Ta dnešní třeba stejně nekritickým pohledem např. na Velkou mosteckou stávku. Pokud jde o vládnoucí garnituru před listopadem, byly zvýrazňovány ty momenty sociálního vystoupení lidí, které podporovaly podstatu tehdejšího společenského uspořádání. Ale ony se takto v reálu odehrály. Např., že stávku podporovaly sociální skupiny jako drobní živnostníci a podnikatelé, řemeslníci, intelektuálové a významní představitelé našeho kulturního života. Ti, z nichž někteří byli žel v následujících poválečných letech režimem perzekuováni. Stávka měla nezpochybnitelný mezinárodní rozměr, který si bohužel nedokážeme ani dnes objektivně připomínat jako událost zapsanou do historie regionu a Mostecka. A to i přesto, že je dnešní KSČM na magistrátu tzv. u vesla spolu se Sdružením Mostečané Mostu. Na formu protestu, kterým stávka je, by se nemělo nahlížet jen jako na projev násilí nebo zvůle určité sociální či politické skupiny, ale jako na právo vyjádřit v krajním případě svůj názor, postoj k dané situaci, která i z logiky fungování demokracie nemusí vyhovovat všem, zvláště jsou-li ignorována nebo přehlížena jejich práva, životní podmínky, názory a požadavky. Zneužití propagandou před listopadem 1989 vidím právě v tom, že ignorovala a potlačovala podobné formy protestů občanů.

Osobně chovám úctu k této historické události. Stejně jako k událostem u Duchcovského viaduktu, které ji předcházely. Asi nejen já jsem si nikdy nepomyslel, že některé paralely, které stávka nabízí, budu prožívat. Stávka byla způsobena neutěšenými sociálními podmínkami života nejen horníků na Mostecku. Proto jsem v roce 2002, na nějž připadlo 70. výročí VMS, byl jedním z iniciátorů, aby KSČM organizovala v Mostě Konferenci k sociální politice KSČM. Ctím odkaz všech, kteří ve Velké mostecké stávce našli odvahu vystoupit proti zvůli tzv. uhlobaronů a tehdejší státní moci. Vážím si těch, kteří při ní položili své životy. Mimo jiné u rakve zastřelených Kříže a Ševčíka stál čestnou stráž můj strýc J. Charvát z Kopist. Letos si připomeneme její 75. výročí jako jiné události z naší historie ve čtvrtek 12. dubna u pomníku na ulici SNP.