Když pomineme generaci dnešních čtyřicátníků a podíváme se na ty skutečně mladé -- třicet let a méně, kdo vůbec jsou? Jaké mají hodnoty a čemu věří? Dnešní mladí lidé jsou přímo vzorovým produktem současné postmoderní doby. Těžko hledat reálnou hodnotu, jenž by je spojovala. Nelze na ně aplikovat nějaké objektivní společné měřítko. Část mých vrstevníků charakterizuje maximálně ideová prázdnota a naprostý nezájem o věci veřejné. Není to však projev jejich hlouposti, pouze se přirozeně adaptují v prostředí, do kterého se narodili a byli jím formováni. Vše základní mají, nic je nenutí spolurozhodovat o povaze celku.

Mladý člověk věrně odráží dnešní společnost, která vyjma konzumu a virtuální zábavy nemá žádný univerzální obsah. Mladí, jenž naštěstí nemají porovnání s jinou formou fungování společnosti (fašismus, bolševismus) a současnou realitu vnímají jako pevně danou samozřejmost, necítí potřebu ovlivňovat společenský chod prostřednictvím politiky.

Politika je nezajímá! Právě na části mladých lidí je zřetelně vidět, že proces "sebedomestikace" člověka, výborně popsaný Konrádem Lorenzem, postupuje do další vývojové fáze. Člověk dobrovolně přesouvá svůj podíl v rozhodování na někoho jiného s vědomím, že jako protihodnotu dostane určitou jistotu materiálního zabezpečení. Právě toto vytváří trend, směřující k nekontrolovatelnému systému pod vládou poslušného úředníka "teličkovského" typu. Tento vývoj je vzhledem k současné situaci téměř nevyhnutelný. Otázkou zůstává, zda je to rozumné v době centralizované moci a silného lobbingu ze strany soukromého sektoru.

Krajské a senátní volby jasně ukázaly naprostý nezájem mladých. Čeští politici nyní stojí před opravdu titánským úkolem. Oslovit mladou generaci. Zatím v tomto směru krutě selhávají! V budoucnu se dá očekávat, že nejsnaživější lovec mladých voličů bude ODS. Vedle obligátního pravicového populismu a již unavujícího strašení levicí, přijde na řadu i snaha profilovat se mladým trochu stravitelněji. V tomto určitě zazáří, vítěz mikrofonové přetlačované a pravděpodobně i vítěz mocenského boje o stranického předsedu, Pavel Bém. K již populárním variacím na agenta v převleku, horolezce a vesnického starostu přibudou možná další jistě originální metamorfózy v podobě zpěváka, hokejisty, technaře, pornoherce či kosmonauta.

Úsměvná strategie jak získat popularitu, ale bohužel účinná. ODS nezbývá než nasadit lidskou tvář bez arogance, což bude pro většinu jejich vedení, úkol proveditelný jen s velkou dávkou přetvářky. Podle mého názoru je ODS schopna oslovit z okruhu mladých lidí pouze malou část, a to jen díky zvládnutému marketingu a populismu. No a samozřejmě mladé české yuppíky, pro něž je sebestředný a bezohledný politik uctívanou modlou. Jisté zůstává, že "imperial march" české armády na oslavu výročí vzniku Československa, případně esesácký design policejních vozů, hlasy mladých pro ODS nepřinese.

O mnoho složitější pozici u mladých má ČSSD. Zatímco ODS bude stačit k oslovení mladého voliče laciná populistická vábnička, ČSSD je nucena předložit něco "reálného" a mířit mezi mladé, kteří se nevezou na iracionální vlně sociálního nezájmu. Mezi mladé a ČSSD se bohužel postavila tlustá zeď v podobě Jiřího Paroubka.

U českých juniorů neexistuje více neoblíbený politik než právě on, neznám nikoho z mých vrstevníků, jenž by měl "quimbyho" v oblibě. Za chyby se platí. Po bitvě u Mlýnce, proběhnuvší léta páně 2005, zůstalo v části mladých více než jen romantická vzpomínka na projev znovuzrozené české hereze.

Pro Paroubka dvojnásobná škoda, vzhledem k tomu, že v poslední době přidal k oranžové šále i místy racionální rétoriku. Bude zajímavé sledovat, kolik nových a mladých tváří přinese tolik zmiňovaná modernizace uvnitř ČSSD.

O nějaké větší podpoře mladých pro strany typu KSČM a KDU-ČSL, nemůže být snad ani řeč. KDU-ČSL pomalu ale jistě míří na smetiště českých dějin. V mysli mladého člověka je tento relikt katolické hegemonie navždy mrtev. Komunisté to mají v očích nás mladých bezesporu hodně těžké. Jeden můj kamarád, jehož považuji za slušného a inteligentního člověka, vyzkoušel najít sobě nejbližšího politického reprezentanta na serveru kohovolit.eu, vyšel mu komunista. Kamarád k volbám nechodí. Pakliže se KSČM věrohodně netransformuje do nějaké nové formy progresivní levice, zemře stářím společně s jejími voliči. Lpění na zbytečných symbolech z minulosti, mladé lidi rozhodně odrazuje, výjimku tvoří snad jen exoti z KSM.

Potenciál zaujmout mladé voliče má jistě Strana zelených, vše bude záležet na tom zda se dokáže oklepat z brutálního znásilnění, jenž se na ní dopustila místní neokonzervativní klika. Za zmínku jistě (ne)stojí i Dělnická strana. Určitá skupina mladých by ráda, za pomoci tohoto uskupení, našla způsob jak uskutečnit "konečné řešení" všech "problémů" světa. Výsledek DS v krajských volbách (28 865 hlasů) má hodnotu, řekněme třeba - zaplněného, středně velkého fotbalového stadionu. Pro zajímavost v roce 2004 získala DS celkově 3379 hlasů. Tento nárůst je zajisté důsledek velké mediální pozornosti, jenž se DS a celkově neonacismu dostává. Obecně platí, politik se rodí a umírá v televizi, nikoliv na ulici. Doufám, že se nedočkáme chvíle, kdy nám televize porodí nového "vůdce".

Mladí lidé momentálně nejsou hnacím motorem demokracie. Jsem však přesvědčen, že v případě pokračující společenské stagnace, směřující k ideově vyprázdněnému, nespravedlivému a mechanicky fungujícímu systému, budou právě mladí lidé požadovat perspektivní a komplexní změnu. "Celek je víc než souhrn jeho částí" a právě mladí jako první prohlédnou materialismem utvářenou amnézii dnešní doby, nic jiného jim nezbývá.