18. 6. 2007
Sarkozyho pravice získala většinu, levice i nadále vzdorujeAno, ale... Modrá vlna se převalila. Nebylo to sice nakonec žádné tsunami, přesto ale o vítězství pravice nikdo nepochybuje. Levici se ale podařilo udržet a dokonce upevnit svůj statut opozice. Ačkoliv Svaz pro lidové hnutí (UMP) prezidenta Nicolase Sarkozyho nedosáhl dvoutřetinového vítězství, které bylo všeobecně očekáváno, počet mandátů mu stačí na absolutní většinu. A to i přesto, že jeho síla bude menší než před pěti lety, nepotřebuje k tomu ani centristy. Oficiální výsledky dávají UMP celkem 314 mandátů. To je oproti zisku 365 před pěti lety o poznání méně, dáno ale výjimečnou situací po prezidentských volbách, kdy se do 2. kola dostal Jean-Marie Le Pen a Jacques Chirac z toho vytěžil historické vítězství v parlamentních volbách. Historickou prohru naopak zaznamenal jeden ze silných kandidátů pravice, ministr Alain Juppé, a to přímo ve svém Bordeaux, kde opět získal před rokem radnici. |
Je to ztráta velmi silná nejen proto, že se jedná o jediného z 11 ministrů, který neprošel, ale i pro symbolický statut č. 2 samotného Juppého a jeho ekologického superministerstva. Juppé tu doplatil na svoji pověst vykrývače Chirakovy éry ještě z časů pařížské radnice, která je dosud neuzavřena. Mezi prvními jmény Juppého nástupců se objevila jména: Michel Barnier, Hubert Védrine, Jean-Louis Borloo... Proporčně naopak poněkud překvapivě získala Socialistická strana (PS), která se oproti roku 2002 polepšila ze 141 na 185 křesel, ačkoliv byla po 1. kole téměř na smetišti dějin. Zapůsobila tu patrně silná levicová mobilizace, ale i strach s prvních radikálních reforem, zvláště zvednutí daní na podporu sociálních programů, které ohlašoval dynamický prezident Sarkozy. Ta patrně přiměla ke změně orientace ve 2. kole i některé pravicové voliče. Bitva slonů, jak se přezdívá "těžkým vahám" uvnitř PS, stejně jako citelné "rodinné napětí" mezi kandidátkou na prezidenta Ségolène Royalovou a prvním tajemníkem Françoisem Hollandem, nebyly voličům na překážku. O tom, co se ve skutečnosti mezi mediálně vděčným socialistickým párem dělo, slibuje její kniha, ohlášená na středu: Kulisy jedné porážky. Před volbami vzbudila již rozruch kniha jiná, s názvem La Femme fatale, která se zabývala stejným tématem. Hollande, který věří, že má šanci uvnitř aparátu přežít do roku 2008 bude mít teď velký problém: jeho bývalá partnerka si to nemyslí a sama ohlásila zájem zaútočit na jeho post. Socialisté mají nyní v Národním shromáždění oporu rovněž ve 4 poslancích za Zelené, ale pochopitelně i v Komunistické straně Francie (PCF), která zastavila svůj propad na 15 mandátech. Společně s poslanci radikální levice, která získala dalších 7 mandátů, již nyní pomýšlí na vytvoření komunistického a republikánského klubu v parlamentu, k čemuž je zapotřebí 22 poslanců. Lídr zelených Noël Mamère takovou snahu již v první reakci potvrdil. Příběh středové Demokratické hnutí (MoDem), které obdrželo 3 mandáty, a to včetně svého šéfa Françoise Bayroua, je možná vidět také v optice ztrát a rozchodů. Katastrofické scénáře se sice nenaplnily, ale není nutné zastírat, že Bayrou je silně poškozen vznikem samostatného klubu Nového středu (NC), který po zisku 22 mandátů již vyhlásili bývalí poslanci Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) -- dříve poslanci Bayrouovi. Do čela uskupení usedne patrně již v úterý poslanec François Sauvadet, který patří vedle Hervé Morina, stávajícího ministra obrany, k nejviditelnějším osobnostem uskupení. O míře "nezávislosti" na Sarkozyho UMP si budeme muset počkat na jejich první činy. Voličská účast byla podobně jako v 1. kole velmi nízká: současná neúčast 39,9% je dosud největší mírou neúčasti, čtyři z deseti voličů se k volbám neobtěžovali. |