15. 3. 2007
Principy a skutečnostJsem ráda, že pan Kechlibar chápe důležitost jasných hygienických norem a souhlasí s nimi. Každý příměr trochu kulhá, ale vrátíme-li se tedy k otázce rasové aj. diskriminace, řekla bych, že argumentace kulhá pouze v případě, žijete-li ve společnosti, jež je buď homogenní nebo v níž jsou předsudky projevovány jen v omezené míře. Pokud žijete ve společnosti, kde menšinu, jejímž jste příslušníkem, nenávidí nebo se jí štítí apod. (a společenské klima se může změnit velmi rychle), může se Vám stát, ze Vám onen zákaz vstupu, který v zájmu práva volně disponovat se svým majetkem někteří diskutéři hájí, znemožní nákup potravin, ošetření v nemocnici (pokud existují jen soukromá zdravotnická zařízení), návštěvu bazénu, kina, atd. Skutečně je "profesionální hysterií" a trapnou "politickou korektností" nechtít muset vysvětlovat svým dětem, ze v této zemi je nikdo nepustí na plovárnu, do kina ani na sjezdovku? Zkusme si to představit. Ano, zkusme se zamyslet nad konkrétními příklady: dějiny dávají příkladů značné množství - skutečně bychom chtěli, aby na nemocnicích či aquaparcích mohly viset cedule "Jen pro bílé"? Pan Vučka bohužel bojuje s větrnými mlýny, tedy s imaginárním oponentem. Z mého příspěvku zřejmě nebylo jasné, že nechci nikomu, tím méně panu Vučkovi, zakazovat dobrovolně požívat zkažené potraviny! (za tuto nejasnost se omlouvám). |
Skutečně nejsem samozvaná spasitelka, která chce odrazovat lidi od toho, aby se dobrovolně krmili tím či oním jídlem, a už vůbec jim nechci jejich výživu zakazovat. Také nechci a priori zakazovat prodej různých typů jídel. Přeji všem dobrou chuť! Otázka je právě v oné dobrovolnosti, jak sám uznává pan Vučka: Bez proklínaných norem a regulí by přeci majitele nikdo nedonutil, aby zákazníkovi oznámil, že podává prošlé a zdravotně závadné potraviny nebo prostě jednoho dne připravuje jídlo rukama špinavýma od kompostu. Nechci nikomu bránit jíst zkažené jídlo nebo uleželý guláš. Navíc sama nesouhlasím s příliš přísnými normami EU a podporují Francouze, Čechy a jiné občany EU, kteří bojují za to, aby jejich "hygienicky neortodoxní" speciality byly nadále povoleny. Mluvila jsem o tom, ze kdyby se soukromý majitel restaurace nemusel řídit normami a zákony, jak hlásá pan Bláha, nemusel by přeci ani informovat o tom, z čeho na svém soukromém majetku vaří a jestli náhodou při manipulaci s potravinami nemá ruce od kompostu. Nutit ho informovat o tom, co činí "na soukromém" by přeci bylo "vměšování" a ohavný útlak, že? Každý přeci jde do restaurace na vlastní riziko... Liberální společnost není "postkomunistická" dichotomie "zlý stát versus ctnostné individuum a mezi tím poušť". Klasická liberální společnost je postavená na několika principech, mezi nimi je svoboda, formální rovnost, individualismus (včetně posuzováni jedinců jako individuí oproštěných od komunitární identity), zodpovědnost vůči společnosti (tzv. republikánské ctnosti) a také nedotknutelnost soukromého majetku. Klasický liberalismus často a hodně mluví o veřejné sféře, ale nemyslí se jí výhradně sféra státní - ta má být přeci teoreticky jen minimální. Veřejnou sférou se rozumí oblast politické, ekonomické a sociální interakce - sféra, v níž se občan realizuje jako takový. Pokud by soukromí majitele zařízení určených veřejnosti nerespektovali onu "hru na rovnost v prostoru určeném veřejnosti", pokud by odmítali ve veřejném styku posuzovat jedince jako takového, ale diskriminovali by ho na základě ne-liberálního kritéria - tedy na základě příslušnosti ke skupině, logicky by to vyvolávalo frustraci a nevíru v spravedlnost systému. Společnost není založena na principech samotných, ale na konsensu ve věci těchto principů. Pokud by jedinci byli soustavně diskriminováni, jistě by to vedlo k utužení komunitárních identit na úkor občanské, a hlavně k narušení společenského konsensu, k tomu, že by se soustavně diskriminovaní jedinci odmítali se společností ztotožnit. Necítili by se zavázáni respektovat její pravidla, protože z nich selektivně byli vylučováni. Neměli by jiný důvod, než strach před represí, k tomu, aby dodržovali principy oné diskriminující společnosti, mezi nimi i princip nedotknutelnosti soukromého majetku. Držet občany na uzdě represí místo hledání konsensu - to by byl smutný návrat do minulosti... Tímto se loučím s debatou na téma liberalismus: bylo pro mě velkým poučením vidět, ze jsou lidé, kterým víc vadí, že soukromí majitelé musejí dodržovat zákony proti diskriminaci a na ochranu spotřebitele, než by jim vadily cedule "Zákaz vstupu židům" nebo "Pouze pro bílé". Neříkám, že by se mým oponentům tyto cedule líbily, jistě by většině z nich byly odporné, nicméně i přesto dávají přednost jejich obhajobě před "vměšováním" zákonné normy, která znemožňuje jejich existenci. V tomto bodě se nikdy neshodneme. |