Přitom i státní zastupitelství přiznává, že jediný delikt, který by v tomto případě teoreticky přicházel v úvahu, je neoprávněné nakládání s osobními údaji. Pravděpodobně by se jednalo o přestupek. Do pátrání se zapojila elitní jednotka policie, která má ze zákona vyšetřovat tu nejzávažnější kriminalitu: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, dále Inspekce ministra vnitra a do třetice zahájila vyšetřování tajná služba, konkrétně civilní rozvědka. Celkově tedy, pravděpodobně pouhý přestupek, vyšetřují tři bezpečnostní složky.

Lze se jenom domnívat, že za touto až fanatickou snahou vyšetřit zmíněný případný přestupek je zájem premiéra dokázat pravdivost svého výroku, že v získání DVD a v jejich cíleném předání novinářům se angažovaly další dvě osoby, a to Karel Randák a Petr Dimun. Premiér Topolánek si za tímto tvrzením stojí údajně i dnes.

Tento „hon na čarodějnice“ naznačuje, jak by dopadlo řízení tajných služeb, pokud by byl schválen záměr na reorganizaci tajných služeb podle návrhu vlády.

Za pozornost zde stojí také aktivita policie v této kauze v souvislosti s právě projednávaným návrhem zákona o policii. Zatímco únik videa řeší desítky lidí, do budoucna se chce policie zbavit povinnosti vyšetřovat přestupky a případné trestné činy, pokud škoda nepřesáhne škodu 100.000,- Kč.

Za tímto nepoměrem aktivit bezpečnostních složek a jejich přístupem k šetření porušení zákona obecně cítím politické tlaky současného vedení Ministerstva vnitra ČR a přímo premiéra Topolánka.

autor je poslancem KSČM, místopředsedou Výboru pro bezpečnost PS PČR