tun by zřejmě ztratil své kouzlo. Zdaleka nejabsurdnějším nesmyslem, s nímž jsem se setkal (zatím naštěstí jen v článku na internetu), je údajný projekt zachytávání CO2 na umělé vánoční stromečky pomazané vápnem. V ideálním případě a bez použití fosilních paliv by při výrobě toho vápna vzniklo pouze stejné množství CO2, jaké by se později zachytilo.

Ještě je třeba upozornit na častý omyl, že vysazování lesů přispívá k pohlcování oxidu uhličitého. To může být pravda jen v případě, že by se uhlík uložený v lesním ekosystému již nedostal opět do ovzduší. V podstatě by to vyžadovalo velké množství dřeva i spadaného listí pohřbívat tak důkladně, aby nemohl uniknout žádný plyn (hlavně methan, který je jako skleníkový plyn ve stejném množství mnohem účinnější než CO2). Jako vědecký experiment možná zajímavé, pro praxi těžko.

Lidstvo se každopádně musí smířit s tím, že i když podnikne proti globálnímu oteplování vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, neznamená to žádnou záruku, že rozběhnutý proces oteplování se zastaví, a zvlášť že se zastaví dostatečně rychle. To ale jistě není omluvou pro to, aby člověk oteplování podporoval.

Je tedy vidět, že neinformovanost politiků i novinářů přináší zajímavé plody, včetně častých "senzačních objevů" a z kontextu vytržené prezentace toho, co už je známo. Pokusil jsem se proto o nezaujatý a všestrannější pohled. Jistě by se dalo odbočit i např. do ekonomie a položit řečnickou otázku, proč by mělo snížení emisí hlavního skleníkového plynu poškodit hospodářství, když ani snížení emisí oxidu siřičitého - na českém území od r. 1985 nejméně o 80 % - ekonomiku nijak nepoškodilo, přestože bylo vynuceno "shora" a nikoliv neviditelnou rukou trhu. Věřím ale, že tržní fundamentalismus ve skutečnosti nemá ani mezi ekonomy takovou podporu, jak by se mohlo zdát podle toho, kolik prostoru mu dopřávají média.

Autor vystudoval geologii, specializace geochemie na PřF UK