Primitivní kreativnost reklamních stratégů skutečně nezná mezí. Pověsíme Marianu "za kšandy" a její život bude viset na vlásku. Geniální nápad, který určitě zabere. Na mě ale určitě ne. České reklamní prostředí se vyznačuje skutečně zoufalou úrovní, prvoplánovým myšlením, slogany těch nejnemožnějších banalit. Když můžu, pošlu občas nějaký dar a nepotřebuji za to žádný přibalený dárek. Je mi líto vyhozených peněz, kolik jen musí stát všechny ty tiskoviny, které potencionálního dárce emocionálně vydírají?

Kdo chce dát, dá i bez přesvědčování, přemlouvání a citové manipulace: "Zatímco čtete tento dopis, umírá v Africe patnáct dětí hlady." Kdo nechce dát, nedá a všechny ty děkovné dárečky jsou stejně k ničemu. PR agentury, které humanitární organizace za tímto účelem najímají (a pro ně je to dobrý kšeft, na všem se dá vydělat) si mou adresu předávají zcela bezostyšně. Několikrát jsem žádal, abych byl vyřazen z adresáře, avšak marně, žádná odpověď. Už dokonce komolí i mé jméno.

President Care Česká republika mě oslovuje pane Malíři, aby mi hned v úvodu tučně vysazeným textem sdělil, že Marianina hlava se zdá nepřiměřeně veliká v poměru k vyzáblému tělíčku a smutné oči jsou otevřeny dokořán, ručičky kost a kůže. Potíž je, že malé děti větší hlavu v poměru k tělu prostě mají. Navíc když se na obrázek důkladněji podívám, zdá se mi být Marianina hlava v dost nepřirozené pozici, jakoby přilepená, vyříznutá a znovu k tělu přidána. Proč asi?

Každopádně pokud je to opravdu skutečná velikost její hlavy, musí být děvčátko na snímku škrceno, což také tak vypadá. A smutný pohled? Uvnitř letáku se Mariana v matčině náruči docela spokojeně usmívá. Vůbec nechci zpochybňovat pomoc kterýmkoliv trpícím lidem všude ve světě, pouze mi vadí podobné metody manipulace. Škoda pane Moudrý, že se na fotografii tváříte až příliš zkormouceně, třeba Vám to nikdo neporadil, ale kdybyste se usmíval, bylo by to věrohodnější. Už mi nepište.