Kriminalisté rozbili gang vyděračů ze Dvora Králové

Zpráva dne 1.2.2007 vyšla na internetu na stránkách www.zprávy.idnes, odkazuje na ni i www.kralovedvorsko.cz . Zpráva byla zveřejněna i ve večerním zpravodajství ČT1 (a možná i jinde).

Ve zprávě se píše, že policie zatkla trojici nebezpečných vyděračů a že gang byl původně čtyřčlenný, ale jeden z mužů byl v loni i s přítelkyní zastřelen (to je pravda). Že gang nejméně 5 let fyzicky i psychicky týral lidi s finančními potížemi (nejméně znamená dobrých 12 let s dvěmi krátkodobými přestávkami). Policie akci pojmenovala "Dvůr podnikatele". Kriminalisté žádají poškozené, aby svým svědectvím pomohli objasnit trestnou činnost těchto vyděračů.

Škoda, že se nikdy nedozvíme, jestli někdo najde odvahu svědčit. Ta trojice samozřejmě nepracovala jen tak pro svou zábavu, ale na jednotlivé objednávky místních podnikatelů. Samozřejmě netvořila celý gang, ostatní členové zůstali pěkně na svobodě a chodí po městě. Dá se s nadsázkou říci, že ve městě vypukla nenápadná občanská válka a teď po nástupu nového starosty po volbách se trochu přitvrdilo. Starosta pan Lukeš byl před několika lety odsouzen podmínečně za napomáhání trestnému činu v souvislosti právě s tímto gangem. To nejsou pavlačové drby, hovořilo se o tom na podzim v různých televizních pořadech, ve zprávách na všech 3 televizních stanicích, psalo se o tom téměř ve všech novinách. Pan starosta Lukeš v televizi osobně vystoupil a obhajoval se. Možná si na to ještě někdo vzpomene. Jeden z vyděračů byl před lety uvězněn ve Valdicích, druhý vyvázl taktéž s podmínkou. Všichni se velmi brzy vrátili domů a to si každý občan dobře pamatuje, neboť několik se jich ze strachu z města odstěhovalo.

Jména členů gangu zná samozřejmě téměř celé město a jsou uvedena i v diskuzi k článku na stránce zprávy.idnes, zveřejnila je diskutérka pod přezdívkou "zlababa.dvur". Jména Martina Albrechta, Ondřeje Pojdy, Arnošta Hermana a zastřeleného Munzara zná ve městě téměř každý, ale ne každý je dokáže vyslovit nahlas nebo dokonce sami sobě (natož veřejně) přiznat jejich znalost. Jako v pohádce jméno VOLDEMORTOVO.

Lidé ho znali v každé době. Nesmělo se o něm mluvit za feudalismu, za nacismu, za komunismu, ani v dnešním kapitalismu si to každý svobodně a demokraticky netroufne. Proto se lidé neustále ptají, čím se tyto idealismy od sebe vlastně liší. V každém z těchto režimů se mučí a vraždí nevinní lidé, nejdříve skrytě a potom otevřeně. To už v době, kdy se metody zlodějů, vyděračů, mučitelů a vrahů nekontrolovatelně rozšíří a jejich důkazy se nedají ukrývat a svědků už je tolik, že se nedají přehlédnout a umlčet.

Kdy se svět poprvé dozvěděl o plynových komorách v koncentračních táborech ? Když už spalování dosahovalo vrcholu a někdy až při osvobození tábora nebo po návratu vězňů domů. A ještě dlouho tomu nemohli lidé uvěřit, dodnes se najdou popírači. Kdy se občané začali dozvídat o metodách STB v padesátých letech ? Až po prvních popravách velkých procesů, až po návratu prvních mučených zatčených lidí domů. A ještě dlouho tomu lidé nemohli uvěřit. Kdo by věřil tomu, že i dnes jsou slušní a pokojní občané mučeni a vražděni na objednávku ? Tedy žádné vyřizování podnikatelských nebo mafiánských účtů, ale psychické a fyzické týrání a mučení obyčejných občanů, kteří nikdy nikomu nic neprovedli, kteří celý život poctivě pracovali, slušně se chovali, poctivě vše platili. Nikdy se nedozvíme, kolik sebevražd v našem městě v době nově nabyté svobody bylo a kolik jich bylo ze strachu před gangem a jeho finančníky. A že těch sebevražd je opravdu hodně. Kolik jich bylo v celém našem státě ?

