Nechci teď polemizovat se změnami samými, spíše se schopností člověka jim zabránit. To ale bude už pozdě. Mne neuklidňuje fakt, že to evidentně nebudu už já a moje generace politiků, kteří budou bez milosti vystaveni útokům základní potřebou neuspokojených a touhou po krvi lačnících mas. Musíme mít tedy odvahu říkat pravdu a převzít odpovědnost! Už dnes!

Když se tu máme bavit o různých formách energie, o budoucnosti celé energetiky, měli bychom si odpovědět na tři prosté otázky.

• Odkud se energie bere?
• S jakou účinností jsme schopni ji využívat?
• A jak zajistit udržitelnost energetiky?

Pokud budeme schopni odpovědět na tyto tři banální otázky, budeme také schopni garantovat, že po otočení vypínačem se rozsvítí světlo. Odpověď na první otázku je snadná. Energie rovná se slunce. Veškerá energie, kterou jsme schopni využívat, pochází buď z našeho Slunce, či z ostatních hvězd. Při současném poznání vesmíru se zdá být nevyčerpatelná. U solární energie je původ zřejmý. Fosilní paliva a biomasa vznikly či vznikají díky fotosyntéze. Obnovitelnost je dána u obou funkcí času. Větrná a vodní energie jsou výsledkem působení slunečního záření. Přílivová energie vzniká působením gravitace, jejíž počátek sahá k Velkému třesku. Geotermální energie je důsledek rozpadu jader radioaktivních prvků, které vyrobily kolabující hvězdy. Posledně jmenovaný proces už jsme schopni napodobit v jaderných reaktorech. Na rozdíl od termojaderné sluneční reakce. V každém případě si musíme být plně vědomi toho, na co upozorňuje profesor Janouch v předmluvě ke knize Bruna Combyho: „Enviromentalisté pro jadernou energii“. „Fyzika zná pouze jeden zdroj energie: je to energie jaderná“ Vzniká buď při fúzi lehkých jader, či při štěpení jader těžkých.

Když vyjdeme z faktu, odkud veškerá energie pochází, dalším krokem je vybrat takové zdroje, které původní energii slunce, respektive hvězd využívají co nejúčinněji. Hledáme tedy odpověď na druhou otázku. Jestliže ve všech ostatních oborech lidské činnosti postupujeme od méně vyspělých technologií k vyspělejším, od méně efektivních činnosti k efektivnějším, od starých způsobů k modernějším, bylo by hloupé, kdyby tomu v energetice mělo být naopak. Je zřejmé, že vzdálená budoucnost nemůže být ve spalování fosilních paliv. Běžná elektrárna s výkonem 1000 MW spotřebuje za rok kolem 2 milionů tun uhlí, či ropy. Přitom zásoby těchto zdrojů jsou omezené – alespoň měřeno délkou lidského života. To by nás nemělo vést v reálném čase k odpískání tohoto způsobu získávání energií, k omezování výzkumu, k odmítání Clean Coal Technologies, k rezignaci na hledání nových nalezišť.

Ještě daleko horší bilanci má tolik favorizovaná biomasa. Abychom získali oněch 1000 MW výkonu, museli bychom ročně spálit obilí sklizené ze 100. 000 hektarů. V případě rychle rostoucích dřevin pak téměř ze 300.000 hektarů. Což je desetina rozlohy veškeré naší orné půdy. Jde sice o obnovitelný zdroj, sotva mu však můžeme obětovat naši produkci potravin. Jde sice v našich podmínkách o možné, nicméně krátkodobé a krátkozraké řešení. Ani v tomto případě by to nemělo znamenat útlum a nerozvíjení potenciálu využití. Ale.... Lépe než fotosyntéza vychází využití fotovoltaického jevu. I současné málo dokonalé články by v našich nepříliš slunečných podmínkách dokázaly vyrobit oněch 1000 MW na ploše řádově 10.000 hektarů. Problémem je vysoká cena. Nicméně pokud už někdo tlačí na využití obnovitelných zdrojů, pochopil bych už spíše sázku na pokročilou solární technologii, než na energetické suroviny z časů lovců mamutů. Větrná energie v našich podmínkách nemá perspektivu. Kdybychom nastavěli stometrové větrníky všude po celé republice, kde je to jen trochu možné, nahradili bychom tím zhruba polovinu 1000 megawattového elektrárenského bloku. Potenciál vodní energie jsme již prakticky vyčerpali a sotva se dostaneme nad nynější 3 procenta roční spotřeby elektřiny. S geotermální energií můžeme počítat velmi omezeně, s přílivovou vůbec. Povodňovou vlnu nezapočítávám.

Co nám tedy zbývá? Modří, možná i moudří, již vědí. Je to jaderná energie. Na jeden tisíci megawattový blok stačí pouhých 28 tun uranové rudy ročně. Sto tisíckrát méně než u fosilních paliv. Z hlediska dnes dostupných technologií jde o zdroj, který nejúčinněji využívá původní energii z hvězd. Zdroj, který stojí nejvýše na žebříčku vyspělosti a efektivity. Ještě účinnější je termojaderná fúze. Podle zdrojů Evropské komise by prvnímu funkčnímu zařízení mělo stačit na 1000 MW výkonu ročně 3 tuny přírodního lithia a 100 kg deuteria získaného z vody. Jenomže kdy budeme mít první prakticky využitelnou termojadernou elektrárnu. V roce 2050? 2060? Toto datum se neustále posouvá.

