Výzkumný asistent Centra pro obranné informace (Center for Defense Information, CDI) Vince Manzo v nedávno zveřejněné studiianalyzuje program Pentagonu na základě jeho vlastních materiálů, zjištění kontrolního úřadu podléhajícího Kongresu (Goverment Accountability Office, GAO), výzkumného oddělení Kongresu a zpráv nezávislých výzkumných institucí - Jane's Defense Weekly aj..

Dospívá přitom k závěru, že koncept PGS je velmi nejasný -- GAO zmiňuje nejméně pět různých definic v různých oficiálních dokumentech -- vychází z pochybných předpokladů a stíráním jasné hranice mezi nasazením konvenčních a jaderných zbraní zvyšuje riziko vzniku jaderné války.

Pentagon se téměř vůbec nezabývá otázkou získávání zpravodajských informací, které by teprve umožnily využít potenciálu zbraní vyvinutých podle konceptu PGS. To ovšem zpochybňuje samotnou proveditelnost projektu PGS, jenž by teoreticky umnožnil pružně reagovat na riziko, které nicméně zpravodajské zdroje nejsou s to včas zjistit.

Manzo navíc v návaznosti na kritiku Amy Woolfové z Congressional Research Service poukazuje i na skutečnost, že tam, kde by existovala včasná informace o strategicky významné hrozbě, by již tím byly dány také jiné možnosti zásahu (spolupráce s místní vládou, sledování teroristů satelity až do okamžiku, kdy bude možno proti nim zasáhnout, atd.). Pentagon fakticky nikdy nedokázal, že globální systém předsunutých vojenských základen v kombinaci se strategickým letectvem má slabiny, které by program PGS vůbec ospravedlnily - a někteří analytici pochybují, že by to byl vůbec kdy schopen dokázat.

Existují čtyři možná technická řešení programu PGS. Všechna více či méně závažně snižují možnost ostatních vojenských mocností zjistit, o jaký typ strategického úderu se jedná -- zda o konvenční, nebo jaderný. Konverze ponorkových či pozemních strategických mezikontinentálních raket Trident II D-5, Peacekeeper/Minuteman IIIna variantu s konvenční hlavicí by varovné systémy Ruska nebo Číny vystavily vážným problémům a výrazně zvýšily riziko vyvolání odvetného jaderného úderu. Prakticky totiž neexistuje možnost zjistit, jaký typ bojové hlavice právě odpálená strategická raketa nese. Vzhledem k manévrování během letu ani zjištění trajektorie, ostatně probíhající ve značné časové tísni, veškeré pochybnosti neodstraní. Čerstvě spuštěné projekty útočných suborbitálních kluzáků Falcon a Hypersonic Cruise Vehicle také představují mezikontinentální strategické zbraně, u nichž může vnější pozorovatel sotva vyloučit použití jaderné nálože. První letový test programu Falcon by měl údajně proběhnout již za dva roky.

Manzo poukazuje i na možnost čistě útočného uplatnění programu PGS s konvenční bojovou částí. Opírá ji například o rozhovor generála Cartwrighta pro časopis Arms Control Today, kde je výslovně zmíněno, že úkoly jako nálety na Libyi v roce 1986, které zkomplikovala nutnost použít cizí vzdušný prostor a protivníkovy systémy protiletadlové obrany, by se s použitím PGS daly vyřešit mnohem "elegantněji". Totéž ostatně nepřímo plyne z definice PGS používané letectvem, která zdůrazňuje "schopnost neutralizovat protivníkovy obranné systémy a prorazit cestu silám, které následují" (the capability to neutralize the adversary's anti-access systems, paving the way for follow-on forces).

Americký program Prompt Global Strike se tedy přiřazuje k programu protiraketové obrany, plánům na zbrojení ve vesmíru a dalším destabilizujícím iniciativám nastartovaným za Bushovy éry.

Kompletní studie Vince Manza "An Examination of the Pentagon's Prompt Global Strike Program: Rationale, Implementation, and Risks" PDF

Poznámka ŠOK: Právě plánovaná sila v Polsku jsou technicky shodná se sily pro střely Minuteman, i když mají být osazena pro tento účel vyvinutými raketami s boosterem. V případě, že by nebyl do doby instalace vyvinut nový nosič EKV/MKV pro tyto sila, použila by se standardní náplň. Sila tedy technicky umožňují vést útok Prompt Global Strike s konvenčními hlavicemi i klasický jaderný útok střelami LGM-30G Minuteman III či Peacekeper. Udržení strategické rovnováhy v duchu principu "oboustranně zaručeného zničení" (Mutually Assured Destruction, MAD) tak dostává novou, globální asymetrickou dimenzi. NMD (národní raketová obrana - National Missile Defence) se postupně transformuje do podoby GMD (globální raketová obrana - Global Missile Defence) , aby se nakonec stala TMD (raketová obrana bojiště - Theatre Missile Defence) . Míru jsme se nepřiblížili ani o píď.

Wired: Noah Shachtman: $100 Million for Worldwide, Instant Strike Weapon ZDE