Místo a čas děje: ČR, počíná se rokem 1989 a trvá to až doteď. Václav následuje Václava. Na Hradě stále drží v oblibě dramata. Běh událostí jakoby si na čas navlékl háv absurdity, když na český pomyslný panovnický trůn dosadil coby následovníka jednu z postav z absurdních děl, jejichž autorem-otcem je panovík předešlý. Školáci, ty vzdělávacím systémem bedlivě opečovávané a zastříhávané bonsaje, (Relata refero, Zdeněk Kratochvíl, EDO (Ekologické dny Olomouc), 2006) jsou tak již od prvních chvil svého času vymezenému škamnění, vychováváni v duchu absurdního dramatu. Hledí mu na zdech v učeben tváří v tvář, všechna čest jim i postavě v rámu. V ničem si to nezadá s vlajkou a hymnou, kam ty se mohou hrabat? Ministerstvo školství by mělo zvážit, zda do slabikáře nezařadit vybrané pasáže z Krappovy poslední pásky, Nosorožce či Zahradní slavnosti

Každá doba má svá oblíbená slova (V. Cílek), hesla, obraty, magické formule a zaklínadla, ale i obrazy, jichž se drží, na které lépe slyší (když už vůbec) a která, když zazní, přivádějí četný dav k vytržení, respektive jej konejší, noří v spánek. Dítka v postýlkách, v klecových lůžkách, jež jim blahosklonně poskytla mateřina společnosti, kolíbají. Vlastně se vás docela prostě chystám manipulovat, zacházet s vámi rukou, protože "manit si" značí ovládat či řídit rukou (z lat. manus - ruka, odtud manipulace). Platí pravidla absurdního dramatu, proto zaměním ruku za nohu. Dnes slýcháme často cos o svobodné noze (a slyšíme na ni), která nás svými kopy nechanými jí napospas slibuje skoro až dovést ke spasení. Svoboda, čti neomezenost nebo-li bezuzdnost, svobodným kopům stále svobodnější svobodné noze je zárukou blaha a dobrostavu. Jak známo kopaná je hra nadmíru oblíbená, proto není divu, že se nám tolik zamlouvá být kopán ve jménu blahobytu. Tak jako v jiných zápoleních jsou i v kopané uctíváni ti nejzdatnější bojovníci, hrdinové - kanonýři. Kanonýři se svými kanóny připomínají kanovníky, kteří pro změnu kanonádují slovy víry.

Páni a paní, v české hlavě páně prezidentově uzrálo ono Tertullianem protřelé a osvědčené: "Credo quia absurdum est." Věřím, protože je to absurdní. Jsem věren svojí theorii (svému božství, z řec. theo -- bůh), vzdor tomu, že četní jsou mi v mé víře protistojní. Jsem pevný ve své víře a nikdo mě nezvyklá, ani mí druzi, kteří již od víry odpadli, ani mí druzi bývalí... Zůstanu neoblomen ve svém. Můj katechismus je bez chyb, nemá slabých míst. Jen tehdy, budu-li se ho držet pevně, mi zaručí, že nesejdu z cesty správného rysu, správné deskriptivy. Buďme proto zato rádi, že český kanonýr hradčanského týmu Absurdní nejednoaktovka nám je zároveň i pastorem.

Nenechme se však mýlit, ekonomie je totiž věda politická, a to zcela nepokrytě. Robert Holman v 1. kapitole své Ekonomie píše:

Proto není divu, že stávající prezident českého státu neslyší na námitky z táboru věd jiných, než té ekonomické v jeho podání. Jdou-li totiž proti směru ručiček ekonomických hodinek, není to proto, že by byly v rozporu s tím, jak ve "výsledcích uchopuje skutečnost", ale v tom, že přestávají sloužit "politické vůli" ekonomické vědy. Výsledky, jež jsou v rozporu s ekonomickými teoriemi hlásanými krom jiných též Václavem Klausem, jsou nikoli odrazem skutečnosti či výsledkem uchopení skutečnosti jako takové, nýbrž jsou nástrojem "nepřítele", který ...

Jenže pan prezident přehlédl jeden zcela zásadní fakt, a to, že ekonomie nic o podnebí, klimatu atdp. nevypovídá. Nepovídá o ní nic ani pan Klaus, pouze ji zmiňuje, přitom o ní mlží a mluví ledastak do prázdna. Co je ale zarážející, je jak daleko až toto jeho credo, nebo-li přesvědčení založené ryze na víře v to, že dokonale utvořený systém (tedy myšlenkový konstrukt, opřený sic o empirii, ale právě jen takovou, která dokazuje jeho dokonalost) jedné teorie, slibující po svém co možná nejdokonalejším přenosu do praxis též přímoúměrné zdokonalení doposud nedokonalého (čti: protože s touto teorií prozatím v ruku v ruce nejdoucí a z ní nevycházející, stavu věcí společenských), jde.

