Když přehlížím rok od parlamentních voleb, sleduji vinutí špulky politické kultury, onen svlačec popínající se veřejným prostorem od pronikavého volebního triumfu ODS, ony šavlové tance kolem sestavování vlády s důvěrou, protikorupční korupcí i vysokou fundovaností, tj. vlády jedniček a nul(ové tolerance), jejíž klopu přizdobuje štramácký kvítek ctihodně projednávaného amerického radaru, nezdržuji se úvah, které s poetikou kynismu pojal Diogenes ze Sinópy; muž, jenž za bílého dne procházel zaplněnou agorou vybaven svítilnou, by nalezl člověka, mudrc, který na otázku "Jaké zvíře kouše nejnebezpečněji?" odvětil, že "z divokých udavač, z krotkých pochlebník".