Do výčtu toho, co potřebuje poutník v přírodě patří také turistické značky a mapy a právě s těmi to začíná být nějaké podivné. My, co nám nestačí jen jaro, léto a podzim, jsme v únoru vyrazili do zasněžené krajiny mezi Nezvěsticemi a Spáleným Poříčím na jižním Plzeňsku. Vybaveni mapami různých měřítek, v nichž jsou barevně vyznačeny turistické trasy, jež vytvořily předchozí generace poutníků. Tito průkopníci volili značené cesty tak, aby poskytovaly ucelený obraz té které části našeho domova, se startem a cílem v místech, kde lze najít pohostinství i dopravní spojení. Nevedou vždy přímo k cíli, ba naopak, oklikou vedou poutníka i na místa, odkud lze půvab krajiny dobře přehlédnout.

Z nádraží v Nezvěsticích jsme jako obvykle vyrazili do míst, kde se podle mapy dal očekávat začátek značené trasy, v tomto případě zelené. A hle! Nikde nic! V takové chvíli nastává ve skupině poutníků veselé zmatení, jež ovšem s přibývajícím časem u některých jedinců přechází v rozladění s výsledným zjištěním: Může za to vedoucí!

Zde ovšem vedoucí za nic nemohl. Po chvíli jsme totiž na jednom betonovém sloupku objevili pozůstatek značky, pečlivě zatřené a překryté neutrální šedavou barvou. A tak jsme se po poradě s mapou vydali podle takto upravených značek na cestu. Prožitek ze zasněžených polí a lesů nám obohatila hra na hledání zamazaných značek, provázená střídavými pocity zoufalství z bloudění a radosti, když někdo z nás náhle vykřikl: Tady, tady je..!

Takto jsme došli až k osadě Lhotka, kde se cesta náhle rozdělila na dvě, obě značené - jednu s těmi zatřenými a druhou, s ještě zářícími zelenobílými pruhy. Na ní ale visela cedule: Vstup zakázán! Ve stádě je plemenný býk!

Spálené Poříčí bylo již na dohled a tak jsem se oddělil od skupiny, jež musela jít oklikou a pak po silnici k cíli, kde jsem byl já přímou trasou s neporušeným původním značením po lukách o čtvrt hodiny dřív. Plemenný býk tam nebyl...

O několik dní později jsem v Plzni potkal dalšího člena naší jednoty, který má indiánskou přezdívku "ten, který maluje značky" a hned jsem naň udeřil, co že je to za zmatky v našem světově proslulém turistickém značení. A byl jsem poučen, že zelená trasa byla "bez náhrady zrušena" na přání velkouzenáře Sch., který má na ní pastviny (s tím býkem). Značení z Nezvěstic dokonce vlastnoručně zamazával náš kolega z pověření Klubu českých turistů sám. Zrádce jeden!

A aby mně přesvědčil, zatáhl mne do obchodu s bombastickým názvem Mapové centrum, kde mi chtěl ukázat, že ta zelená trasa opradu už neexistuje. Jenže ouha! Na všech mapách, které nám tam nabídli, zelená trasa byla. A tak jsem se dověděl další věc, která mě vyděsila ještě víc, než ony zamazané značky. Tato informace je přímo od pramene a zní: V prodeji jsou zastaralé mapy, a to nikoli nedopatřením, ale zcela úmyslně. Nové mapy, jež by již zahrnovaly aktuální změny, podobné té, již zde popisuji, leží ve skladu a čekají, až se prodají ty staré. Mezitím ovšem, to už prodavač neřekl, se ty nové mapy časem stanou také starými. Stará je i webová mapa www.mapy.cz, kde výše popsaná zelená stále září. A soukromí zabírači lesů, luhů a hájů určitě nelení a zrušená zelená nebude jistě poslední.

Takže, milí turisté a poutníci, bděte! To co dřív platilo a čím jsme se chlubili, už není. Velkouzenáři a jiní privatizátoři zabírají krajinu, KČT mění a ruší trasy a v krámech s mapami se prodávají ležáky. Zařiďte se podle toho, nedejte se zastrašit plemennými býky ani jinými voly a s jarem směle vyražte do přírody, značky neznačky. Kompas s sebou!