Gang ve Dvoře Králové n.L. operuje už od počátku devadesátých let. Již jednou se zoufalí občané domáhali na tehdejším ministrovi Rumlovi zásahu a zatčení gangu, které bylo opravdu provedeno jako akce elitní jednotky kolem r.2000 (přesné datum už si nepamatuji). Na nějaký čas si město oddychlo, tak zhruba na rok nebo na dva, ale pak to začalo všechno znovu. Největší problém je v tom, že se o gang opírá několik podnikatelů, kterým se to nedá dokázat. Rozhodně je ve městě několik zaměstnavatelů, kteří zneužívají vysoké nezaměstnanosti, "dobré" práce gangu a strachu občanů. Bezdomovci se u nás "vyrábějí" již 17 let.

Snadno a rychle neplatičem

Hlavním důvodem je skutečnost, že město bylo především textilní a z tohoto důvodu se zde udržovaly velmi nízké, především minimální mzdy. V letošním roce se po mnoha letech rozkrádání největšího textilního podniku ve městě TIBY a.s., na kterém závisel život mnoha občanů, uzavřely brány továren a zastavila se téměř celá výroba až na drobné "dodělávky". Letos bylo rozhodnuto o konkurzu. Nezaměstnanost vyskočila z 9 % na 13% a stále stoupá tak, jak se postupně zavírají malé firmy, drobné obchody a končí živnostníci. To dává prostor k neobyčejnému vydírání občanů ze strany majitelů bytů a ze strany některých zaměstnavatelů. V žádném případě nemluvím o podnikatelích jako o skupině a neházím je všechny do jednoho pytle. I u nás máme velmi slušné, inteligentní a schopné podnikatele, kteří nemají zapotřebí se zaplétat do městských špinavostí.

V některých firmách se od nového roku snížily mzdy a to několika způsoby:

1.) Zvýšením pracovních norem nad míru únosnosti fyzických i psychických sil zaměstnanců

- zaměstnanci okamžitě přišli o složky mzdy, jako jsou výkonnostní prémie a další příplatky, a zůstali na základní, tedy většinou minimální mzdě.

2.) Převedením hodinové práce na úkolovou -- množství práce tak zaměstnancům zůstalo, zaměstnavatel se zbavil všech zákonných složek, jako je proplácení propustek k lékaři, příprava práce a úklid po práci, čekání na údržbáře a jiné pracovní prostoje. Zaměstnancům se podstatně mzda snížila a to mnohdy pod úroveň minimální mzdy. Personálně se totiž taková mzda řeší přepočtem výkonu na normohodiny a chybějící hodiny se počítají jako omluvené neplacené volno. A to přesto, že zaměstnanci na svém pracovišti byli.

3.) Zaměstnancům jsou rušeny pracovní smlouvy na úvazek 40 hodin v týdnu a pod pohrůžkou propuštění nebo při nástupu do zaměstnání z úřadu práce (kdy práci nemůžete odmítnout pod hrozbou odnětí finanční podpory státu či sociálních dávek a pod pohrůžkou vyřazení z evidence nezaměstnaných) je jim vnucována zkrácená pracovní doba. Samozřejmě, že množství přidělené práce odpovídá plnému pracovnímu procesu, ale na výplatní pásce se objeví pouze 50% minimální mzdy.

4.) Mnozí zaměstnavatelé mají představu, že přesčasové, sobotní a další příplatky jsou výplodem socialismu, takže svobodný podnikatel si může dělat, co chce a nikomu do toho nic není. Zákoník práce považují za zákon určený pro velké akciovky s odborářskou organizací. Proto Zákoník práce ani nečtou. Žádný kontrolní orgán je k tomu ani nenutí a jen občas se najde někdo, kdo sežene právníka a peníze a jde se se svým zaměstnavatelem soudit. Ale stejně mu to není nic platné, i když se stane zázrak a zaměstnanec vyhraje, soudní rozhodnutí se nijak zvlášť nevymáhá.

