Poté, co se po roce vyšetřování ukázalo, že tzv. Kubiceho zpráva obsahuje zcela vymyšlená a vylhaná obvinění, a která tedy není a nikdy nebyla ničím jiným, než v evropských poměrech neslýchaným zneužitím policie k zásahu do demokratického průběhu voleb, jeví se tehdejší účast současných ústavních činitelů na její přípravě a zveřejnění noční můrou všech, kteří se obávají o osud právního státu u nás, těch, kteří si právem kladou otázku, čeho všeho jsou někteří současní politici, a to dokonce ve vysokých ústavních funkcí, ještě schopni. Panická hrůza vládní koalice z objasnění všech skutečností, které s touto neuvěřitelnou a dosud ne zcela (pokud jde o její dopad na politické poměry u nás) pochopenou zprávou souvisí, a která se projevuje zejména snahou nepřipustit ve Sněmovně zřízení parlamentní vyšetřovací komise, je z hlediska zájmů vládní koalice zcela oprávněná. Jen zveřejnění některých skutečností, např. záznamů telefonních rozhovorů některých politiků s policisty při přípravě této obludné provokace, by veřejné mínění, bez vážných otřesů, uneslo jen těžko...

Reforma policie halasně publikována ministrem vnitra jako zcela nezbytný a potřebný krok, není ve své značné části ničím jiným, než krokem korespondujícím se snahou vládní koalice znemožnit objasnění všech souvislostí tzv. Kubiceho zprávy na parlamentní půdě, snahou zbránit všemu - včetně trestního stíhání osoby současného ministra vnitra -- co by ukázalo skutečné souvislosti těchto neblahých událostí. Podobné politické poměry vedly na Slovensku až k únosu prezidentova syna. Čeho se ještě dožijeme u nás?

Kauza místopředsedy vlády Čunka je výsměchem všem atributům právního státu hned ze dvou důvodů. Méně frekventovaná, leč podle mého soudu mimořádně významná je skutečnost, že tato kauza posloužila některým senátorům ke zcela bezprecedentní snaze o zneužití parlamentní imunity zvolených zákonodárců k znemožnění vyšetření nepolitického, ale zcela obyčejného kriminálního deliktu jejich kolegy, neboť si dobře uvědomovali, že takové trestní stíhání může, bez dalšího, ohrozit celou vládní koalici. Nářky nad okolnostmi případu, úvahy o politizaci celé věci a její publicitě nejsou ničím jiným, než onou příslovečnou kouřovou clonou, mající přikrýt neuvěřitelné chování těch, kteří jinak nad "zbytnělými" výhodami zákonodárců roní krokodýlí slzy, ale která některé senátory jednou provždy činí nezpůsobilými vyjadřovat se k jakýmkoliv morálním aspektům nejen v této věci. Jejich zjevná ochota cokoliv účelově zdůvodnit je děsivá...

Prim zde ovšem hraje senátor J. Štětina, který se stylizuje do role morální autority jedině způsobilé k vyrovnání se s neblahou minulostí, avšak sám, pocházeje z rodiny vysokého funkcionáře komunistického režimu, neváhá bez jakýchkoliv důkazů obviňovat státního žalobce v Čunkově věci z toho, že jeho rodina měla styky s STB. Rodiny komunistických velvyslanců takové styky neměly? Aby toho však nebylo dosti, pan senátor považuje za možné sám činit nátlak na státní zástupkyni šetřící trestní oznámení Obstovy rodiny na něj pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy. Měla by prý dobře zvážit své kroky, neboť tato kauza prý s případem Čunka úzce souvisí... Státní zástupkyně o tomto senátorově počínání učinila záznam do spisu.

Psát o tom, že nejen v historii českého ani československého parlamentarismu není znám případ, že by člověk obviněný z úmyslného trestného činu zastával ústavní funkci, je asi už zbytečné. Taková věc není a nebyla možná nikde v evropském demokratickém prostředí. Alespoň v tomto Topolánkova vláda vejde do dějin evropského parlamentarismu, i když, jak znám některé její členy, o takovou poctu opravdu nestojí.

