Představa, že regulaci by měly provádět pouze soukromé firmy, nikoliv stát, je tvrdě ideologická, podle bolševického vzoru: dává totiž přednost úporné ideologii před pragmatickým, praktickým myšlením. Proto je extremistická.

Potíž s rozhodnutím nechat kvalitu jídla certifikovat dobrovolně pouze soukromým firmám je ve dvou věcech. Zaprvé, bude-li spolu soutěžit dvacet soukromých certifikačních firem, bude to znamenat dvacetinásobné náklady na certifikaci, protože všechny soukromé firmy budou muset financovat znovu od samého začátku tutéž infrastrukturu. Zadruhé, neexistuje, v případě, že certifikaci dělá soukromá firma, žádná záruka, že má certifikace objektivní platnost. Potíž totiž je, že cílem soukromé firmy je profit, kdežto cílem státní instituce, která je v demokratické společnosti legitimizována mandátem občanů, je veřejný zájem. Státní instituce využije objektivně služeb nejlepších odborníků v oboru, neboť jejím cílem je veřejný zájem, aby se neprodávaly shnilé potraviny a aby vlaky nehavarovaly. Zájmem soukromého podniku je čistě zisk.

Představa, že soukromé tržní vztahy vyřeší všechno, je chybná z jednoduchého důvodu: Soukromé tržní vztahy jsou založeny na majetkové nerovnosti.

Korekcí soukromotržních vztahů jsou demokratické volby. V tržní situaci mají větší moc bohatí, v demokracii mají všichni občané moc stejnou. Proto jsou státní -- vlastně "veřejnoprávní" regulační instituce nutně nadřazeny institucím soukromým.

Toto není žádný objev, ale normální praxe, fungující v civilizovaných společnostech možná dvě stě let...

(P.S. To, co si v ČR dělají s padáky, mě skutečně, ale skutečně nezajímá...:))