Ze mzdy platí nemocenské a zdravotní pojištění v nadstandardní výši. Není téměř nemocen. Pokud je, pak se léčí pomocí lidového léčitelství. Důchodové pojištění platí v maximální možné výši. Kromě základního pojištění je pojištěn nejen v rámci povinného pojištění s příspěvkem státu, ale i dobrovolného pojištění. Částku, kterou mu stát poskytuje k důchodovému pojištění, věnuje na dobročinné účely.

Peníze vydává jen za nezbytné potraviny, oblečení a postel na ubytovně. Šetří a peníze ukládá do banky, a to bez ohledu na to, že úrokové sazby z vkladů jsou výrazně nižší než inflace, a tak jeho úspory ztrácejí na kupní síle.

O sobotách pracuje bez nároku na mzdu pro zaměstnavatele a o nedělích vypomáhá v domovech důchodců a při akcích za zlepšení životního prostředí.

Solidní občan nečerpá penzi, protože zemře den před odchodem do důchodu.

Kdyby bylo více takovýchto solidních občanů, nedostával by se stát do situace, kdy je nucen dělat reformy. Doporučení pro reformátory proto zní: občany je nutno k solidnosti vychovávat. Solidní občan nebude nadužívat lékařskou péči, parazitovat na sociálních dávkách a důchodovém systému.

Chcete se stát solidními občany, občany, které si bude pochvalovat vláda, státní orgány, zaměstnavatelé, finanční instituce, zdravotní a důchodové pojišťovny?

Já ne. Zůstanu raději neoblíbencem těchto institucí a orgánů. Budu raději žít podle svých a ne jejich představ. I kdybych žil podle jejich představ, stejně by neměly nikdy dost peněz na své smělé cíle a plány. Prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize by mne vybízely k dalšímu utahování opasku. Nechci poslouchat jejich demagogické názory, a tak raději přestanu kupovat a číst noviny, prodám televizi a nebudu se na ni koukat a rádio vyhodím. Vrátím se do přírody.

Autor pracuje v bankovním sektoru