Šíře vědomostního a myšlenkového záběru českého panovníka je vskutku fascinující, říkám si, skorem až nezměrná. Mohu se však pouze domnívat, že "ekonomie" (rozuměj opět v Klausově pojetí, protože jsou i jiné "ekonomie") je s to podat návodu-odpovědi na kteroukoliv otázku, ale dokázat to nemohu... Dostává se nám tak i varování před nebezpečenstvím zelených ideologů, údajně skrytých pokračovatelů fašismu, údajných potlačovatelů svobody. Bezesporu velké díky za něj. Přistoupím-li na něj, pak v tom případku je ale velmi zarážející jedna skutečnost. Mohl by, velevážný pan prezident, laskavě českému publiku v této absurdní hře jedno herce, jíž je aktérem, prozradit, jak je jen možné, že je přijal ve svém sídle podle svého přesvědčení pokračovatele tak zhoubné ideologie, jakou fašismus bezesporu byl a je? Jak jen mohl připustit, že se vůbec staly součástí české vlády? Jak je možné, že takto přivedl Českou republiku do stavu velkého nebezpečí, totiž vystavil jí hrozbě totalitní ideologie? Anebo zase jen mlží a zbůhdarma práskáte bičíkem do slabin koníka, abys nejen sám sobě zakryl, co se vlastně domnívá a hlásá? Opět jen dělá slovní čáry máry, aby ošálil nejen ty, kdo vám kdykoliv rádi skáčí na špek, ale i ty mnohé, kteří nedokážou být dostatečně informování (podle něj jsou si všichni ve svých podmínkách a ve své informovanosti rovni, a je jen projevem slabosti každého jednotlivce neinformuje-li se dostatečně sám, čili to vůbec není vaše starost, nehledě nato, že vy jim přejete jen blaho a vaše návody k němu nic jiného než vždy vedou).

Ono odhalení dosud latentní hrozby demokracii, jehož se nám od českého prezidenta dostalo, čtu jako svého druhu zoufalý výkřik do vlastních řad, jako kárný povel, jako okřiknutí svých neposedných oveček, kterým se zalíbilo kamarádit se s dětmi z jiné družiny. Děti z jiných družin než s té naší, milé děti, jsou velmi nebezpečné, protože hovoří úplně jinou řečí než my, a navíc mají veskrze zhoubné myšlenky, myšlenky zhoubné pro naše myšlenky, a proto jsou nebezpečné. Proto se hleďte setsakramentsky vystříhat pokud možno už jen styku a kontaktu s nimi, nedejbože pak kamarádství či přátelství.

Nemilý absurdní pane prezidente, neuvažujete o tom, že byste se svou teatrální performací uskutečnil několik benefičních představení např. v Bhópálu, v Černobylu či na tichomořských atolech, jež se otřásaly v základech, když na dopadaly testovací jaderné bomby? Tamější přeživší obyvatelé by vaše absurdní dramata vzaly dozajista s povděkem, jejich zdravotní potíže jsou dány bezesporu ekonomickou nevyspělostí jejich zemí, a tak byste jim svým lidumilným výtěžkem, který by si zaplatili oni sami, alespoň málem přispěl k zlepšení jejich stavu. Bezesporu byste se tak konečně setkal s velkým a zaslouženým ohlasem a pochopením a snad se tak i na stará kolena dočkal toho, co vás doposud vrhalo do stínu vašeho předchůdce, totiž věhlasu a uznání ve světě uměleckém. Dokonce byste možná svými slovy a skutky dosáhl na to, nač váš předchůdce prozatím nedosáhl, na onu dynamitovou prestige cenu za mír, a mohli by vám k tomu přidat hopem i tu za literaturu. Zkrátka hotový "Nóbl double".

