Soud vyslechl dva poslední svědky, a to nikoli svědky ledajaké: bývalého primátora Prahy Jaroslava Kořána a vydavatele Tomáše Vrbu. Oba svědci dosvědčili, že v září 1994 poobědvali s panem Uzunoglu a jeho obchodními partnery v restauraci U sedmi andělů. Svědek Vrba mimo to pohovořil o svých poznatcích o manipulaci s médii v neprospěch obžalovaného v době přípravného řízení. Pozoruhodné je, že výslech těchto svědků obhajoba navrhovala celých dvanáct a půl roku, a došlo na ně až nyní. Neřekli toho mnoho, nicméně připomínám, že trestní řád říká, že "v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují...i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede." Opomenutí těchto svědků v přípravném řízení ilustruje jednostrannost postupu policie a státních zástupců při usvědčování obžalovaného.

Po slyšení svědků soud odmítl usnesením návrhy obhajoby na doplnění dokazování, prohlásil je za ukončené a vyzval státního zástupce k přednesení závěrečné řeči. V té chvíli přišla opět na řadu obstrukční taktika obhajoby obžalovaného Uzunoglu. Obhájce byl zastoupen jiným advokátem ze své kanceláře, jehož instruoval, aby požadoval odročení závěrečných řečí na čtvrtek 29. března (heslo obhajoby zní: přes průtahy směle vpřed k urychlení řízení). Protože soud nevyhověl, pan advokát krátce po zahájení závěrečné řeči státního zástupce opustil soudní síň, přestože ho předseda senátu upozornil, že si na něho bude stěžovat České advokátní komoře. Protože se po přestávce do soudní síně nevrátil, a nepřišel ani jiný zástupce obhajoby, předseda senátu byl nucen odročit jednání. Jak připustil při krátkém rozhovoru s novináři, za těchto okolností bude možná muset nařídit opakování závěrečné řeči žalobce. Pokračuje tak zoufalá snaha obhajoby využít každé příležitosti k vyvolání průtahů řízení. Uniká mi, k čemu za těchto okolností měla sloužit výše zmíněná hladovka, ke které se připojila řada významných osobností veřejného života, jež jsou teď za šašky. Samozřejmě, hladovkáři budou namítat, že hladověli nejen za urychlené dokončení tohoto procesu, ale i za zlepšení poměrů v české justici. Vzali si v tom případě za své ušlechtilý cíl, k němuž se však nedá dostat jednorázovou akcí, ale pouze dlouholetým houževnatým úsilím.

Závěrečná řeč zjevně ztrémovaného státního zástupce byla v poměru k délce a rozsahu kauzy překvapivě stručná. Žalobce se šalamounsky vyrovnal se sporností velké části důkazů tím, že z nich jednotlivě zhodnotil jen některé, ale rozhodnutí o procesní použitelnosti ostatních přesunul na soud. Nemyslím, že předseda senátu je takovým darem potěšen. Závěrečný návrh zněl: uznat obžalované vinnými v plném rozsahu obžaloby a uložit jim tresty na úrovni jejich pobytu ve vazbě. Není to nejhorší návrh, jaký by mohl státní zástupce vyslovit, ale určitě ne takový, jaký chtěli slyšet obžalovaný a jeho sympatizanti. Potěšilo mě proto, že pan Uzunoglu nepodlehl hysterii a vyslechl závěr žalobce s pobaveným úsměvem. Zjevně si uvědomuje, že konečné slovo má soud a i jeho rozhodnutí lze v nejhorším případě napadnout opravnými prostředky. Poznamenávám, že patří k "dobrým" a hojně rozšířeným zvykům žalobců, že v případě vazebně stíhaných obžalovaných navrhují výrok o vině a trestu tak, aby dodatečně ospravedlnili jejich držení ve vazbě. Chrání tím stát před nároky obžalovaných na náhradu škody za neoprávněné odnětí osobní svobody. Právo přece není o spravedlnosti. V tomto případě by stejného účelu bylo dosaženo návrhem na upuštění od potrestání. Velmi dlouhé řízení je hluboký zásah do života a je samo o sobě trestem.

Veřejné jednání soudu pokračuje ve čtvrtek 29. března závěrečnými řečmi obhájců a obžalovaného. Lze očekávat, že vznesou horu výhrad proti argumentům závěrečné řeči žalobce. Uvidíme, jak si se střetem protikladných názorů poradí senát.