V radarové kauze totiž mezinárodně funguje syndrom týdeníku Respekt, jak se projevil loni na podzim při pokusu tohoto periodika bez důkazů mezinárodně skandalizovat spisovatele Milana Kunderu. Západní média Respekt zpočátku citovala, protože automaticky předpokládala, že je to seriózní médium, které přináší ověřejnou zprávu. Teprve později, zejména ve Francii, si novináři uvědomili, s periodikem jak nespolehlivé a nízké úrovně mají v případě Respektu co činit.

I v případě ostatních sdělovacích prostředků nejsou západní novináři informováni. Jim nepřijde na mysl, že zastává-li v nějaké zemi 70 procent obyvatelstva nějaký názor, média v té zemi o tom nebudou informovat a budou se snažit tuto informaci potlačovat.

V normální situaci je totiž skutečnost, že vláda v podstatě bez mandátu prosazuje politiku, kterou si většina občanů nepřeje, zprávou, která by nezmizela z palcových titulků prvních stran deníků.

Pokud se však takové zprávy v českém tisku na předních místech neobjevují, západní novináři usoudí, že se nic takového neděje, protože by jim nepřišlo na mysl, že česká média tyto informace potlačují.

Protiradaroví aktivisté musejí toto všechno v mezinárodním měřítku trpělivě vysvětlovat.