Pro ty, kterým jsou nemilé mé slovohrátky, místa záměrně falešné etymologizování, patří toto drobné tezovité shrnutí a krátká vyjádření k nim. Dle Klause: 1. Věda je něčím, co je reprezentantem politického přesvědčení, nikoliv úsilím o faktické uchopení skutečnosti. 2. Svoboda trhu rovná se svobodě člověka. Oddání se volné ruce trhu zaručuje blahobyt a zdravé životní prostředí. 3. Varování před nebezpečím environmentalismu lze číst jako kárné a varovné zvolání do "svých" řad. Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Ad 1) On sám to takto neříká, ale je rozdíl mezi tím, co říká, a mezi tím, co si myslí. Vskutku skorem vymezení vědy, jehož se nám dostalo od stoupenců kritické teorie (Adorno, Horkheimer), či v poněkud odlišném pojetí u Pierra Bourdieu. Pane prezidente, jak "levičácké"! Ad 2) Nelze v tomto hledat konec individuální "svobody" jako takové? Je pouze ten člověk svobodný, který je stoupencem svobodného trhu, pouze ten, kdo se mu oddá a nechá se vést volnou rukou? A což teprve demokracie? Jakkoliv jsou ožehavé transkulturní přenosy, pak i přesto si dovolím vznést otázku, jakpak by to asi měli v Athénách antického Řecka. Vím, tuze otroků tam měli, ženy nemohli volit, natož děti a neurození, všehovšudy tuším 11% obyvatelstva, ale i přesto je přeci pokládáme za kolébku demográcie. V starořeckých Athénách přec svobodnou tržní ekonomiku neměli -- nežili svobodně. Ad 3) Proč jste dopustil, aby se SZ, čili reprezentanti tzv. ambiciózního environmentalismu, stala součástí vládní koalice a proč jste takto uvedl ČR do velkého nebezpečenství? Nedopustil jste se tímto skutkem vlastizrady?

Domnívám se, že budoucnost nám, co s vámi nesdílíme vaše velké credo svobodných kopaček trhu, a defétismus, determinismus a odevzdanectví s tím spjaté, velmi pravděpodobně (very likely) ukáže, jak jste se velmi pravděpodobně (very likely) mýlil. A to nejen stran změn světového klimatu, ale i v otázkách životního prostředí, jeho devastace a ochrany, které se nám některým, nepravověrcům -- protože už jen proto, že uznáváme existence něčeho takového, nezdají být něčím trhu protichůdným, nepředstavují pro nás při přímých kopech blahonosných kopaček z obránců stavěné omezující zdi, ale že právě naopak představují pro trh výzvu a stimul. Počítají s čímsi jako jsou externalitami, totiž s vedlejšími a nezamýšlenými důsledky tržního fungování, se škodami a dopady, jež se musí řešit vynaložením nemalých finančních nákladů a které jsou způsobovány výrobou, distribucí, prodejem a užíváním produktů, v jejichž tržní ceně však tyto náklady na pokrytí škod, které tyto přeneseně a "externě" produkty způsobují, zahrnuty nejsou. Abyste mi rozuměl, prezidente čeho chcete, ve svém velmi pravděpodobném domnění se tak trochu těším, až vám vaše myšlenková milá, vaše v kopech svobodná noha, dá kopačky. Velmi pravděpodobně, a nikoliv - jak se nám snažíte nabulíkovat - nepopiratelně pravdě. To jenom vy nám podsouváte, co je vlastní vám. To vše v případě, že s námi nehrajete jen divadlo.

P.S. Nechápu vaše rozhořčení, pane prezidente, že: "Environmentalisté považují své myšlenky a argumenty za nepopiratelnou pravdu a používají sofistikované metody manipulování médií a PR kampaní k tomu, aby vyvinuli na zákonodárce tlak k dosažení svých cílů. Jejich argumentace je založená na šíření strachu a paniky tvrzením, že je budoucnost světa vážně ohrožena." To první si vysvětlujte jak jinak než tržně. Hledejte v tom důmyslné reklamní strategie, čili něco, co je základem svobodného trhu. Reklama nemaminupuluje, pane prezidente, to byste měl přeci dobře vědět, protože cosi jako manipulace v rámci svobodného tržní ekonomiky neexistuje, reklama vždy pouze informuje, a to svobodného, racionálního a informovaného spotřebitele, respektive člověka, který jeden vedle druhého může stejně bez rozdílu takovým racionálním a informovaným spotřebitelem být. Tzv. PR manipulace, nebo-li v jazyce tržní ekonomiky reklamy environmentalistů jsou reklamami na ekologicky šetrné výrobky, nic jiného než lobby proekologizujících soukromých podnikatelů za vámi zmíněnými (údajnými) PR strategiemi nehledejte. A co se týče šíření strachu a paniky, to přeci dobře známe od politiků, z boje proti tzv. terorismu, z četných sebenaplňujících se proroctví a lití oleje do ohně. Čili nic, co byste neznal odjinud. Divím se, že se vůbec divíte. Nebýt strachu, ani radárky by nám tu stavět nechtěli, to by byla bezesporu velká škoda a ještě bychom na tom podle zdatných počtářů prodělali.