16. 3. 2007
Kanadská armáda bojuje v Afganistánu
Válka, kterou vede Kanada v Afganistánu se brzy dostane na vědecký základ
a bude vedena podle návodů. Poprvé v dějinách dostanou kanadské ozbrojené
síly učebnici nazvanou Counter-Insurgency Operations, o tom, jak
bojovat proti povstalcům. Bude středního rozsahu 250 stran a vyjde ještě
letos, patrně koncem léta. Kniha má usnadnit vojákům i velitelům pochopit,
jak se má vést boj proti záškodníkům a jak je třeba získávat srdce i ducha
místních obyvatel.
|
Major David Lambert sepisuje armádní doktrínu i vojenské postupy. Podle
jeho názoru se jedná o zcela jedinečnou příručku i když pro kanadské vojáky
není boj se záškodníky ničím novým. Kniha pochopitelně začíná dějinami
takových bojů. Majorovi předci sice již bojovali proti Američanům George
Washingtona, ale příručka začne už Feniany
a Severozápadní
rebélií. Díky panu majorovi se dostane jeho učebnice brzy do rukou
kanadským vojákům. Zprávu o tomto výborném kroku podal v kanadském tisku
hned na prvních stránkách novin reportér David Pugliese.
Kanadská armáda má vedoucí úlohu v Kandaharu, kde již rok potlačuje povstalce. Vlastně její misie dominuje v mezinárodním vojenském úsilí v Afganistánu již od teroristického útoku na Spojené státy Ameriky v září 2001. Až dosud padlo v těch bojích 45 kanadských vojáků a by zabit jeden diplomat. Pan major sdělil, že učebnici začal psát v digitální formě již přede 2 roky na základě nějaké britské armádní publikace. První verze byla poslána důstojníkům, kteří vojáky cvičí, kdežto konečná verze se dostane do rukou všem vojákům v celé armádě. Je sice napsána pro operační úroveň, ale bude obsahovat i taktickou a strategickou úroveň. Usiluje o to, aby podala filozofii, principy a celkové koncepty, na nichž je založena nižší taktická úroveň a každodenní výkon vojenské služby. Loni v prosinci vydala americká armáda a námořnictvo svou novou příručku, jak bojovat proti povstalcům, ve které byly vyzvednuty názorné příklady z války v Íráku, Afganistánu i Vietnamu jakož i podrobnosti o potlačování povstání na Filipínách a v Jižní Americe. Major Lambert zdůraznil, že boj proti dnešním povstalcům vyžaduje stejné bojové kvality, kterých se používalo během Studené války i v dřívějších konfliktech. Major prohlásil: "Ať útočíte na sovětskou pozici nebo na základnu povstalců, principy boje jsou stejné, ale kontext je odlišný. V případě povstalců totiž usilujete, abyste získali podporu místního obyvatelstva a tento kontext vás nutí k tomu, abyste svou misi správně plánovali". Tak například během některých operací v Kandaharu svrhovala vojska NATO letáky, které varovaly, že dojde k útoku. To umožňovalo obyvatelstvu, aby opustilo území, kde mělo k bojům dojít. Současně mohly letáky přimět příslušníky Talibánu, kteří nebyli příliš zanícenými příslušníky, aby i oni opustili bojové území. Někteří kanadští vojáci si stěžovali, že varování dávalo povstalcům příležitost, aby se lépe připravili na boj. Jejich obavy vyvrátil obranný analytik profesor Martin Shadwick, který přednáší strategická studia na Yorkské univerzitě a navíc dodal, že by měli kanadští vojáci také studovat australské zkušenosti z protipovstaleckých bojů. Vlastně je toho víc, co musí kanadští vojáci zvládnout. Profesor Shadwick správně zdůraznil, že dnešní kanadští vojáci už nemají žádné zkušenosti z bojů v Arktidě a to je velice škodlivé vzhledem k tomu, že "nová kanadská vláda" (jak zní její celý název) ministerského předsedy Stephena Harpera vyhlásila, že má přítomnost kanadské armády v Arktidě důležitost prvního řádu. Major Lambert si nemyslí, že by se v nynější době zaměřovaly kanadské ozbrojené síly jen na boj s povstalci, i když plní své závazky v Afganistánu. Co se děje v takových bojích, se dá totiž aplikovat i jinde. "I ve velkých bitvách přece současně poskytujete humanitární pomoc a provádíte i jiné akce než ofenzívní a defenzívní", zakončil svůj projev autor nové učebnice pro každého kanadského vojáka. Jako prostý občan bych rád věřil, že učebnici