1. Každý, vždy a nevyhnutelně, podceňuje množství blbých jedinců v oběhu.

K tomu Cipolla dodává, že bez ohledu na to jak vysoký je něčí odhad, člověk je opakovaně zděšen dvěma fakty:

a) lidé, které kdysi považoval za racionální a inteligentní, se ukážou být nestydatě stupidní

b) člověk je den po dni, s nikdy nepřestávající monotónností, obtěžován v čemkoliv, co dělá, stupidními individui, která se objeví, náhle a nečekaně, na místech, kde se to nejméně hodí, v nejvíce nepravděpodobných okamžicích.

2. Pravděpodobnost, že určitá osoba je stupidní, je nezávislá na kterékoliv jiné charakteristice dotyčné osoby.

Velice důležité a pro mnohé těžko stravitelné. Stupidita je nediskriminující výsada všech skupin lidí a je uniformně distribuovaná podle konstantních proporcí, nezávisle na velikosti skupiny, individuelním IQ, vzdělání a akademickými tituly; stejně mezi dělníky, studenty, vysokoškolskými profesory a laureáty Nobelovy ceny, mezi ženami a muži, vyvinutými a nevyvinutými společnostmi atd.

Cipolla se také domníval, že stupidita je determinovaná geneticky a ne kulturně.

3. Stupidní člověk je ten, který způsobí ztráty jinému člověku, nebo skupině osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu.

Toto je tzv. Zlatý, stěžejní zákon, klíčový aspekt teorie stupidity, který je velice obtížné akceptovat, protože všichni předpokládáme, že lidé v podstatě jednají rozumně. Praxe každodenního života nás ale utvrzuje o pravém opaku. Denně ztrácíme energii, zdraví, náladu a peníze (někdy i život) kvůli kreaturám, které nám toto vše způsobují bez jakéhokoliv rozumného důvodu, jen proto, že jsou jednoduše stupidní.

4. Lidé, kteří nejsou blbí, vždycky podcení škodlivou moc stupidních individuí. Zejména opakovaně zapomínají, že všude a na všech místech a za jakýchkoliv okolností, jednat nebo se družit se stupidními lidmi, se vždycky ukáže být chybou, za kterou jeden těžce zaplatí.

Ignorování tohoto zákona přineslo lidstvu nevyčíslitelné ztráty. Téměř všechny kategorie lidí (viz dole), zejména inteligentní lidé, ale i Bandité, si často myslí, že mohou blby přečůrat nebo je manipulovat, ale ve skutečnosti jim jsou vydáni na milost a nemilost, primárně proto, že si jen těžko dokážou představit proč a jak blbové myslí a jednají.

5. Stupidní člověk je nejnebezpečnější typ člověka.

Z čehož logicky vyplývá, že Blbec je nebezpečnější než Bandita.

Vedle pěti zákonů Cipollova teorie předpokládá, ale jak autor říká, explicitně netvrdí, existenci čtyř kategorií lidí. Kategorie jsou definovány tendencemi k určitému typu chování:

(H) Helpless – bezmocný, bezbranný, nemohoucí, slabý, (někdy taky hapless-smolař)

(I) Intelligent – inteligentní, rozumný, schopný přemýšlet

(B) Bandita – bandita, loupežník, gangster

(S) Stupid – hlupák, stupidní, tupec, blbec, vůl

Cipolla to objasňuje na příkladu, zjevně v termínech základních ekonomických konceptů „utility“ a „externality“:

Jestliže výsledkem Tomova jednání, činu, je osobní ztráta, zatímco Dick z něho má zisk-odměnu-výhodu, Tom jednal bezmocně. Jestliže Tom udělá něco, co přinese zisk jemu a zároveň i Dickovi, Tom jednal inteligentně. Jestliže Tom udělá něco, co mu přinese zisk, ale zároveň to způsobí ztrátu Dickovi, Tom jednal jako bandita. Jestliže se Tom zachová jako blbec, jeho jednání nejenom že způsobí škodu jiné osobě nebo skupině lidí, ale nevyústí v žádnou výhodu nebo zisk pro něho samotného a navíc mu může způsobit ztrátu.

Tyto vztahy mohou být vyjádřeny grafem. Na ose X je zaznamenána míra výhody, kterou získáte z vašeho vlastního jednání a na ose Y je zaznamenána míra výhody, kterou ostatní lidé získají z vašeho jednání. Každá individuelní akce má samozřejmě jinou váhu, podle toho kde se nachází ve vztahu k osám.