Jakou podporu v nezaměstnanosti může zaměstnanec dostat ? Pouze životní minimum. Bohužel občas také vůbec žádnou, protože mnoho občanů si po tří- až šestiměsíčním pracovním úvazku neodpracuje povinný rok. Například markety rády takové krátkodobé úvazky využívají od té doby, kdy se zkrátila doba pracovních smluv na dobu určitou maximálně na 2 roky. Lidé jsou pak odkázáni na sociální životní minimum, na které ale také nemá právo úplně každý. Přiznávám se, že všechny ty kličky a háčky, pod kterými se tyto sociální dávky nepřiznávají, neznám. Zajímavá je také informace, že rozpočet našeho města počítá se sociálními dávkami ve výši 1,5 milionu Kč, zatímco s podporou sportu ve výši 3,5 milionu Kč. Sportují přece především podnikatelé a manažeři a jejich manželky s dětmi. Radnice tím jasně dává najevo své priority.

Několik dalších metod ještě dobře funguje, ale to by bylo na dlouho. Podstatná je otázka :

Jak moc se liší vydírání občanů státem od vydírání gangem ?

Doporučuji čtenářům pečlivě si přečíst diskusi pod výše uvedeným článkem. Všimněte si hlavně slov přítelkyně jednoho člena gangu podepisující se jako "mafi55". Takto totiž uvažuje většina občanů. Stejně jako za nacistů i za komunistů si lidé říkali, že ti postižení si to zavinili sami svou hloupostí nebo neposlušností, stejně tak uvažují lidé dnes nad oběťmi dnešních způsobů mučení, vraždění a okrádání nevinných občanů. S jedním rozdílem.

Dnešní režim si nevybírá neposlušné a vzdorné občany, dnešní režim si oběti uměle "vyrábí" za pomoci platných zákonů. "Vyrobit" bezdomovce přes bytové náklady dnes není žádný velký problém. Stačí lidem sebrat práci. Ze sociálních dávek si bez finančních či majetkových úspor (a ty už občané-zaměstnanci dnes žádné nemají) nemůže nikdo dovolit hradit nájemné a inkaso, neboť životní minimum s takovou platbou vůbec nepočítá.

Své udělalo několikaleté sjednocení životního minima s minimální mzdou, vynález Klausovy ODS, a dlouholeté postupné navyšování minimální mzdy na dnešní úroveň. Mnoho lidí tak bytové náklady zbavily nejenom úspor ze socialismu, ale mnohdy i části majetku.

Pouze některým případům se poskytuje základní nájemné hrazené městu -- město si tím přesouvá finance ze sociálního fondu do příjmů z nájemného, což nekritizuji. Výjimečně sociální odbor přizná příspěvek na celé nejnutnější inkaso. Ale to má velmi přísná kritéria.

Na nájemné soukromým majitelům nemovitostí se nepřispívá a z pochopitelných důvodů sociální odbor nepřispěje ani na zákonem povinné platby do fondu oprav v případě, že občan sice bydlí ve vlastním bytě, ale je povinným členem družstva či nějaké jiné formy sdružení panelového domu. Už jsme takový případ v našem panelovém domě řešili, žádný právník nám nedokázal poradit. Nikoho nezajímá, že člověk, který žije ze sociálního minima, nemůže opravovat a rekonstruovat dům. Neplatí-li člen družstva či sdružení povinné odvody, přijde státní exekutor. Nebo místní vyděrač.

Lidé, kteří si kupovali byt do soukromého vlastnictví, někdy dobrovolně s nadějí, že je nikdo nikdy nevyhodí, jindy nedobrovolně pod veřejnou pohrůžkou, že byt bude jinak prodán v aukci i s nájemníkem (a o to byl ve městě mezi podnikateli velký zájem, neboť majitel bytu nepodléhá regulovanému nájemnému a tržním nájemným se privatizovaný byt zaplatí do 3-5 let), ještě netušili, jak to bude jednoduché, přijít o střechu nad hlavou.

