Stoiber tehdy vlastně začal klopýtat ke konci své kariéry, a toho litovali alespoň kabaretiéři. Co bylo ale horší, Stoiber tím rozhodnutím pomohl ke kariéře v Berlíně Glosovi. Ten se stal ministrem, ministrem pro ekonomiku a technologií. A hned s tím měl problémy, protože bylo to asi na něho moc. Glos měl zkušenost jako poslanec, ale nějak to bylo s prací ministra neslučitelné, a ani to nestačilo na to, aby se novináři divili a kabaretiéři měli z toho radost.

Teď ale podal Glos jako politik mistrovské dílo. Začal vyhrožovat, že německá vláda už nebude kupovat zbrojařské zboží od francouzsko-německé firmy EADS. Ale co se smlouvami? Kde by chtěl od nynějška kupovat například vojenská letadla? U Američanů? U Rusů? Jako mlynář by mohl začít kupovat obilí u jiného sedláka, ale ani jako německý federální ministr pro ekonomii a technologií nemůže dostat vojenské systémy kdekoliv.

Co se stalo? Firma Airbus má problémy. Technické a s tím také ekonomické. Výroba letadel je rozdělena na několik míst ve Francii, v Anglii a v Německu. Airbus patří do mezinárodního koncernu EADS. Management koncernu ví, že musí výrobu zracionalizovat. Několik tisíc pracovních míst se má rušit. V Německu se ví, že francouzská vláda v pozadí usiluje o to, aby se to nestalo ve Francii, anebo alespoň ne jen ve Francii.

Německý ministr chtěl také něco udělat, ministr jako mistr, ekonom a diplomat. Pohrozil v Bild am Sonntag, že u EADS přestane kupovat vojenskou techniku, pokud by německé provozy byly během racionalizace Airbusu znevýhodněny. Kancléřka Merkelová asi přišla na to, že to nebylo ani mistrovské a ani diplomatické. Nechala oznámit prostřednictvím mluvčí německé federální vlády, že šlo o nedorozumění, že vláda nehrozí, jen hájí německé zájmy. Ale jak by také mohla hrozit, když smlouvy jsou smlouvy... To by měl vědět i federální ministr pro ekonomii a technologií Glos. A když tomu nerozumí, tak by měl následovat svého ministerského předsedu a nechat ministerstvo ministerstvem a starat se radši o mlýn nebo o pěstování růží.