Co ale vážená společnost Člověk v tísni při České televizi, která každoročně produkuje významný festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět? Proč ta neprojevila zájem o projekci zmíněného dokumentárního filmu v rámci letošní akce?

Člověk v tísni prostě mává svícnem, aby zastřel tmu, která je pod ním. Z hlediska režimu a amerických sponzorů je dobré podporovat organizaci, která ukazuje prstem na figurky některých světových diktátorů, protože ti se tak se svými písničkami dostanou na světla ramp. Člověka v tísni však ani nenapadne ukázat prstem na architekta války, která zmařila životy statisíců lidí a ukázat zločinnou podstatu války v Iráku. Stejně tak se nehodí dráždit "demokraticky zvoleného" politika tím, že dáme najevo názor, že porušil mezinárodní právo, uloupil demokratické zemi část jejího území a zločince, kteří ho reprezentují povýšil na své kamarády.

Jeden svět je prostě mimikry pro něco jiného -- svět, ve kterém obhajujeme politiku těch, kteří nám sypou (něco lehce kritického občas pustíme, aby se neřeklo), a tvrdě odsuzujeme jak ty, kteří si to objektivně zaslouží, tak jedním dechem i ty, již nám nejsou po vůli.

Jeden svět se důsledně vyhýbá tomu, aby se vyslovil k české realitě. Lidská práva v ní redukoval na práva sociálně slabých -- podle společnosti však není v tísni člověk, který si demokraticky zvolil reprezentanty, již si potom svévolně dělají co je napadne, kteří zvysoka kašlou na své voliče. Tu v otázce Kosova, tu v otázce radaru. Takový člověk může být podle Člověka v tísni rád, že žije v demokratické společnosti, která s diktaturou nemá nic společného.