Nesdílím názor Miroslava Šuty, že antiekologický charakter KSČM je dán jejím "estébáctvím". Tady jde totiž o zaslepenost úplně jiného druhu. Komunisté si dosud odmítají připustit, že těžký průmysl byl u nás v poválečném období budován na příkaz Stalina a jeho účelem bylo připravit Československo na 3. světovou válku, nikoliv "zajistit lidem práci". Důsledky tohoto kroku přitom do jisté míry trpíme dodnes, například v podobě extrémně vysokých energetických nároků na jednotku HDP atd.

O schopnosti formálně často velmi vzdělaných hlav KSČM (včetně Ransdorfa) kriticky přemýšlet nad minulostí svědčí právě všudypřítomný technologický optimismus bez rezervy, přikrášlený pouze slabým zeleným nátěrem a la 80. léta na Západě, z nějž však jako sláma z bot čouhá především snaha přilákat mladší voliče. Svědčí o tom i neochota skutečně uvažovat nad texty, které z marxistické perspektivy promýšlejí vztah technického rozvoje, lidské emancipace a přírody, jako třeba téměř 70 let stará studie.

KSČM ještě nebere vážně ani konstatování Ivana Svitáka ze 70. let, že marxismus se rozpadl na technooptimistické bláboly a filozofickou antropologii. Jak by potom bylo možno očekávat, že se tato strana vyrovná se současnými problémy?