pana majora nebude možné objednávat ani v knihkupectvích ani na Internetu u Amazon.com, aby se k ní povstalci nedostali. Na druhou stranu by ale možná bylo docela užitečné, kdyby si ji obstarali - snad by je potom přešla chuť střílet po kanadských vojácích a páchat sebevražedné útoky na jejich konvoje. Problém by mohl být v tom, že mnoho Afgánců neumí číst, natož aby si poradili s odbornými vojenskými výrazy v angličtině. Článek nešel do podrobností, takže jsme se nedověděli nic o případných ilustracích ani to tom, zdali vyjde učebnice později v zábavnější komiksové formě. Kanadský reportér Graham Thompson, který je nyní v Kandaharu, napsal o jiných problémech kanadské pomoci v této zemi. Svou reportáž začal dramaticky popisem toho, že ti muži cestují v ozbrojených skupinách, kradou a ohrožují občany - a při tom si nikdo z občanů nestěžuje. Proč? Protože se jedná o afgánské policisty, kteří páchají trestnou činnost. Zatímco je Afgánská národní armáda docela dost respektována, afgánské policie se všichni bojí a nenávidí ji. Proč? Protože není řádně placena, není řádně vycvičena a současně na ni kdekdo útočí, od celé škály povstalců přes drogové barony až po Talibány. Aby si tedy policisté přivydělali, okrádají obyvatele. Jak prosté! Kanadský štábní seržant RCMP (státní policie) Al McCambridge ale říká, že situace není beznadějná. Je totiž jedním z hrstky kanadských civilních policistů, kteří cvičí afgánské policisty. "Není pochyb o tom, že zde bují korupce na všech úrovních", říká tento seržant původem z Inuviku v Severozápadních teritoriích. "Abychom korupci potlačili, musíme z těch mužů udělat profesionální policisty". To je ale velice těžký úkol. Jedním z největších problémů je to, že jsou Afgánci většinou analfabety. Jak by ale mohl policista vykonávat svou práci a vyšetřovat něco, když neumí číst ani psát? (Zde by snad byla policejní učebnice v komiksové formě velice užitečná.) Seržant řekl: "Jakmile se tento problém vyřeší a muži dostanou výcvik a policejní odznak, budete mít policisty, kteří už nebudou občany okrádat, ale budou jim sloužit. A potom? Potom je můžete učit i mnohem složitějším věcem", zasnil se a dodal, že to ale bude trvat velice dlouho. V Afganistánu je nyní 3100 kanadských vojáků, ale jen 6 policejních důstojníků v civilu, kteří mají cvičit afgánské policejní špičky v Kandaharu. Výcvik obyčejných policistů má na starosti vojenská policie armád NATO. Kanaďani jsou zde dobrovolně a vytrvávají po celý rok namísto obvyklého půl roku. Konstábl Gerald Boucher je od městské policie v Medicine Hat a snaží se naučit Afgánce číst a psát. Před několika dny si oba Kanaďani vyjeli na obhlídku terénu. Navštívili několik policejních stanic, postavených s kanadskou pomocí. Jsou úplně jiné než stanice v Kanadě - opevněné s vysokými zdmi a strážními věžemi. Jedna stanice má být spojena s pozorovatelnou, která bude stát na pahorku nad městem a z ní se bude pozorovat, zdali se ve městě neděje nic nekalého. Afgánský velitel jedné stanice se přivítal s oběma Kanaďany. Velitel Mohammed Zahir, který vinou pěchotní miny ztratil jednu nohu, usiluje také o zlepšení u svého mužstva. Netrápí ho ale jejich analfabetismus nýbrž mnohem prozaičtější nedostatek: jeho muži nemají dost osobních zbraní, aby se vůbec sami mohli bránit. Výstavba opevněných stanic a ozbrojené zátarasy s cílem zlepšit bezpečnostní situaci nejsou příliš účinné a podobají se spíš stavění většího počtu vězení, aby se zlepšila bezpečnost v zemi. Seržant McCambridge ale říká, že je nutné chránit policisty, aby se vůbec mohla zlepšit bezpečnostní situace v zemi: "Cokoliv můžete postavit mezi policisty a povstalce, je užitečné. Prospěje to příštím kanadskýnm policistům, kteří nás vystřídají. Aby mohlo dojít v Afganistánu k rekonstrukci a hospodářskému rozkvětu, je nutné zajistit bezpečnost, ale aby bylo možné zajistit bezpečnost, je třeba rekonstrukce a hospodářský rozkvět". Po 30 letech bojů je v Afganistánu zcela zničená státní infrastruktura. Střílí se každý den, dochází