|
25. 7. 2008
Trapný Schwarzenberg zapomenutý ve střižně České televizeLubomír Lédl
V sobotu 19. července 2008 ráno vysílala Česká televize jako obvykle na ČT24 reprízu pořadu Politické spektrum, premiérově vysílaného uprostřed noci. Tentokrát na téma „měli jsme uznat Kosovo?“ Záznamy z diskuze na dané téma jsou zpravidla doplněny krátkými předtáčenými komentáři představitelů mimoparlamentních politických stran, jiných na-slovo-vzatých-odborníků a podobně, píše bývalý poslanec Federálního shromáždění před zánikem ČSFR, dnes představitel neparlamentní Strany demokratického socialismu. |
|
Tentokrát padl los také na Stranu demokratického socialismu, konkrétně na mně. Naše zkušenost se sdělovacími prostředky obecně a s Českou televizí zvlášť je taková, že jim často nezbývá (jistě jen z výrobních, nebo časových důvodů), než naše názory buď „zhutňovat“, nebo se smířit s tím, že prostě „nebyl prostor“. Proto jsem se samozřejmě snažil být ve svých několika poznámkách na dané téma maximálně stručný. Jednak proto, abych kolegům ušetřil práci, jednak proto, že na to, co bude nakonec „vystřiženo“ nemáte vliv. Abych byl korektní, musím zdůraznit, že kolegové z Politického spektra patří k těm, kteří „stříhají“ poměrně citlivě, na rozdíl od jiných v ČT, kteří, když už střihají, tak všechno. Přesto bych ale rád využil této cesty a zveřejnil přepis původního (celého) povídání na dané téma, které jsme natočili. Ty části, které byly nakonec odvysílány, jsou zvýrazněny (podtrženy): „Strana demokratického socialismu odsoudila jak způsob, tak sám fakt, že se Kosovo odtrhlo a bylo uznáno většinou evropských zemí. Vím, že člověk vypadá trochu jako hlupák, když v situaci, kdy v mezinárodních vztazích už zase rozhoduje jen právo silnějšího, by chtěl mluvit o mezinárodním právu, rovnoprávnosti států, nebo dokonce o morálce a etice. Ale případ Kosova je takový, že si neodpustím několik poznámek. Hashim Thaci a vlastně velitelský sbor Kosovské osvobozenecké armády UCK by se měli spíš zpovídat před mezinárodním soudním tribunálem v Haagu, než, obrazně řečeno, vybírat nábytek do prezidentského paláce. Za druhé si myslím, že sám fakt vyhlášení nezávislého Kosova je ale také selháním mezinárodních institucí, mezinárodního systému. Prostě UCK se, slušně řečeno, vykašlala na OSN, na rezoluci RB, nakonec i na celou Evropskou unii a těch devět let hledání nějakého řešení využila k dalšímu etnickému a politickému tlaku, jehož výsledkem je, že menšiny jsou ještě menší v Kosovu, a Albánci, kteří byli proti odtržení Kosova od Srbska byli prostě brutálně umlčeni. Dá se sice pochopit Bushova vláda, proč si samostatnost Kosova vynutila – oni zřejmě nepovažují EU za spojence, ale za protivníka, a jako vždycky podporují cokoli, co protivníka oslabí, bez ohledu na budoucí následky. A odtržení Kosova Evropskou unii, ani Evropu jako takovou určitě neposílí. Co ale nechápu, je to, že hned po USA přispěchaly s uznáním všechny čtyři země, které před 70 lety tragicky asistovaly u podobné blamáže v Mnichově. Trapná a absurdní je ale i role, kterou sehrála česká vláda a speciálně pan Schwarzenberg a ostatní zelení ve vládě. Nejdříve slíbil ministr ve Sněmovně, že to v zahraničním výboru ještě proberou a potom to narychlo, skoro tajně schválí mimo program vlády. Navíc symbolicky v bývalých Sudetech. Mám sice smysl pro humor, i pro ten černý, ale co je moc, to je zu viel.“ Konečný výsledek je možné shlédnout na následující internetové adrese (čas pořadu minuta 11:33 – 12:50) ZDE Domnívám se, že z hlediska čtenáře bude možná zajímavé i to, co bylo vystřiženo a možná i otázka proč. To může vést k dalšímu zamyšlení. Veřejnoprávní televize (ale nejen ona) se jak čert kříži vyhýbá tomu, aby se nejrůznější události a děje dávaly do širšího kontextu. Že zpravidla nejde jen o souhrn nejrůznějších zajímavých, mnohdy „senzačních“, ale izolovaných epizod. Že například za „paravánem“ nejrůznějších dílčích, „seriozně a ze všech stran“ analyzovaných epizod se vytrácí fakt, že právě případ Kosova zřetelněji ukazuje, že dochází k totální demontáži po léta složitě vytvářených pravidel mezinárodních vztahů. Bohužel ale podobný přístup volí media i ve vztahu k tzv. „ryze vnitropolitickým“ tématům. Znovu zdůrazňuji, že není úplně fér o tom mluvit právě v souvislosti s pořadem, který jako opravdu jeden z mála v rámci ČT dává alespoň nějaký prostor i mimoparlamentním „hráčům“, ale myslím, že každý z nás cítí, že stupeň cenzury a manipulace ve veřejnoprávních médiích, a zejména v ČT jsou už delší dobu zralé přinejmenším k diskuzi o hledání nějakého východiska. A že platforma by asi měla být širší, než jen parlamentní. |
