Znám dobře, znám dobře ty sváteční chvíle,
kdy večer se blíží a já schůzku mám.
Teď vlak ale vypravím za jiným cílem,
i výhybky na trati přehodím sám.

A třebaže posílám riskantní tratí
svůj vlak, aby v poušti si nalezl cíl,
nebude prázdný, až zpátky se vrátí,
když má vlastní oáza dá mu dost sil.

Ač znovu mi ve světě další vlak mizí,
už nelomím rukama, nenaříkám.
Můj vlak není pro ty, co jsou mi vždy cizí,
a komu chci, tomu sám jízdenku dám.

Zdroj: ZDE, přeložila J. Moravcová. Mezi svých Deset básní vybral Tomáš Martinec.