Tento zrod odhalil Max Weber studiem křesťanské protestantské reformace. Jednoduše řečeno, kapitalismus není diferencovanou dělbou práce, není rozvinutou průmyslovou výrobou nebo zrychlujícím se vývojem. To už jsou jeho plody (stejně jako mladí milionáři s tryskáči, chtělo by se říct), ale kapitalismus představuje především ducha, který je přítomen ve společnosti jako dynamický prvek, který uvádí nástroje do systematické, periodické a cílevědomé činnosti, jež je sama sobě účelem, zákonem trvalého růstu pro růst (a třeba k tryskáčům:)).

Na tom se s Weberem shoduje také významný ekonom a teoretik kapitalismu Joseph Alois Schumpeter. Kde se vzal ten duch, ptá se Weber? Aby dobře vyložil přerod protestantské etiky v kapitalistickou, analyzuje myšlení jednoho z otců zakladatelů USA. Pro Benjamina Franklina už neexistoval rozdíl mezi světským a božím. Proč? Protože protestantství překračuje hranici a Boha bez rozpaků zatahuje do materiálních poměrů komplikující se lidské společnosti a umožňuje, aby Adam Smith (protestant) postuloval etický princip "neviditelné ruky trhu".

Zní to sice legračně, ale vyslovovaný názor, který je na první pohled jakoby antimoralizující, je vlastně etický požadavek a zároveň tvrdý morální odsudek (jste špatní, nehodní, protože jste závistiví a odmítáte věřit ve svět neomezených možností , tedy doslova v království boží, co jiného je svět neomezených možností). To je nepochybně zajímavé, protože Franklin mluvil v souvislosti s hospodářstvím o etických zákonech, kterými se člověk musí řídit. Nebyla to Franklinova, ale boží přání, tudíž si vymiňovala absolutní poslušnost. A v tomto duchu je sepsán i tento mravokárný apel na "správné" myšlení, které je v tomto případě v souladu s představou "světa neomezených možností". Inu každá doba si vytváří svou morálku, která si činí nárok na univerzální uznání.

Jenže Franklin vycházel z konzistentní etiky, kterou byl determinován a svázán, v podstatě nemohl jinak. My žijeme v přísně sekularizované společnosti, která nic takového nepředpokládá. Je zde nutné zdůraznit, že protestantská etika dovoluje shromažďování peněz (v souladu s Bohem), ale neumožňuje jejich hýření (v rozporu s Bohem). Zde se názory současných apoštolů "světa neomezených možností" více či méně odlišují, neboť tabu hýřivosti (symbol pro dnes zcela samozřejmé neomezené ukájení a podmaňování) už není udržitelné. To ale není nic, co by se vymykalo běžnému způsobu přizpůsobování se náboženské víry neustále nově přicházejícím okolnostem. Činí jí to sice problémy, ale jinak je v tomto ohledu velmi šikovná, protože jí nic jiného nezbývá:)

Pro pozorovatele pinožení novinářských "elit" současné české žurnalistiky tak vyvstává otázka, co vede tyto myslitele ke ztotožňování se s názory starými zhruba dvě stě padesát let? Jaká síla je vrhá do tak daleké historie s pocitem, že se nepochybně dostali k pravdě?

Jakou "černou dírou" museli tito lidé projít, aby se mohli při svém nesporném ateismu opírat o rezidua vývoje křesťanského myšlení? Je snad nutné, aby společnost, kterou tento historický vývoj minul, musela v úplně jiném světě svůj deficit dohnat? Je to snad stejné, jako když si dítě musí projít dětskými nemocemi, aby získalo obranné látky? Ne, spíše je to výsledek vrstvení různě ideologicky pojatých světů do genetické šroubovice společnosti, jejíž kombinace jsou těžko identifikovatelné a tudíž pro nás špatně předpověditelné. A protože má naše společnost v této šroubovici navrstveny mnohé zvnitřnělé zkušenosti, její reakce na různé přelomové události (které zároveň představují jednotlivé etapy vrstvení) prostě může být velmi různorodá. A to je -- možná -- zároveň naše štěstí. Určitá entropie způsobená překotným vrstvením způsobuje širokou škálu různých reakcí na události, s nimiž se musí společnost vyrovnávat, čímž je jakákoliv snaha o stabilizaci ideologického status quo střetává s velmi silnou relativizací. A i když je v souladu s Franklinem oslovována masa (podle Webera mluví Franklin nikoliv k akademikům, nýbrž k obchodním zástupcům), nedá se říct, že by všichni čtenáři MF Dnes naslouchali a hlavně poslouchali. A to je na konec tohoto hrůzostrašného čtení přece dobrá zpráva:).

A jako bonus, jen tak pro pobavení, některé "průlomové" citace z článku Ivana Hamšíka s krátkými komentáři (pasáže jsou zvýrazněny proto, že se k nim vztahuje komentář, pozn. autora):

"Mám zkažený víkend, když si piloti vezmou volno a nemůžu si zaletět svým letadlem na večeři. (...) Tuto průlomovou větu si v MF DNES dovolil říct Patrik Tkáč, spolumajitel firmy J&T." (pozn.: zvýrazněno autorem)

Ano, to je přece ohromný průlom, který vnáší do ideologického vývoje společnosti prvky té "správné" morálky.

"Představujme si ten svět dál: je samozřejmě nerozumné letět na večeři vlastním letadlem, že. Můžeme si vzít levnější aerotaxi.Taky ale můžeme jet vlakem a jízdenku si odepsat z daní. Nakonec úplně nejlevnější je sedět doma a nedělat nic."

Velkým hříchem protestantské etiky je skutečně sedět a nic nedělat, tedy nevyužívat možnosti, které Bůh člověku dává.

"Přeju každému milionáři jeho peníze a chtěl bych vědět, jak uspěl, co byl ten geniální nápad na začátku, jak teď s bohatstvím zachází, za co utrácí a jestli je se svými penězi šťastnější."

To není nic jiného než naivní představa, že bohatství vzniká schopností génia -- úspěšného obchodníka -- rozeznat přání boží a možnosti, které se tím otevírají.

"Potřebujeme co nejvíc úspěšných a bohatých, i s jejich tryskáči. Místo toho úspěchy schováváme. Ukažte, jak jste dokonale průměrný, a všechno bude v pořádku. Je totiž senzační, že ve světě, ve kterém žijeme, se každý z nás může stát milionářem, ano, dokonce i ve dvaceti. Většině z nás se to nikdy nepodaří, ale je aspoň dobré vědět, že je to možné."

To je přece významné morální poselství -- potřebujeme více takových zázraků, které nám pomohou uvěřit. A s vírou, že je to možné (tedy že je to jsoucí) se nám přece bude žít daleko lépe.

Celé evangelium "Ať máme více milionářů i s jejich tryskáči" objevíte na www.mfdnes.cz po registraci v archivačním systému serveru.