Mnohokráte již zmiňovaný krok Nejvyšší státní zástupkyně byl kdekým posuzován především z hlediska zákonných ustanovená § 25 trestního řádu a § 12h Zákona o státním zastupitelství, tedy z hlediska toho, zda Nejvyšší státní zástupkyně mohla, resp. byla zákonem oprávněna takový postup zvolit. To je jistě významné, avšak z obecně politického hlediska jeví se mi důležitější úvaha nad tím, zda státní zastupitelství, které obdrží od právního zástupce obviněného návrh na delegaci věci má povinnost, nebo jen možnost takovému návrhu vyhovět, resp. kdy má možnost takový návrh zamítnout. Poslouchal jsem pozorně vysvětlení Nejvyšší státní zástupkyně na schůzi ústavně -- právního výboru Poslanecké sněmovny a nad některými argumenty - z hlediska pozdějších událostí a výroků -- je dnes na místě významně pozvednout obočí. Sotva lze např. přijmout tvrzení, že při vyšetřování věci došlo k řadě pochybení, která byla zjištěna poté, co NSZ mělo spis k dispozic tři pracovní dny (pět kalendářních), když dozorová krajská státní zástupkyně mající dlouhodobě k dispozici podrobné informace o celém průběhu vyšetřování o žádném pochybení neví, když jeden z hlavních argumentů o nezbytnosti přeložení věci, totiž vyšetřování údajně nepříslušným okresním státním zastupitelstvím, označil vedoucí odboru trestního řízení NSZ dr. Potoczek v Otázkách V. Motavce v ČT 1 v neděli za "nuance právních názorů", atd. atd. Až úsměvně zněla výtka policii, že šetřila majetkové poměry obviněného pět let nazpět, když je, i z tisku, notoricky známo, že obviněný se hájí tím, že právě v této době pilnou prací své peníze shromažďoval a šetřil.

Nechme však malicherností. Péči věnované ze strany NSZ celé věci posoudíme nejlépe z dalšího vývoje případu. Jen namátkou: vzpomeneme-li si na řadu návrhů na vzetí do vazby v nedávné době u mnoha lidí, kteří pak sice nikdy nebyli z ničeho obviněni, ale bylo podezření, že budou ovlivňovat svědky, uvidíme, jak bude z tohoto hlediska posouzeno páteční vystoupení J. Čunka v Poslanecké sněmovně, ve kterém zcela zřetelně vyhrožoval svědkyni a bezpochyby ji tím zcela bezprecedentně z parlamentní tribuny ovlivňoval. Zejména vezmeme-li v úvahu, že k ovlivňování svědkyně již dříve prokazatelně došlo. U každého jiného by se zcela bezpochyby jednalo o důvod vazby, ale u "privilegovaných obviněných"? Uvidíme.

Znepokojující na celé věci je ještě jedna skutečnost. Premiér M. Topolánek při odpovědi na interpelaci v Poslanecké sněmovně ve čtvrtek 14. 6. tvrdil, že práva obviněného Čunka byla při vyšetřování "významně porušena". O ničem takovém se však nikdo, ani Nejvyšší státní zástupkyně, nezmínil (tiskové prohlášení NSZ: "odbor trestního řízení se nezabýval důkazní stránkou věci") a předseda vlády tedy musí mít nějaké jiné informace. A každý, kdo si vzpomena na to, že M. Topolánek znal obsah Kubiceho zprávy předem, neboť skutečnostmi v ní obsaženými argumentoval před jejím zveřejněním v televizní diskusi s J. Paroubkem, musí se ptát, zda předseda vlády náhodou již dnes nezná obsah usnesení, kterým bude celé trestní stíhání Čunka zastaveno. Netvrdím to, jen se ptám...

Naděje však, i v době zjevného selhávání právního státu u nás, umírá naposledy. Je zřejmé, že současný marasmus vládní koalice s ostudným "zeleným razítkem" strany, od které jsme, ví Bůh, očekávali něco zcela jiného, začíná mnohým vadit. Vyšetřovatelé, kteří neváhali i za dnešních poměrů na ministerstvu vnitra, popřít tvrzení Kubiceho, státní zástupci, kteří se nesmiřují s tím, co se o práci, kterou vykonávají, dozvídají z tisku od svých nadřízených nebo telefonem od senátorů, trestní soudci, kteří okamžitě vypracovali svá stanoviska k celé věci a neváhali je poslancům poskytnout, skýtají naději, že právní stát v České republice není to, o čem bychom si museli nechat jen zdát. Bez významné změny politických poměrů se to však neobejde.