Za tím účelem by bylo třeba použít miniaturního jaderného výbuchu; tehdy by byla jistota, že nepřátelská raketa bude skutečně zničena." To je zjevná nepravda, protože stávající americké systémy naopak působí buď ve střední, nebo koncové (terminální) fázi letu, a to s konvenčními hlavicemi. Část dosavadních problémů s naváděním doufají Američané perspektivně odstranit projektem Multiple Kill Vehicle. Úkol ničit rakety v počáteční fázi letu je naopak velmi náročný a z vyvíjených systémů jej má být schopen splnit teprve systém Kinetic Energy Interceptor (KEI), který po předefinování svého původního určení čeká ještě dlouhý vývoj, než bude schopen operačního nasazení.

Pokud jde o technické problémy základny, spočívají zejména v tom, že vývoj klíčové komponenty - antirakety - nebyl dosud dokončen, stejně tak jako vývoj mnohonásobné bojové hlavice. To, co je aktuálně k dispozici - antiraketa GBI odvozená od mezikontinentální rakety Minuteman - ve skutečnosti takřka nefunguje, jak ukázal například Stanislav Kaucký.

Pro tuto chvíli jistě platí, což již bylo napsáno dříve - že americký systém protiraketové obrany nemá technický význam. Jeho hlavní význam v současnosti je totiž ekonomický (zisk firmy Boeing) a politický (připoutání Evropy k USA). Technicky a vojensky významný by byl teprve v případě, že se vyvíjené programy OBV a MKV v budoucnu podaří úspěšně dokončit, což ovšem vzhledem k dosavadním problémům není zdaleka jisté. Případně by mohl technický a vojenský význam získat tehdy, pokud by se stal součástí budování kosmického "layeru" americké protiraketové obrany, před čímž minulý týden Victoria Samson varovala Evropský parlament.