Goya = režisér

Příběh samotného titulního hrdiny je očividně (a přiznaně) příběhem samotného režiséra, který se, ať se děje co se děje, prostě jen dívá a reflektuje, což je jeho vnitřně poznané poslání -- ačkoli zároveň není žádný odpudivý oportunista, a když je třeba pomoci, o své možné újmě pomůže, i když si to předem rozmyslí (přímluva u pátera Lorenza za návštěvu u otce vězněné Inés mi nápadně připomíná všechny ty drobné pomoci lidičkám za železnou oponou a emigrantům, které jsou o Formanovi známy pouze od oněch lidiček).

Lorenzo-aktivista

Příběh hrdiny hlavního, restaurátora inkvizice a pozdějšího lektora voltairismu-bonapartismu Lorenza je archetypem oněch neúnavných celoživotních a ze srdce věřících bojovníků "za dobro", kteří když zjistí, že jedna z univerzálních metod nápravy světa zklamala, sednou na koně a ve stejnou chvíli už vidí na obzoru další samospasitelný cíl -- aniž si všimnou, že kůň, na němž sedí, je jejich ego. (Kdo z nás je tohoto příběhu ušetřen?)

V této souvislosti je obzvláště aktuální osvoboditelská rétorika podřezávajících a znásilňujících francouzských bojovníků, přivážejících zaostalému Španělsku demokracii. Z režiséra zde mluví to nejlepší, co češství daly naše moderní dějiny: vědomí, že ideologie, byť by byla sebevznešenější, je bez naplnění v praxi pouze sprostou propagandou, sloužící k navádění k spoluvině na mocenských zločinech. Miloš Forman považuje za nutné veřejnost upozornit, že scénář s Jeanem-Claudem Carriérem dopsali ještě PŘED započetím války v Iráku. Myslím, že není důvodu mu nevěřit, zvláště proto, že veřejnost začíná den ode dne víc vědět o fenoménu zvaném informační pole, z něhož na svět prosakují "přednápovědy" nejrůznějšího druhu a formy (Bible tento druh informací nazývá "znaky doby").

Rváč Bilbatua

Formanova známá alternativa k biografické postavě Goyi (asi jako v Ragtimu stojí vedle postavy režiséra Tateka bojující Coalhouse Walker junior), Inésin otec Tomás Bilbatua tvoří svou rozhněvaností a rozhodností v konkrétním boji za konkrétní nespravedlnost (která se týká citové stránky jeho já, milované dcery) protiklad boje za "velké ideje", které představuje Lorenzo.

Alícia - děvka v Lorenzovi

Na úvod bych chtěl pozornost laskavého diváka zaměřit na scénu, v níž se Goya a Lorenzo hádají, kdo z nich je větší děvka. Tento rys Lorenzovy několikavrstevné osobnosti se totiž metaforicky demonstruje v jeho dceři Alícii, která je děvkou ve fyzickém i abstraktním smyslu; i ona se v rozhodující situaci přidá na tu "správnou", takže popravu svého otce (o němž neví, že je to její otec) pozoruje z balkónu v tělesné blízkosti Lorda Wellingtona. Drobný detail v ději nám však říká, že Lorezo si i tentokrát mohl uchovat život -- kdyby odvolal. Na sklonku svého života se však Lorenzo zřejmě rozhodl přestat být děvkou...

Smrt

Během popravy samé (vrcholné dramatické scény, kterou od Přeletu přes kukaččí hnízdo obsahuje každý Formanův film) od něj Lorenza (jak píší středověcí mystici) "odchází jeho dvojník" ten, který dal svou dávnou lásku zavřít do blázince a uspořádal zátah na celou čtvrť, jen aby mohl svou nepohodlnou nemanželskou dceru deportovat do Ameriky. Jak je Lorenzo škrcen, kulisy jeho života náhle padají tak rychle, jak dlouho stály, dvojník, jeho ego, během několika vteřin odchází, bývalý necitelný Lorenzo se láskyplně usmívá na dceru stojící na balkóně i na svou "bláznivou" dávnou lásku stojící v davu, bubny Varhana Orchestroviče Bauera se zrychlují a s jejich koncem už pravý Lorenzo stojí tam, odkud přišel...

Inés aneb Ti, kdo jsou poslední...

Koho že ideje a revoluce míjejí jako neviditelný vítr? Toho, kdo v žaláři myslí jen na ztraceného otce, matku a bratry, kdo potřebuje lásku ne v abstraktní, ale v konkrétní fyzické podobě: prodírá se střelami a hromadami mrtvol a hledá jen své děťátko a svého miláčka, tak dlouho, až je nakonec najde, i když miláček už je mrtvý a děťátko cizí (1), a tak, s jejich rukama ve svých, je šťastná.

"Království boží už je mezi vámi." Prochází, jurodivé, mezi poryvy vln iluze světa ega a jediné zná cestu skrz.

(1) Pozorný divák si všiml, že cizí nejspíš není.