V případě časopisu Cicero se dostala důvěrná zpráva o islamistickém teroristovi Abú Mousab al Zarkávím ze spolkového úřadu pro vyšetřování do redakce asi od jednoho ze zaměstnanců tohoto úřadu. Když redakce státnímu úřadu odmítla vydat jméno svého zdroje, policie provedla v redakci razii.

Možná že rozumíte významu svobody tisku, ptáte se ale, proč jsem s ní spojil téma, které se tak často nachází na stránkách BL. Možná že se dokonce mýlím, ale nemám ten dojem, že se ve všech ostatních médiích uvažuje o tom, proč by se základny měly, ale hlavně také, proč by se možná neměly na východě Evropské unie stavět.

Chtěl bych upozornit na to, že svoboda tisku je jen tehdy vzácná věc, když se využívá, když jí novináři používají a precizně zjišťují, co se ve státě děje, co dělají politikové, a to nejen mezi sebou, ale i se zástupci průmyslu. A jen zjišťováním by to nemělo skončit, to je jasné. Novináři, kteří si chtějí zasloužit uznání jako demokraté a členové čtvrté velmoci, by měli pátrat po nepřístojnostech, měli by je zveřejnit a otevřeně a přímo se ptát těch, kteří nesou odpovědnost, proč něco udělali, proč něco zamýšlejí dělat a co případně chtějí dělat, aby se něco změnilo nebo nestalo.

Není to bohužel výjimka, když politikové nejsou nejlepší obhájci svobody tisku. Ano, rádi -- slovy -- tvrdí, že obhájci svobody tisku jsou, ale když jde do tuhého a jde jim o vlastní existenci, může tomu být jinak. Někdy někdo z nich dokonce může být nepřítelem svobody tisku, proto ale máme v demokracii onu čtvrtou velmoc, aby kontrolovala tři ostatní mocenská centra: zákonodárství, soudnictví a exekutivu.

Zní to možná divně, ale největší nebezpečí pro novináře jako členy čtvrté velmoci není spojeno se selháním těch tří ostatních mocenských center, ale se selháním jejich kolegů. Publicisté, který se radši zdvořile klanějí, než aby se nešetrně ptali, jsou nebezpeční, protože oni poskytují neznalým pozorovatelům dojem, že je všechno v pořádku.

V Německu jsme rádi, že máme nejen redakci časopisu Cicero, ale i jiné publicisty, kteří mají odvahu dávat nepříjemné otázky politikům všech stran. Aby člověk to poznal, potřebuje k tomu účelu odpovídající téma. Jaký vy máte dojem když teď pomyslíte na to, jak čeští publicisté pojednávají o tématu základen?

Chcete-li si udělat radost, tak si odpovězte na otázku, kdo se v této kauze ukázal být odpovědným příslušníkem čtvrté velmoci v České republice a kdo ne...