Dodnes totiž neexistuje žádný zákon ani právní předpis, který by upravoval práva a povinnosti občanů žijících ve společné nemovitosti, používající společné služby pro vlastníky bytů a jejich vzájemný vztah s nově vzniklým útvarem (družstvo, s.r.o., apod.). Je to oboustranný problém, mnozí neplatiči platit mohou, ale nechtějí, mnozí chtějí, ale nemohou. Jediné, co naše zákonodárce zajímá, je výše nájemného, a to právě s ohledem na sociální dávky ze státního rozpočtu a rozpočtů měst.

Občan, který neplatí energii a vodu, o tyto služby prostě přijde. Ale stále ještě nemusí na ulici. Občan, který nemá na nájemné soukromníkovi nebo na povinnou platbu do fondu oprav, má smůlu. Ať už se na pana Čunka nadává sebevíce, najdou se u nás lidé, kteří "jeho" Romům závidí, protože se o ně postaral. U nás se pár lidí oběsilo, nešťastně spadlo do přehrady, nebo platí několikanásobné lichvářské dávky. Ze zoufalství žádný člověk rozumně nepřemýšlí nad úrokovou mírou ani dobou splatnosti.

Netvrdím, že všichni vydíraní lidé jsou chudáci, kteří si půjčili z bytových důvodů. Množství automatů ve městě, množství prodávaných drog a alkoholu mladistvým, nadělá dlužníky také snadno a rychle. Bohužel, dnes při honbě za penězi, které se již nedají získat v privatizaci ani tunelováním bývalých státních podniků, nedají se ani vybojovat politickými funkcemi, protože je těžké zbavit někoho dosavadní funkce a to i přes demokratické volby, kdy ani ve státním rozpočtu a na radnicích moc peněz na rozdávání není a na poli svobodného trhu už mají firmy své pozice vybojované, tedy v dnešní době už vydatné prameny vyschly. Navíc stále visí ve vzduchu hrozba předčasných voleb, a proto je třeba nemarnit čas. Kdo si co urve, to bude mít. Ber, kde ber. Vinný nebo nevinný.

A tak se mnozí obrátili k nezaměstnaným lidem jako ke kořisti. Dlužíš na nájemném, za elektřinu, za odvody do fondu, za xxx ? Vyber si, buď exekutor nebo půjčka. Z jedné pětistovky se návratnost vyšplhá na 15.000 Kč, ani nevíte jak. A všude visí reklamy a plakáty na půjčky, v každých novinách, v televizi, nabídky najdete v poštovní schránce. (V Británii je tento typ úžery velmi přísně regulován a vyděračství trestně stíháno, pozn. JČ.) Já osobně tuhle reklamu považuji za psychické vydírání, týrání a mučení občanů, kteří se snaží zachránit své bydlení stůj co stůj. Nechce se jim pod most (My tady ani žádný vhodný most nemáme, za to máme za městem přehradu, kde se dá spolehlivě utopit, což se velmi často někomu podaří) ani páchat sebevraždu, ale co jiného mají dělat ? My v našem městě nemáme ani žádný objekt pro bezdomovce, ale máme několik neziskových organizací, Diakonii a poradnu na faře, které se opravdu snaží těm nejpotřebnějším pomáhat materiálně, finančně i právní radou. Ale ani to leckdy nestačí. V některých případech ani ony nemohou nic dělat.

Psychologické jednání gangu

Ještě jeden rozdíl mezi gangem a podnikateli či státními úředníky je. Neumím si to vysvětlit, neboť nejsem psycholog. Možná je to stará hra na hodného a zlého strýčka. V roce 1997 jsem osobně jednala s Martinem Albrechtem, neboť i můj tehdy 16-letý syn se dostal do jejich rukou. Byla jsem překvapená gentlemanským chováním a velmi slušným slovním projevem. Rozhovor byl jasný, snadný a na rovinu, každému slovu jsem mohla věřit a na dohodu se spolehnout. Ani na chvíli jsem neměla potřebu pociťovat strach. Vysvětlili jsme si, co bylo třeba, a našli řešení. Neřeknu jaké, ale platit jsem nic nemusela.