Kategorie nejsou statické. Různé typy se mohou za různých okolností chovat odlišně a perfektní exempláře, tzv. čisté typy, jsou vzácné, snad s výjimkou stupidních lidí, kteří ukazují tendence ke konsistentnímu stupidnímu chování. (Přesvědčení, že jeden je neschopen stupidního myšlení či jednání, je obyčejně znakem stupidity.) Sektory mohou být proto dále rozděleny, přidáním sekundárních charakteristik k hlavním typům.

Diagonální linie dělí graf do dvou symetrických oblastí. Individuelní akce, které spadají do oblasti nahoru od diagonály mohou být označeny jako ostatním prospěšné, zatímco akce a typy pod diagonálou jsou pro ostatní škodlivé. Každý základní typ má také poněkud jiné rozložení četnosti (frequency distribution). Podle Cipolly většina banditů a jejich činnost spadá do oblasti Bs - Bandita s rysy stupidity. Pozice M by byla pozice perfektního Bandity – naprostá ztráta pro ostatní, absolutní zisk pro něho.

Co z toho pro nás vyplývá?

Stupidní lidé jsou nesmírně škodliví a nebezpeční (Cipolla považoval blby jako skupinu, za stejně nebezpečnou, ne-li nebezpečnější, než Mafie.) a jsou primárním důvodem, proč jdou země, kultury a civilizace, jak se říká, do hajzlu. Bylo by ale chybou se domnívat, že specifická země je v úpadku proto, že má větší počet blbů. (Procento blbů - sigma faktor, jak bylo řečeno, zůstává řízenou konstantou, příroda jakýmsi způsobem dokáže udržovat frekvenci přirozených jevů stejnou). Důvodem úpadku obvykle je, že a) blbým členům společnosti je ostatními členy dovoleno, aby se stali aktivnější a tím měli větší vliv a b) že dojde ke změně ve složení v ne-stupidní sekci, s relativním úpadkem populace v oblasti “I” “Hi” a “Bi” a proporcionálním vzrůstem populace v “Hs” a “Bs”.

Jinými slovy: Země, kultury a civilizace, které se rozvíjí, mají u moci vysoký počet inteligentních lidí, kteří jsou schopni držet v šachu skupinu blbů a v ten samý okamžik produkovat dostatečný zisk pro sebe a ostatní členy společnosti, což vyústí v progres. V zemích, s kterými to jde z kopce, dojde k alarmujícímu vzrůstu banditů s podtónem stupidity (tzv. blbých sviní, v terminologii Caesare Pavese) mezi lidmi, kteří zastávají mocenská postavení a mezi těmi, kteří nemají žádný vliv, dojde ke stejně znepokojujícímu vzrůstu typu H, jednotlivců, z jejichž činnosti mají prospěch druzí a s kterými si lze beztrestně vytřít zadek. „A tato změna ve složení ne-stupidní části populace nevyhnutelně posílí destruktivní sílu stupidity a učiní úpadek zcela jistým. Země jde do Pekla.“

Tolik Carlo Mario Cipolla. Jestli to tak je a v případě, že ano, kde se v tomto cyklu nachází Česká republika, Evropa, USA nebo celá západní civilizace, si každý musí rozhodnout sám.

Poznámka

"The Basic Laws of Human Stupidity" byly původně napsány v angličtině, údajně někdy na začátku sedmdesátých let 20. století. Nejdřív snad kolovaly mezi Cipollovými přáteli jenom jako fotokopie, potom byly vydány soukromě jako pamflet, dárek k vánocům. Whole Earth Review otisklo text v roce 1987, údajně bez Cipollova svolení (toto je taky verze, z které jsem čerpal) a v roce 1988 byl text spolu s dalším esejem vydán v knižní formě pod titulem "Allegro ma non troppo", což, jak tvrdí někteří mí vzdělanější přátelé, by se dalo přeložit jako „Šťastný, ale ne tak moc“ nebo jako tempo v hudbě „Rychle, ale ne zase moc rychle.“ (?) M. C. Cipolla zemřel v roce 2000. Società editrice il Mulino, která vlastní autorská práva na jeho knihy, přinutila nedávno většinu websites ke stažení textu a těm, kteří tak neučinili, hrozí soudem kvůli tzv. copyright infringement v rámci The Digital Millennium Copyright Act (DMCA)