Proč tolik důvěřujeme velmocím (že nás nezradí a spojenectví s nimi je otázkou našeho přežití - když nás už několikrát v minulém století zradily) ? Proč tolik důvěřujeme politikům (zrazují nás periodicky - vláda ČSSD souhlasila s bombardováním Jugoslávie, ministr obrany za ČSSD několik let jednal za zády občanů i svých voličů o základně; zelení se přidali k pravicové vládě; křesťané chtěli uzavřít koalici s komunisty a nevyjasněné finance jejich předsedy jim nevadí tolik, jako nevyjasněné finance premiéra Grosse; unionisté si představovali liberalismus jako nicnedělání; všichni ve sněmovně handlují se všemi o cokoliv bez rozdílu politické příslušnosti, když se jim to hodí)? Proč tolik důvěřujeme organizátorům rozličných demonstrací, aniž se zúčastníme sami, i když s cíli prostestu souhlasíme? Proč za sebe necháváme mluvit druhé a pak polemizujeme s novinami, "které všechno překroutí" ? Proč je tak málo lidí v odborech a tolik lidí nesouhlasí se zlovůlí mnohých zaměstnavatelů? Proč se stále chováme pouze jako konzumenti předvařených politických i mediálních polotovarů?

Proti válce bylo a je drtivá většina občanů. Přesto proti válce v Iráku neprotestovali. Veřejná demonstrace postojů patří k evropské demokratické kultuře. Češi jsou ale stále "smějící se bestie"... Autora tohoto citátu k němu přivedla neodhadnutelnost reakcí obyvatel země, kterou okupoval. ODS je PRO základnu. Všechny ostatní strany prakticky proti, i když ČSSD stále váhá. Nejspíše handluje s Američany souhas se základnou za znovuzískání podílu na moci. JE ale politika už definitivně jenom kšeft? Dohromady je straníků všech stran stejně, jako bylo kdysi komunistů. Něco přes milion. Dospělých občanů - voličů je o sedm milionů víc. Partaj měla sice názor, jají členové si ovšem mysleli doma své... Kdy už někdo opět zacinká klíči?

Sociologický fenomén konzumního, nezdůvodněného a neprincipiálního přístupu veřejnosti k věcem veřejným těší dlouhoodobě média, neboť vzrůstá jejich manipulativní vliv. Těší manipulátory v zázemí politiky, neboť jim usnadňuje práci se zvládáním davových nálad a definováním davových tužeb v době před volbami. Těší politiky, neboť jim umožňuje měnit beztrestně postoje jako kabáty. Zdůvodnění se vždy nějaké najde. Třebas, že na té uvažované základně bude méně lidí, než si před tím mysleli... Nebo že s ní souhlasí i ono NATO, do kterého jsme vstoupili také, aniž jsme chtěli. Beztrestně nás do něj zavedla vláda té levice, která byla tak dlouho federalistická, až jí bylo nakonec ukradené rozdělení republiky a pro vztahy se Slováky neudělala nic. Která byla tak dlouho protiválečná, až odsouhlasila NATO válku na Balkáně. Která byla až tak proevropská, že se nezamýšlela nad asociálností evrospké Ústavy, na kterou upozorňovala evropská levice. Která je tak levicová, že se vůbec nezajímá úpadkem odborového hnutí, ze kterého vzešla část jejich politiků. Sociologický fenomén konzumního, nezdůvodněného a neprincipiálního přístupu veřejnosti k věcem veřejným těší i občany, neb po nich nevyžaduje zodpovědnost. Oni stejně rohodnou za nás... Oni. Ti druzí. Frustrace "těch prvních" je ovšem zakódovaná v nich samých, v nedostatku odhodlání ztratit trochu svého času, trochu svého pohodlí. Přesto, v rozporu s tezí liberálů, kteří obviňují z pohodlnosti a neodpovědnosti pouze voliče levice, je odhodlání veřejně vystoupit z davu a demonstrovat třebas PRO základnu stejně malá, jako odhodlání demonstrovat PROTI.

Tak čím to je, že "ti druzí" nakonec vždy rozhodují a "ti první" - občané pouze konzumují výsledky jejich rozhodování ?