Již před rokem zaujal český prezident svým článkem v MF Dnes (8.4.2006) "Co je evropeismus". V něm říká: "Je zcela jasné, na jaké straně stojí evropeisté ve sporech o význam různých postdemokratických --ismů, jako je multikulturalismus, feminismus, ekologismus, homosexualismus, NGOismus, misionářský moralismus atd. Evropeismus je definován vztahem politiky a občanů a mezi politiky a občany vytváří nebezpečnou mezeru."

Václav Klaus zde nepřímo říká, že úcta k jiným kulturám, ochrana práv žen a homosexuálů, ochrana životního prostředí, nárok nevládních organizací vyjadřovat se k věcem veřejným a dokonce i obecná snaha o zlepšení poměrů jsou klamnými ideologiemi, které zneužívají vlivné skupiny elit k usurpaci moci.

K tomu: Klausovy odpovědi americkému Kongresu

Když zde Václav Klaus mluví o --ismech jakožto specifických ideologiích, chápe toto slovo v jeho marxistickém významu, tedy jako soubor myšlenek, který si přivlastňuje určitá společenská skupina (třída), aby jejich prostřednictvím získávala moc a společenský vliv. Přitom se však Klaus dostává na velice tenký led, zapomíná totiž na svá vlastní neoliberálně-konzervativní ideologická východiska.

Ze svých vlastních ideologických pozic deklasuje Václav Klaus konkurenční názory a ideologické postoje stejně legitimní jako ty jeho. Nelegitimní je způsob jakým tak činí. Klaus konkurenčním názorům přidává příponu -- ismus, odívá je tak do šatu ideologie v nastíněném marxistickém smyslu slova a pokouší se tak tyto názory zbavit jejich nároků na legitimní existenci. Zcela účelově je přitom všechny zahrnuje pod jednu hlavičku evropeismu tak, aby jeho myšlenkové postupy vypadaly konzistentně a soudržně. Václav Klaus se ve svých výstupech nesnaží diskutovat ale spíše vychovávat.

Podobně postupuje i v případě aktuálních odpovědí na otázky amerického Kongresu z 19.3.2007. Klaus zde nepředkládá jakékoli argumenty dokládající jeho názor, že člověk nemá na změny klimatu žádný vliv. Klaus není vědec ani klimatolog, o to větším je však ideologem. S výsledky zkoumání klimatologů tak vůbec nepolemizuje a debatu posunuje do roviny ideologie a boje zájmových politických skupin.

"Čeho se opravdu obávám je způsob jakým jsou environmentální témata zneužívaná určitými politickými nátlakovými skupinami k útoku na principy ležící v základech svobodné společnosti.Začíná být jasné, že při debatě o klimatu nejsme svědky střetu názorů o našem životním prostředí, nýbrž střetu názorů o lidské svobodě... Největší hrozbou pro svobodu demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21.století již není komunismus či jeho měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ctižádostivého environmentalismu. Tato ideologie káže o zemi a přírodě a pod hesly o jejich ochraně -- podobně jako staří marxisté -- chce nahradit svobodnou a spontánní evoluci lidstva centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa", říká Klaus.

Některá media střet Václava Klause s Alem Gorem ukazují jako střet dvou vyrovnaných soupeřů. Realita je však zcela jiná, postoje Ala Gora jsou opřeny o přesvědčení drtivé většiny světový klimatologů a o vědecká data. Václav Klaus vědecké argumenty nemá, nezbývá mu proto než označit členy a autory zprávy IPCC (Mezinárodní panel pro změny klimatu při OSN) za "zpolitizované vědce, kteří přicházejí s jednostranným názorem a zadáním" (HN 9.-11.2.2007) a degradovat tak veškeré vědecké společenství i statut klimatologie jako vědy.

"S důrazem na příspěvek člověka ke změně klimatu požadují environmentalisté okamžitá politická opatření založená na omezení ekonomického růstu, spotřeby a lidského jednání, které považují za nebezpečné. Nevěří v budoucí ekonomickou expanzi společnosti, ignorují technologický pokrok, kterého si budou užívat další generace a ignorují prokázaný fakt, že čím větší je bohatství společnosti, tím větší je kvalita životního prostředí." (z odpovědi Kongresu USA)

Striktní držení se Klausových neoliberálních východisek je pro tento svět a lidský pobyt na něm velmi nebezpečné. Václav Klaus především věří (slovo "veří" podtrhuji) v nekonečné možnosti technického pokroku lidstva. Odpovědnost k přírodě a budoucím generacím tak z vlastní povahy jeho světonázoru nepotřebuje. Když mluví o tom, že nevidí žádné ničení planety, nevyjadřuje se zcela přesně. Lépe by bylo říci, že ničení přírody vlastně není vůbec možné a pokud možné je, pak představuje pouze zdravý signál pro ekonomiku, která okamžitě generuje technologická řešení nepříznivé situace a dále pozvedá efektivitu fungování tržního mechanismu. Stejně tak vyčerpávání přírodních zdrojů není ničím jiným než jen pozitivním signálem pro hledání alternativ, které budou vždy po ruce. Proto si Klaus může dovolit principiálně odmítnout uplatňování principu předběžné opatrnosti.

Když Klaus označuje environmentalisty za usurpátory lidské svobody plete si svobodu s odpovědností. Jeho pojetí svobody žádnou odpovědnost nepřipouští. Svoboda člověka a trhu je u něj bezmezná. Václav Klaus si svobodně vybral, že ničení přírody z oken hradu neuvidí.