Sankce za skromnost: minimální daň

Přestože je zřejmé, že mnoho podnikatelů má vysokou motivaci krátit zákonné odvody (daně) státu a dokonce vykazovat stále dokola ztrátu, je způsob povinného minimálního zdanění těch podnikatelů, kteří mají velmi malý obrat, vysoce amorální. Zvláště v chudších regionech může jeden člen domácnosti chtít přilepšit rodinnému rozpočtu pouze menší částkou (např. 30 nebo 50 tisíc korun ročně). Dnes je však za tuto svou skromnost speciálně sankciován, vyměřovací základ činí cca 101 000 Kč (stejný pro Horní Kotěhůlky jako pro bohatou Prahu).

Za to, že chce vést svoji třeba velmi drobnou živnost, tak musí odvážlivec zaplatit státu daň ve výši 9400 Kč. Zřejmě je to pro poslance, kteří navrhují a schvalují zákony směšná a zanedbatelná částka. Místo toho, aby společnost člověka odměnila za to, že za sebou nechává pouze minimální ekologickou stopu (např. nevlastní auto nebo jezdí autem jen velmi málo) a že nespotřebovává rychle se tenčící zásoby energie z fosilních surovin, dostává od společnosti pokutu. Dojde někdy ke změně? Nikoliv. Zákony schvalují lidé s vysokými příjmy, kteří na tyto "detaily" nemají citlivost -- a navíc je právě tento způsob života usvědčuje z nepravosti.

Skromní bez výhod?

Našli bychom mnoho příkladů, kdy si můžeme ověřit, že společnost čím dál tím více výhodami obdařuje pouze občany "rychlé" a "schopné", tj. vyšší příjmové skupiny. Je to logické -- jak jsem uvedl, tato skupina zákony tvoří a schvaluje především pro sebe. Ať už vzpomeneme subvencování bydlení pro bohaté (místo stavění velkého počtu obecních startovacích sociálních bytů, které by snížily vysokou tržní cenu i skromného bydlení, je dnes vynakládáno již na 20 mld. korun ročně na podporu stavebního spoření, nízkopříjmové nebydlící rodiny na ně finančně nedosáhnou) nebo třeba způsob odpočtů penzijního připojištění (opět nízkopříjmové skupiny těchto výhod nepožívají), můžeme si stále ověřovat prostý princip, že zákony jsou vytvářeny pro určitou skupinu obyvatel. Ten, kdo není rychlý, výkonný a nejlépe mladý, má prostě smůlu. Být úspěšný znamená mít vysokou mzdu a vysokou spotřebu. Chtěli jsme takovouto společnost?