Chce po nás, abychom vyměnili možnost rozhodovat v rámci svých kritérií za falešnou vděčnost velmoci, jejíž mezinárodní politika sleduje už desítky let jediný cíl: právo rozhodovat o druhých vývozem demokracie, jehož skutečným důvodem je jen upevnění vlastní ekonomiky. Vondra nás chce svým zdánlivě etickým apelem lapit do vlastní sítě morální přetvářky, populisticky nás manipuluje do pocitu dlužníka.

Prokažme svoji vděčnost a velkorysost, vyzývá nás jinými slovy pan Vondra a kompenzace pocitu vinny za nesplacený dluh má být oním argumentem v našem odpovědném rozhodování. Pan Vondra ale moc dobře ví, že Spojené státy nejsou v situaci Evropy během druhé světové války, ba naopak, od jejího skončení stály u zrodu několika válečných konfliktů, včetně podpory teroristů tam, kde to bylo užitečné pro jejich vlastní postavení.

Česká politika a kultura je frustrována socialistickou minulostí i kapitalistickou přítomností, jenomže význam slov jako třeba imperialismus je stále stejný, jde jen o to, k jakému účelu se používá a slouží. Nejsem ani nalevo, ani napravo, jednoduše se ptám, proč bychom měli vlastním rizikem eliminovat následky americké imperiální zahraniční politiky, nota bene v situaci, kdy se USA ve svých mocenských rozhodnutích neohlížejí skoro na nikoho?

Jestliže se pan Vondra cítí jako bývalý velvyslanec USA a držitel několika jejich ocenění Spojeným státům za něco zavázán, měl by svoji vděčnost vyjádřit svým vlastním způsobem a neskrývat se za laciná gesta celonárodní. uvědomělosti. Prý bychom neměli o základně rozhodovat pod tlakem politických argumentů, vyzývají nás politici, ale za oceán už putuje rozhodnutí. Tak rychlé, že zaskočilo i Američany, prý zas nemusíme s poděkováním tolik pospíchat, vzkazují do Čech.