Jak již bylo správně poznamenáno, církve (popř. NNH či denominace) jsou často hodnoceny apriori negativně. Proč? Z pohledu řadového věřícího bych spatřoval několik důvodů.

1) Cynismus - nevíra v budoucnost, v nápravu společnosti a onen český "pupek světa"... Vzpomenul bych zde slov Františka Gellnera: "Mí přátelé se v symposiích baví, by zase zítra klesli do bídy, navečer z loží zvedajíce hlavy se v duchu těší: Diem perdidi!"

Příliš mnoho znechucení prokvetlo celou společností... po 40 letech rudovlády se asi není co divit... a jsou místa, kde jsou funkční kostely, ale mše se neslouží... nejsou věřící. Poklona, soudruzi, málem se vám to povedlo! Ale upřímně, věřícího není tak snadné zlomit. A díky houževnatosti mnoha se podařilo přežít

2) Krize otců - málo zmiňovaný fenomén. Naše společnost je (a bude) společností bez otců. Ve dvou světových válkách jsme si vystříleli táty od rodin... děti vyrůstaly v neúplných rodinách. A zranění, které způsobuje absence otce při výchově (ač na prvý pohled latentní) je hluboké a prakticky neodtsranitelné. Chlapec nebyl uveden do mužství, táta mu neukázal, jak se vyznat v citech a mužské spiritualitě vůbec. A jakýže je výsledek? Hromada nezodpovědných mladých mužů, kteří nejsou ochotni (a schopni) přijmout zodpovědnost za rodinu a utíkají sami před sebou i před světem.

3) Sexualizace společnosti - fascinace sexem - zde bych si dovolil malou poznámku. Katolická církev neodsuzuje sex, ba právě naopak (přečtěte si encykliku Benedikta XVI. o lásce). Je to vyvrcholení vztahu, vyvrcholení lásky, akt spojení. To vše je přeci v pořádku... ale já se táži: Je tento výsledek, tento vrchol lásky vhodný, když dva krásní mladí lidé po diskotéce, zpola (s prominutím) ožralí, zapadnou do pokoje, zamknou a "milují se"? Má tohle něco společného s láskou? Když budete sázet květinu, pomůžete jejímu růstu tím, že ji ve snaze o zvýšení budete tahat k nebi tak dlouho, dokud ji nevytrhnete z kořenů?

Řečtina má pro lásku dokonce čtyři slova a každé znamená něco trochu jiného. To může vzhledem k nepřesným překladům (čeština není tak bohatá) vést k dezinterpretacím. Ale s prominutím: Když se utváří vztah, trvá to. Chce to čas. A sex je něco, co má patřit právě tomu jednomu jedinému člověku, kterého milujeme. Vezmete svoje peníze zlato či šperky a půjdete je rozhazovat do průjezdu, aby si je sebral kde kdo? Jistě, že ne...

4) Nemám nic proti dalším křesťanským církvím (denominacím), které třeba často nemají rády církev římskokatolickou. Římskokatolická církev je postavena na apoštolské posloupnosti od učedníků Ježíše Krista a má tradici dva tisíce let. Přežila doby zlé i dobré a neříkám, že byly doby, kdy šlapala vedle... hodně. Období křížových výprav, pálení čarodějnic (ač velká část je nafouknutá bublina senzacechtivých publicistů - čímž ale čarodějnické procesy rozhodně nepopírám), posvěcení zbraní Hitlerovi a přijetí biskupa Williamsona znova zpět do církve (vím, že bych měl být poslušen papeže, přesto však toto považuji za hrubou chybu Vatikánu) apod.

Ano, ale ještě bych si dovolil říci (a na to zapomínají lidé v církvi, mimo církev ve strukturách i v opozici), že církev je tvořena lidmi. Ne anděly. Jsou to lidé, mají lidské problémy a dokonce chodí na záchod. Ježíš Kristus (ač měl z hlediska víry dvojí původ) byl plně člověkem (a plně Bohem).

Ježíš Kristus také chodil na záchod a dokonce ho třeba i bolela hlava. Divné? Snad jen v kontextu (s prominutím) "pánbíčkářských" představ palácového eunucha, který v bílém krajkovém kaftanu sedí se zkříženýma nohama a s oduševnělým pohledem pije ambrozii. Kristus byl muž!

Minulou neděli se zrovna četlo v Evangeliu, jak si udělal z provazu důtky a vyhnal penězoměnce a obchodníky z chrámu... normálně je vzal bičem. Ježíš byl nespoutaný muž. Takový, jakých právě dnes potřebujeme. Nemáte pocit, že korektních a "slušných" mužů je nějak moc? Až příliš moc se zaměřujeme na výkon a nikoliv na srdce člověka a jeho osobnost. Apropos, je "slušné" zmlátit a vyhnat obchodníky?

Vojtěch Smetana

čtenář BL, římskokatolický ministrant