Jak moc se jeho chování lišilo od arogance mnohých soudruhů funkcionářů, dnešních manažerů a podnikatelů-zaměstnavatelů, konkurzních správců, kontrolorů a exekutorů, s nimiž jsem se setkala a jejichž hrubosti, sprostota až primitivnost přímo bije do očí. Nechci tím gangstera obhajovat, ale jeho inteligence, jemnost a slušnost byla velkým kontrastem s jeho činností. Pamatuji se, že jsem tenkrát nemohla ani uvěřit, že tento jemný a slušný člověk vydírá, mlátí a terorizuje lidi. Bylo mi ale později jinými lidmi vysvětleno, že pan Albrecht vyjednává a pan Pojda "dokončuje". Asi to byla pravda, protože pan Pojda skončil ve vězení sám. Mému synovi se kromě strachu nic nestalo a dohodnuté slovo pan Albrecht dodržel.

Martin Albrecht tehdy svému počínání věřil jako nutné občanské obraně proti nezákonnosti a bezprávnosti v naší zemi. Od té doby jsem o jeho slovech mockrát přemýšlela. Co mají dělat věřitelé, kteří nemají absolutně žádnou jinou šanci dostat se ke svým penězům od lidí, kteří jsou schopni, ale nejsou ochotni platit své závazky ? Znám podnikatele, kteří dluží miliony a mohou zcela bez starostí žít, protože mají jistotu, že po nich peníze nebude nikdo chtít. Na druhou stranu jsou lidé, kteří jsou ochotní platit veškeré závazky a je pro ně nemyslitelné být dlužníkem. Stát ale z nich dlužníky nadělá bez jejich vůle a udržuje tak obyvatelstvo ve strachu o život.

Spokojení nezaměstnaní

Někteří si možná kladete otázku, jak je to možné, že někteří nezaměstnaní se mají velmi dobře. Jsou to výjimky, které na černo zaměstnávají podnikatelé za nezdaněné zisky. Žádný kontrolní orgán se o takové podnikatele nezajímá, o nezaměstnané se zajímá pouze úřad práce v případě, že pobírají základní podporu v nezaměstnanosti. Někteří nezaměstnaní jezdí za prací do zahraničí.

Všimněme si, že o spokojených nezaměstnaných píší pouze pravicové deníky a časopisy. Dobře vědí, o čem píší, o svých vlastních špinavých penězích. Také o svých vlastních otrokářských pracovních podmínkách, kterým se lidé (většinou marně) brání, o svých vlastních falešných pracovních smlouvách. Je snadné zrušit dopravní spoje a pak tvrdit, že lidé nechtějí za prací dojíždět, když nemají čím. Je snadné tvrdit, že lidé se nechtějí za prací stěhovat, když trh s nemovitostmi je uzpůsoben pouze pro bohaté.

Takže, až někde uvidíte bezdomovce, neptejte se novinářů ani politiků, proč ten člověk žije na ulici bez dokladů a bez pomoci, zeptejte se jeho. Ptejme se politiků a novinářů na statistiky sebevražd za poslední roky, na statistiky ztracených lidí. Možná bychom byli překvapení.

Já osobně obviňuji náš stát a všechny zákonodárce z toho, že umožnili vznik a napomáhají realizaci takovéto kriminální činnosti na nevinných občanech. Je to státní ekonomika a absence zákonů, že se lidé dostávají do pozice neplatičů přes veškerou svoji poctivost a snahu situaci řešit. Je to záležitost justice, nesnadného a drahého domáhání se práva a v některých případech naprosto nemožného domáhání se realizace rozsudku, což je důvod k hledání tvrdých metod "vymáhání".

Nakonec poznámku pro pana Víta. Už jsem o tom několikrát psala a budu o tom pořád a pořád psát dokola, neboť na to mám i důkazy. Za socialismu nezaměstnaní i bezdomovci byli. Skutečnost, že o nich nikdo neslyšel, je důkazem dobrého utajení a nezájmu občanů o pravdivý svět kolem sebe.

Já jsem si zase až do revoluce myslela, že disident je zápaďácký novinář, a moje maminka byla přesvědčená o skvělém socialistickém zdravotnictví, neboť v naší zemi nebyli žádní invalidé. A myslí si to dodnes. Mnozí lidé si stále ještě myslí, že z nich bezdomovci být nemohou, mnozí se již o opaku sami přesvědčili. Takže to, že pan Vít o žádném socialistickém bezdomovci a nezaměstnaném neslyšel a žádného neznal, ještě neznamená, že žádní nebyli.