k výbuchům bomb a k jiným násilnostem. Problém s kanadskou bojovou činností v Afganistánu je ten, že zajaté bojovníky případně civilisty předávají kanadští vojáci afgánským úřadům. Na první pohled to vypadá rozumně a normálně, ale jen do té doby, než se uvede, že jsou tyto afgánské "úřady" - tedy především policie - zkorumpované, neprofesionální, založené na kmenovém zřízení a známé zneužíváním své moci. Tak tyto úřady charakterizoval pan Abdul Noorzai, úředník pro lidská práva v jižním Afganistánu a ředitel nezávislého výboru pro ochranu lidských práv. Řekl, že v zemi neexistuje ani profesionální policie ani žádná profesionální vyšetřovací organizace, za to převládá zášť mezi jednolivými lidmi a kmeny. Spravedlivé vyšetřování je ale základní podmínkou pro to, aby se mohlo posoudit, zdali jsou zajatci skutečně bojovníky Talibánu nebo nevinní občané, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. V obou případech jsou zajatci vystaveni mučení. Pan Noorzai se proto obrátil přímo na kanadského ministra obrany Gordona O'Connora, který navštívil základnu NATO u kandaharského letiště. V neděli ministr prohlašoval, že se nemůže dočkat setkání s panem Noorzaiem tváří v tvář, ale v pondělí bylo setkání zrušeno, protože se ho pan Noorzai nemohl zúčastnit. Kanadský ministr se dostal do politických nesnází právě proto, že není známo, co se stalo se zajatci předanými afgánským úřadům. Ministr tvrdil, že měl jejich osud sledovat Mezinárodní červený kříž v zájmu Kanady, ale svoje tvrzení musel odvolat, když zjistil, že nebylo založeno na pravdě. Místo toho mají být zajatci sledováni podle nové dohody mezi Kanadou a Afgánským nezávislým výborem pro lidská práca. Ministr tvrdil, že chtěl, aby ho pan Noorzai ujistil o své schopnosti dostát svému závazku. Podobně jako většina jiných organizací není ani výbor pana Noorzai dostatečně financován, nemá dost personálu a ten, který má, je nezkušený. Má jen několik lidí, kteří by měli dohlížet na dodržování lidských práv ve čtyřech nejvíce postižených provinciích včetně Kandaharu. Pan Noorzai řekl zpravodaji agentury Global News, že jeho výbor potřebuje podporu světové veřejnosti, jinak je jeho činnost nemožná. Proto naléhá na to, aby ho přijal kanadský ministr obrany. Až se sejdou na kandaharském letišti, hodlají spolu navštívít vazební středisko, kde jsou zajatci vyslýcháni než jsou předáváni afgánským úřadům. Jakožto občan země, která posílá do Afganistánu vojáky i policisty a doma volá, abychom je podporovali, souhlasím s těmi, kteří odpovídají: "Ano, podporujte naše vojáky tím, že je pošlete domů". Je totiž vidět, že se tisíce kilometrů od nás jedná o černou díru, která je schopna spolknout libovolnou částku peněz a z mnoha mužů dělá válečné hrdiny, tedy mrtvé a zraněné. Armádní špičky a provládní politici občas vydávají zprávy o tom, k jakému skvělému pokroku v Afganistánu dochází. Kdyby se tam nemuselo bojovat, byl by tam mír, výstavba a bezpečí a analfabetismus by se stal minulostí. Zatím jsme ale nikde nečetli o tom, že by snad sami Afgánci bojovali proti povstalcům, čili to na nás dělá dojem, že především bojují Kanaďani a vojáci jiných zemí NATO a ti všichni se snaží získat srdce a mysl místního obyvatelstva a odradit je od toho, aby podporovalo povstalce. Nemá-li ale samo obyvatelstvo zájem angažovat se ve vybojování vlastního trvalého bezpečí, když už nemluvím o svobodě a demokracii, nedokáže to žádná cizí armáda. V Kanadě by se mohlo věnovat více peněz třeba na zdravotnictví, aby se na návštěvu u lékaře-specialisty nebo na specializované léčení nečekalo několik měsíců, ale aby se čekání zkrátilo na několik týdnů. O tom bude snít každý seržant až se vrátí domů - stejně jako o tom sní všichni občané). Podle nejnovějších zpráv americké televize by Demokraté chtěli nejpozději v příštím roce stáhnout americká vojska z Íráku a vrhnout je do Afganistánu jakožto kolébky terorismu. Vojenská učebnice majora Lamberta se možná dočká druhého rozšířeného vydání v některém americkém nakladatelství. |