Tím se dostávám k třetí otázce. Udržitelnost energetiky. Potřebujeme zdroje, které jsou nejen účinné, efektivní a laciné, ale také dosažitelné v reálném čase. A které nezvyšují naši energetickou závislost na importech surovin z nestabilních oblastí. Každé plánování má samozřejmě omezenou platnost danou inovačním cyklem a pokrokem technologií, které nelze zcela předvídat. Stanovme si však jako rozumnou hranici výhled na nějakých padesát let. Tedy do doby, než by měly začít fungovat výkonné a levné termojaderné elektrárny. Popřípadě jiná řešení, na které jediný superobnovitelný zdroj, lidský intelekt a invence do té doby přijde. Nicméně je třeba být střízlivý. Energetika je těžkotonážní obor a neproměňuje se zdaleka tak rychle a revolučně, jako třeba elektrotechnika.

Je naprosto jasné, že v delší perspektivě nám vypadávají fosilní zdroje. Ropu a plyn musíme dovážet, jejich zásoby jsou navíc omezené, i když se neustále objevují nová naleziště. Nicméně je odpovědné počítat s tím, že než začne fungovat termojaderná fúze, mohly by být jejich zásoby vyčerpány. Lepší je to s uhlím. Přes jeho relativně nízkou energetickou účinnost pro něj mluví cena a fakt, že máme domácí zásoby na delší dobu. Nicméně vysoké emise a dopad těžby na životní prostředí tento zdroj rovněž fakticky diskvalifikují. Z toho, co jsem již uvedl je jasné, že s obnovitelnými zdroji nemá cenu vůbec počítat. Alespoň ne jako se substitutem v energetickém mixu, kompenzujícím výpadek stávající výroby a ne s těmi, které se za ně dnes považují. Neobstojí ani z hlediska ceny, ani výkonu a nakonec ani co se týká dopadu na život obyvatel.

Pro mě existuje jediný obnovitelný zdroj, který má budoucnost. A to je jádro. Z hlediska definice to sice není přesné, avšak suroviny pro jadernou energetiku vystačí na tisícovky let. Měřeno délkou trvání naší civilizace a mírou technologického pokroku, ke kterému za tu dobu došlo dokonce i energetice a nepochybně ještě dojde, jde o dostatečně dlouhou dobu. Proto si snad mohu dovolit použít s jistým zjednodušením označení „obnovitelný zdroj“. Z hlediska všech dostupných informací pokládám jadernou energii za jediný zdroj, který nás může bezpečně přenést přes dobu, než začne fungovat termojaderná fúze (případně něco lepšího).

Jde o zdroj:

• laciný a cenově stabilní (na rozdíl od ropy)
• čistý
• s minimem spotřebovaného paliva a produkovaného odpadu
• výkonný a pružný za každého počasí
• s dostatečným potenciálem a nezávislý na nestabilních teritoriích.

Navíc je to zdroj bezpečný a zodpovědný. Jako jediné odvětví započítává do nákladů produktu i poplatky z budoucí likvidaci odpadu a zařízení. Za celých padesát let jaderné energetiky nedošlo ani k jednomu technologickému selhání, které by ohrozilo zdraví a lidské životy.

Při havárii elektrárny v Three Miles Island v USA se ukázalo, že bezpečnostní opatření dostatečně brání nekontrolovanému šíření radioaktivních materiálů. A Černobyl je ukázkou politické chyby, dalším zločinem komunismu. Reaktor černobylského typu vůbec nebyl určen pro výrobu elektřiny, ale plutonia pro jaderné zbraně. I přes tento otřesný příklad politické zvůle je však 4000 obětí černobylské havárie naprostým zlomkem například ve srovnání s oběťmi těžby v uhelných dolech, kde každoročně umírají tisíce horníků. Sečteno a podtrženo: Jaderná energie tady a teď, na příští půl století, nejlépe splňuje zadání dané úvodní otázkou: co se stane, když otočíte vypínačem. Samozřejmě debatu o nejvhodnějším zdroji musí doprovázet debata o úsporách a efektivnějších technologiích. Ale to už by byla jiná přednáška. A i přes nutné úspory je jasné, že spotřeba energie poroste, bylo by proto nezodpovědné nepočítat s dostatečnými zdroji.

Po nás politicích se často žádá, abychom byli zodpovědní k budoucím generacím, respektovali přírodu, žili s ní v rovnováze a kontrolovali ty zlé a přírodu ničící energetiky. Po nás energeticích se také často žádá, abychom respektovali přírodu. Právě po tom, ve jménu obou těchto profesí, ale zejména ve jménu naplnění základních potřeb příštích generací, volám. Platí totiž: Slunce je energie. Energie je život. Život je stav daleko od rovnováhy.

Jestliže máme všechnu energii ze sluncí, musíme využívat tu nejušlechtilejší, tu, která nejméně plýtvá přírodním materiálem. Pokud skutečně ctíme život, pak víme, že každý živý organismus fakticky umírá na nedostatek energie, na opotřebování a vyhoření svých palivových článků. Platí to i pro naši civilizaci. Respektujme život a dodejme mu dostatek energie. Nenechme se zatlačit do defenzivy v podstatě nekrofilní filosofií, která odmítá civilizační rozvoj spojený se zvyšováním spotřeby energie jako a priori špatný. Termodynamicky vzato je život stav daleko od rovnováhy. Čím vyspělejší živočich, tím má k této rovnováze dále. Rovnováhy s přírodou dosahujeme až po smrti, když vyhasnou naše baterie a složitá nerovnovážná stavba našeho těla se rozloží na prvočinitele.

Pokud nám jde o udržení šťastného a plnohodnotného života obyvatel, je dostatek energie jednou ze základních podmínek. Na úvodní otázku co se stane, když otočím vypínačem, proto za sebe, za vás a za všechny odpovědné za další vývoj naší společnosti a obecně naší civilizace, při vědomí právě vyřčeného, odpovídám sebevědomě i pokorně :

Budiž světlo!